Článek
Pohoršovat se nad vším, co přesahuje obzor materiálního světa, je oblíbená aktivita moderních rádoby skeptiků.
Jakmile přijde řeč na reinkarnaci, podstatná část společnosti okamžitě přepíná do „automatického“ režimu posměchu.
Je načase sundat si růžové brýle vědecké neomylnosti. Minulé životy nejsou ezoterickým blábolem z lesních seancí. Jsou fenoménem, který byl na akademické půdě zkoumán s chladnou chirurgickou přesností.
Proč tedy moderní věda dál ignoruje doložená fakta? Odpověď je jednoduchá: strach, myšlenková lenost a v neposlední řadě manipulace.
Generál, který věděl, kde tekla krev
Když se řekne jméno generál George S. Patton, většina lidí vidí drsného, nekompromisního čtyřhvězdičkového velitele 3. americké armády, který osvobodil západní Čechy. Málokdo už ale ví, že tento pragmatický válečník byl celoživotním a naprosto otevřeným zastáncem reinkarnace. Patton neměl zapotřebí si nic vymýšlet. Přesto zcela vážně a opakovaně popisoval své hluboké vzpomínky na minulé životy.
Když poprvé v životě přijel do francouzského Langres, nepotřeboval mapu. S naprostou přesností věděl, kam zatočit, a doprovodu suše oznámil: „Tady jsem to dobře znal jako římský legionář.“
Patton byl skálopevně přesvědčen, že v minulých staletích bojoval jako řecký hoplita u Tróje, voják Alexandra Velikého, římský legionář na polích Galie i jako kavalerista v napoleonských válkách. Napsal o tom dokonce slavnou báseň Through a Glass, Darkly, kde popsal věčný koloběh svého bojujícího vědomí.
Nebyl to šílenec. Byl to elitní stratég, který realitu vnímal bez nánosů moderního skepticismu.
Čtyřicet let vědy na Virginské univerzitě
Zatímco Patton byl přímým svědkem vlastního vědomí, na akademické půdě se našel muž, který se rozhodl tomuto fenoménu nasadit nekompromisní vědecké uzdy.
Kanadsko-americký psychiatr, profesor Ian Stevenson, strávil na prestižní Virginské univerzitě více než 40 let zkoumáním takzvaných „případů sugestivních pro reinkarnaci“.
Stevenson nebyl žádný naivní esoterik. K výzkumu přistupoval jako neúprosný detektiv a soudní znalec. Shromáždil a detailně prozkoumal přes 3 000 případů malých dětí po celém světě, které si spontánně, mezi druhým a čtvrtým rokem života, začaly pamatovat detaily z předchozího života. Tyto děti uváděly jména bývalých rodičů, popisovaly domy v jiných městech a velmi často mluvily o své náhlé či násilné smrti.
Mateřská znaménka jako otisky střel a zranění
Profesor Stevenson dělal to, co moderní dogmatici považovali za nemožné. Sedl do letadla, doletěl a dojel do konkrétních vesnic a měst, vyhledal rodiny zemřelých lidí, o kterých děti mluvily, a začal křížově ověřovat fakta.
Výsledek? Stovky a stovky případů, kdy tvrzení malých dětí s absolutní přesností odpovídala realitě života a smrti cizích, dávno pohřbených osob, o kterých dítě ani jeho rodina nemohly mít sebemenší tušení.
Vrcholem jeho vědecké práce byla monografie Reincarnation and Biology. Stevenson v ní zdokumentoval stovky případů, kdy děti měly vrozené vady nebo specifická mateřská znaménka, která přesně odpovídala střelným či sečným ranám na těle zemřelého člověka, jehož život si dítě pamatovalo. Vše podložil pitevními protokoly a lékařskými záznamy oněch zesnulých. Statistická pravděpodobnost, že by si dítě vymyslelo cizí identitu a zároveň se narodilo s jizvou přesně v místě, kde byl dotyčný střelen do hlavy, je nulová.
Dogmatická věda jako středověká církev
Jak na tyto tisíce stránek nekompromisních důkazů reagovala oficiální vědecká (j)elita? Zbabělým mlčením, ignorací a nálepkováním.
Moderní materialistická věda se totiž v mnoha ohledech chová úplně stejně jako středověká inkvizice v dobách Galilea Galileiho. Má své bezpečné dogma – lidské vědomí je prý jen produktem mozkových buněk, a jakmile mozek zemře, vše končí.
Když se pak objeví doložitelná fakta, která toto primitivní schéma nabourávají, morální analfabeti v bílých pláštích raději zavřou oči, protože se k smrti bojí, že by museli přepsat své učebnice, opustit své bezpečné jistoty a uznat, že lidská existence je mnohem komplexnější a záhadnější, než jsou jejich unylé laboratorní tabulky.
Příčina a následek jsou přitom jasné: fakta zde jsou, chybí pouze odvaha jim čelit. Realita lidského vědomí totiž definitivně zvítězila nad rigidní vědeckou šablonou.
Manipulace a zase manipulace
Systém, mocenští psychopati a korporátní mašinérie nepotřebují svobodné lidi. Vyhovují jim poslušní otroci, kteří věří, že po životě už nic není, a proto se dají snadno ovládat.
Nejlépe se totiž vládne strachem. Pokud se zbavíme strachu ze smrti, sebereme novodobé (j)elitě mocenský monopol, který je brutálnější než všechno, co kdy stvořila Římskokatolická církev za staletí své působnosti.
Svoboda vědomí je totiž pro každou totalitu tou největší hrozbou.
Poznámka autora: Vše podstatné bylo řečeno v samotném textu.
Vzhledem k tomu, že můj čas je příliš drahý na to, abych ho v komentářích měnil za prázdné internetové slovíčkaření a léčení cizích komplexů od klávesnice, nehodlám na žádné diskuse pod články nadále reagovat.
Texty jsou určeny lidem, kteří ještě neztratili kapacitu přemýšlet v souvislostech.
