Článek
Procházím chodbou první třídy. Tou cestovali podnikatelé, továrníci a slavné osobnosti. Mezi nimi i Adolphe Saalfeld, výrobce parfémů z Manchesteru. Převážel 65 flakonů svých vůní, které chtěl nabídnout obchodním domům v Americe. Katastrofu přežil, ale jeho zavazadlo zůstalo na dně oceánu. Po více než 70 letech se podařilo vyzvednout 62 flakonů. Některé z nich dodnes nesou slabý náznak původní vůně.
Dochované flakony parfémů Adolpha Saalfelda vyzvednuté z vraku
„Naloďuji“ se do první třídy spolu s rodinou Allisonových. Vracíme se z cesty po Britských ostrovech. Ve Skotsku jsme pořídili dva tucty koní plemen Clydesdale a Hackney pro rodinnou farmu. Koně s námi necestují.
Do první třídy se vešlo 750 cestujících. Zaplatili si luxusně zařízené kajuty, které se vyrovnaly nejlepším hotelům světa.
Jízdenka je stála 2 500 dolarů (dnes asi 57 200 dolarů, tedy přibližně 1,3 milionu korun). Za dvě nejluxusnější apartmá se platilo až 4 500 dolarů (v dnešní hodnotě kolem 103 000 dolarů, tedy zhruba 2,4 milionu korun).
Kajuta první třídy byla luxusně vybavena
Pokud chtěli cestující první třídy relax v tureckých lázních, museli si připlatit. Stejně jako za tělocvičnu, kde byly mimo jiné dva veslovací trenažéry nebo stroj přezdívaný „elektrický velbloud“. Za dolar si mohli půl hodiny zahrát squash.
Tělocvična patřila mezi nadstandardní vybavení i pro cestující první třídy
K jídlu se servírovala vybraná jídla včetně čerstvých jahod.
Kuchyně byla společná i pro druhou třídu. Také kajuty druhé třídy byly luxusní a jejich obyvatelé měli přístup do výtahu, knihovny nebo čítárny.
Stačilo ale sejít o několik pater níž a svět se změnil.
Ve třetí třídě cestovali lidé, kteří opouštěli Evropu a mířili za novým životem do Ameriky. Jízdenka je vyšla na zhruba 21 tisíc korun v dnešní hodnotě. Prosté kajuty sdíleli čtyři lidé. Prostorem se nesl monotónní hluk a vibrace motorů.
Jednoduché kajuty třetí třídy sdíleli cestující mířící za novým životem do Ameriky
Zaoceánský parník byl technickým zázrakem své doby:
- Lodní šroub byl větší než rodinný dům
- Komínem by mohla projet parní lokomotiva
- Kotle spotřebovaly až 800 tun uhlí denně
- Čtvrtý komín byl falešný, aby loď vypadala majestátně
Osobní váhy a zavazadla připomínají vybavení veřejných prostor na palubě Titaniku
V noci ze 14. na 15. dubna 1912 narazil Titanic do ledovce. Ve 2:20 ráno zmizel pod hladinou.
Voda měla teplotu kolem minus dvou stupňů Celsia. Většina cestujících zemřela na podchlazení.
Trosky lodi byly objeveny až v roce 1985, téměř čtyři kilometry pod hladinou severního Atlantiku. Na vraku se utvořily zvláštní útvary známé jako „rezavé rampouchy“. Vznikají činností bakterií, které postupně rozkládají kov.
Z vraku se podařilo vyzvednout tisíce předmětů. Nádobí, šperky, kufry i osobní věci, které dnes připomínají osudy konkrétních lidí.
Předměty vyzvednuté z vraku Titaniku dokumentují život cestujících na palubě
Na Titanic – The Artifact Exhibition se stávám součástí příběhu. Jako každý návštěvník jsem dostala i já palubní lístek se jménem a na konci zjistím, jak jeho příběh dopadl.
Na začátku jsem byla paní Allison. Na konci pročítám seznam. Rodinu Allison nacházím mezi těmi, kteří nepřežili.
Zachráněno bylo 712 lidí. Dalších 1496 zahynulo.
Zdroj: https://www.titanicpraha.cz
