8 minut s každým mužem: Seznamovací procházka po Vyšehradě

U Táborské brány nás přivítal moderátor Alan. Každému rozdal obálky, ve kterých byly dva listy. Jeden na poznámky, druhý na kroužkování protějšků, kteří nás zaujali. Když bude shoda, seznamka nás později propojí.

„Budete působit trochu jako školka, protože půjdete ve dvojicích. S každým budete mít osm minut na rozhovor,“ řekl na úvod. Vzápětí musel vyřešit absenci paní D., kvůli níž zůstal jeden muž na ocet.

Vydáváme se směr vyšehradské hradby a jako první je mi přidělen pán se stejnou přezdívkou, tedy E. Není na seznamovací procházce poprvé, před rokem si díky podobné akci našel partnerku. Vypráví mi o dceři, o svém povolání a o koníčcích. Pak je řada na mně. Nevím, čím začít. Jak shrnout svůj život do 8 minut? Kocháme se krásným výhledem na Prahu, počasí je ideální. Nakonec jsme se rozpovídali, ale bohužel: osm minut uplynulo a vedle mě už stojí F. Prozradí mi, že je náhradník. Seznamka mu volala včera, že mají málo pánů, tak jestli by prý nešel. Přes rameno nese velkou brašnu, a mě zajímá, co v ní má. „Kameru. Natáčím rád přírodu a profesně také podcasty se zajímavými lidmi,“ svěřil se F. Zjišťujeme, že máme podobnou pracovní náplň a vypadá to na pracovní schůzku. Kvůli ní si ho zakroužkuju.

Jako třetí ke mně přichází pan G. Ekonom, který od září míří do školství. Tím mě zaujal. Fandím mu. Myslím si, že ve školách jsou chlapi potřeba. Začínám si psát poznámky, protože ty informace už přestávám pobírat. Pan H na mě dojem neudělal a očividně ani já na něj. Každopádně si porozuměl s dámou H., protože se po akci ještě šli sami projít na hradby. Že by?

Pan A je štíhlý sportovec se slabostí pro vodní radovánky. Já se topím i na mělčině, takže upozorňuju, že tohle by nám dohromady moc nešlo. A nejspíš ani nic dalšího. Zaujalo mě Béčko, tedy pán v červené košili. Byl uvolněný a dělá smysluplnou práci. Nepotřebovali jsme žádné formality a rovnou jsme si vyměnili e-maily. Domluvíme si schůzku a zdá se, že pracovně bychom mohli něco podniknout. V osobní rovině to ale spíš nevypadá.

Pana C bych nejraději přeskočila, ale pravidla jsou pravidla. Mj. jsem od něj dvakrát slyšela, že když se nemá ke komu přitulit, tak to nemá cenu. Vyžaduje proto od začátku společné bydlení. Po osmi minutách mě vysvobodilo Déčko. Sympaťák, který má za sebou už několik seznamovacích akcí. Do Prahy dojíždí za prací. Doma na něj čeká nezvyklá dvojice – žako a kočka.

U některých mužů bylo znát, že povídání mají natrénované. Že podobné akce navštěvují často a ví, „jak na to“. S každým se mi povídalo jinak – s někým přirozeně, s někým to vázlo. Osm minut je krátký čas, ale někdy máte pocit, že si už po dvou minutách nemáte co říct.

Kolotoč osmiminutových setkání se uzavřel. Kroužkujeme, někteří rychle odcházejí – a já navrhuji, jestli si ještě nepůjdeme sednout. Hned na startu jsme si s pár ženskými padly do oka a řekly si, že by byla škoda se nepoznat. Brzy se k nám přidávají i dva muži – G a D. Spojujeme dva stolky a působíme jako parta kamarádů. U piva a kávy probíráme elektromobily, zvířata, svá povolání i cestování. Ještě ten večer máme založenou WhatsAppovou skupinu.

Poznámka pod čarou:
Ženy platily 590 Kč, muži 390 Kč. Ptala jsem se proč – odpověď byla jednoduchá: mužů je méně. V mladší kategorii je to obráceně, a proto kluci platí víc než holky. Ve věku 30–40 let se počet i cena vyrovnají, a v našem věku holt převládají účastnice – ženy.

Odcházím s pár kilometry v nohách, novými kontakty a s pocitem hezky stráveného odpoledne. A říkám si – zkusili byste to taky?