Článek
Že jsme si tuhle scénku doma hráli, mi nedávno připomněl brácha. Byl to můj nejoblíbenější večerníček. Asi proto, že nebyl animovaný.
Nevěděla jsem ale, že hudbu k němu složil Vadim Petrov. O 50 let později poznávám jeho dceru Táňu. V předvánočním čase si povídáme o tatínkovi, jehož životní krédo znělo: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když utne.“
Vadim Petrov s dcerou Táňou, která dnes udržuje tatínkův hudební odkaz
Krkonoše v srdci
Táta často mluvil o svém dědovi. Jak s ním chodil po horách, poznával přírodu, horaly a chaloupky. Děda mu vyprávěl pohádkové příběhy a táta je prožíval.
Nasál atmosféru Krkonoš a pak, když komponoval hudbu ke Krkonošským pohádkám, jen si vzpomněl na své dětství a vše zapsal do not.
Možná i proto z té hudby dodnes cítíme dech hor a přítomnost Krakonoše, který nad nimi tiše bdí.
Povídání autorů a hudbu si můžete pustit zde.
Nejlepší hlášky
Krkonošské pohádky nám nedaly jen postavy, ale i věty, které zlidověly.
„Himl hergot donrvetr krucajs element!“
„To kyselo je moc kyselý… a ten bramborák je moc bramborovej!“
„Holoto líná!“
„Anče, Kubo, hajnej – sem!“
Každý si v hlavě vybaví tu svou. Jaká hláška z Krkonošských pohádek utkvěla v paměti vám? Napište je do komentáře pod článkem.
Zujme 51letý Krakonoš i dnešní děti?
Určitě ano, několik jich ze svého okolí i znám. Vždyť všechny postavy jsou perfektní a stále aktuální.
- Anče (Hana Maciuchová) – krásná, chytrá a trošku hubatá dívka, která všemu velí.
- Kuba (Jaroslav Satoranský) – typický ňouma, kterého sice řídí Anče, ale je dobrosrdečný a vždy Anče ochrání.
- Hajnej (Zdeněk Řehoř) – zosobnění stability starší generace.
- Trautenberk (Ilja Prachař) – nenasytný a škodolibý, ale vždy je zlo potrestáno a dobro zvítězí.
- Krakonoš a František Peterka zůstávají nezapomenutelní.
Tahle pohádka je součástí našeho národa a myslím, že je nesmrtelná.
Zmijovka místo rituálů
Táta rád nosil čepici zmijovku, a to i při skládání. Žádné rituály ale neměl. Hudbu psal všude – v autě, v restauraci, později i v nemocnici.
Komponoval také hudbu k několika dílům seriálu o Krtkovi.
Vadim Petrov je autorem hudby k několika dílům o Krtečkovi
Vánoce v Petrovově rodině
Táta připravoval stromeček a Štědrý den začínal návštěvou hřbitova. K večeři miloval obalovaného kapra se salátem – klasiku. Hrála u nás Česká mše vánoční od J.J. Ryby a tátovy melodie. Poslechnout si je můžete na Stream.cz.
Hudba a paragrafy
Tátova hudba mě uklidňuje a srovnává myšlenky – i když píšu ústavní stížnosti či žaloby jako právnička. Její klasická hloubka prostě srovná mozek a uklidní mysl.
I kdyby měl k dispozici dnešní technologie a umělou inteligenci, jistě by je nepoužil. Hudbu komponoval z vlastní inspirace, vzpomínek a emocí – a přesně to ji dělá nesmrtelnou.
Skutečný skladatel AI nepotřebuje, protože se napojí rovnou na nebesa, Boha, nebo jak tomu chcete říkat.
Klenot Nokturno in G, Op. 60
Pro mě osobně má v tátově tvorbě zvláštní místo skladba Nokturno in G, Op. 60.
Melodii skladby Nokturno in G původně komponoval pro televizní inscenaci Křeslo pro gladioly. Později ji dokomponoval pro koncertní provedení.
Jeho hudba dokáže zasáhnout do srdce i duše. Nokturno in G je klenot, který posluchače dostane do kolen – stejně jako Krkonošská pohádka.
Odkaz, který žije dál
Táta se může hrdě postavit vedle velikána, jako byl Antonín Dvořák – alespoň podle mě a mých vzpomínek.
Snažím se zachovat jeho dílo pro budoucí generace: vydávám noty, provozuji e-shop, aby jeho hudba žila dál. Můžeme být hrdí – tátova tvorba stojí po boku těch největších českých skladatelů. Ať žije pro budoucí generace.
