Článek
„Volali nám ze stáje, že majitelé, kteří ji chtěli rychle umístit, zmizeli a neplatí ustájení,“ začíná vyprávět Stáňa příběh nejnovější obyvatelky Voříškova.
Je jí kolem třiceti let. Kvůli špatným zubům nemůže jíst ani seno a zřejmě trpí Cushingovým syndromem - chronickým onemocněním způsobeným nadprodukcí hormonů podvěsku mozkového „Nevíme, čím si prošla, ale chceme kobylce dopřát klidné stáří a vynahradit, co jí chybělo,“ dodává starostlivá ošetřovatelka.
Babuňa ve své ohradě ve Voříškově
První kroky kobylky byly nejisté. Když vyšla z přepravního boxu, vyděšeně se rozhlížela, ale pak zvítězila zvědavost. Jakmile ji vypustili na pastvinu, chvíli stála, pak se začala válet v trávě jako spokojený koník. V tu chvíli bylo jasné, že pochopila – tady je v bezpečí. „Hned od prvního okamžiku nám ukázala, jak neskutečně velkorysá a odpouštějící umí zvířata být a jak dokáží žít, na rozdíl od nás lidí, v přítomnosti,“ prozrazuje svůj postřeh Stáňa.
Kobylku teď čeká série veterinárních vyšetření a nákladná léčba. Kdo někdy měl koně, ví, že péče stojí desetitisíce. Pomoci lze jednorázovým darem na transparentní účet 2500648929 / 2010, VS:102125 nebo dlouhodobě formou virtuální adopce, která hradí veterinární péči, krmivo i ošetřovatele.
Zatímco Babuňa si spokojeně postává opodál, kobylka Adélka, která jí v ohradě dělá společnost, se ode mě nehne. Chce hladit. Položila mi hlavu na rameno a usnula. Na slunci, úplně klidná. Bylo to krásný. Já mám z koní respekt, ale tohle mě dostalo.
Adélka mi položila hlavu na rameno a usnula. Terapie koněm v praxi
Voříškov je útulek a doživotní azyl pro desítky zachráněných zvířat. Každé tu dostává druhou šanci. Žije tu kráva Jitka, která byla odepsaná kvůli nemocným nohám. Kobylka Vivien se stala zbytečnou, když nezvládala vozit jezdce. Prasátka Špíček a Slaninka vyrostla a přestala být „roztomilá“. Všichni tu žijí důstojně, bez strachu.
Společnost jim dělá starý kozel Servác-majestátní bílý fousáč, který přišel do útulku před čtyřmi lety se stádem zanedbaných koz a bráchou Bonifácem. Jejich chovatel zvířata množil a nepečoval o ně. Po jeho smrti by skončila na jatkách, ale Voříškov je zachránil. Dnes je Servác hubený a křehký, a proto ho před zimou chrání nový zimní kabátek.
Starý kozel Servác v novém kabátku
Péče o hospodářská zvířata není romantika. Je to každodenní práce za každého počasí, bez víkendů a svátků. Ve Voříškově ji dělají s láskou, ale bez státních dotací. Prostředky získávají provozem psího hotelu, prodejem chovatelských potřeb, benefičními koncerty či stánky s občerstvením.
Klíčovou oporou je Voříškovská rodina – komunita lidí, kteří pomáhají finančně, materiálně i dobrovolnicky. „Čím víc nás bude, tím víc zvířat dokážeme zachránit,“ říká Stáňa.
Nedávno provozovatelé Voříškova přikoupili pozemek, aby mohli rozšířit výběhy pro hospodářská zvířata i pejsky. Více prostoru díky tomu má i fenka Kačenka, služebně nejstarší obyvatelka Voříškova.
„Není to jen o penězích,“ uzavírá Stáňa. „Je to o tom, že se někdo zajímá. Že Babuňa a ostatní vědí, že mají svou rodinu.“
Kráva Jitka, která utekla před jatky, si užívá nový domov
A právě díky lidem, kteří pomáhají, může Voříškov dál měnit osudy těch, kteří se sami bránit neumí.
Pokud chcete pomoct, napište nebo zavolejte Stáně o další informace k virtuální adopci. Má je ve Voříškově na starosti a ráda každému poradí.
📩 rodina.voriskov@gmail.com
| ☎️ 773 054 791
