Článek
Všechno souvisí se vším. Mladý nadějný fotbalista se prosadí nejdříve v domácí lize a je-li povolán do reprezentace hraje jako o život, neboť se zviditelňuje a hraje o zahraniční angažmá a své celoživotní zajištění. Pokud není v reprezentaci zviditelňuje se v evropských pohárech a jeho hodnota stoupá.
Pokud reprezentační trenér povolá tyto hráče z české ligy, navíc sehrané v kubech, může se spolehnout, že hráči nechají na hřišti (a nejen na něm) všechno. Nejlepší reprezentační mužstvo jsme vždycky měli kde většina hráčů byla z top mužstev české ligy, doplněná o kvalitní (i povahově) hráče zahraniční.
Pokud reprezentační trenér povolá pouze zahraniční hráče, povolává nejvyšší kvalitu, ale jako celek to nefunguje. Zde je třeba říct, že reprezentační trenér má pouze omezenou možnost z těchto hráčů udělat opravdový sehraný tým. Tito hráči (samozřejmě ne všichni) mají své jisté v klubech, tam je jejich živobytí, to je pro ně to hlavní ať chceme nebo ne, to je pro ně nejdůležitější. Takže v reprezentaci hrají prostě jinak. A dovolí si i věci, (i mimo hřiště) které by si jinak ve svých zahraničních klubech nedovolili.
Pamatujete si na hokej, kdy kanadští hráči surově faulovali a naši se divili a tvrdili, že ve svých klubech by si to nikdy nemohli dovolit? Nebo jak byl náš tým složený z nejlepších zahraničních hokejistů vypískán za alibistický a vlažný projev? Ano v hokeji je to stejné.
Co s tím?
Domnívám se, že reprezentační trenér musí hlavně toto všechno vědět a pracovat s tím. Musí umět poskládat mužstvo tak, aby využil efekt těchto vlastně přirozených věcí a se znalostí charakterů hráčů. To je první podmínka vedoucí k úspěchu.
