Článek
Daniela Krejčíka znám z titulků bulváru. Když zadám do vyhledávače jeho jméno, vyjedou na mě například tyhle:
„Velkolepý návrat Stropnického a Krejčíka?“
„Herec Daniel Krejčík prozradil, že se rozvádí s učitelem Jiřím Vymětalem.“
Já ho ale poznávám v roli ambasadora, který přijel z Rwandy a na Instagram napsal:
„UNICEF má nádhernou práci a já su obyčejně po dlouhý době šťastnej, co to jde!“
Možná poprvé viděly někoho jako já, píše Daniel na svém IG
Cihly z červeného bláta
Gertrudě je pětadvacet let. Má malé děti a žije na konci zapadlé vesnice. Daniel těmhle místům říká „lepší pravěk“.
Její muž pracuje asi dvacet kilometrů odsud. Bez auta, motorky nebo kola je to vzdálenost, kvůli které se domů dostane maximálně jednou za měsíc.
Gertrude vyrábí cihly z červené hlíny.
„Hlínu naberete rukama, smícháte s vodou, nacpete do formy, vyklepnete a necháte několik dní schnout na slunci,“ popisuje Daniel.
Gertrudě je 25. Vypadá na 15, má tři děti a vyrábí cihly
Gertrude to zvládala jedním pohybem. Krejčíkovi to moc nešlo.
Zajímalo ho, co by si přála. Čekal více vody nebo peněz. Ale ona odpověděla: „Být nezávislá.“
Dítě, které šlo několik hodin do nemocnice
V nemocnici Daniel viděl nedonošená miminka, která bojovala s podchlazením.
Dorazila tam také tříletá holčička, která s babičkou několik hodin putovala pěšky na vyšetření. Původně kvůli kašli.
Vyšetření nakonec ukázalo, že špatně slyší.
Ve Rwandě handicap často znamená vyřazení ze života. Lidé s postižením zůstávají doma a mají mnohem menší šanci žít běžný život.
I díky české pomoci se tam právě i ta naslouchátka dostanou.
Slepice mohou znamenat víc, než bychom čekali
Jedním z programů UNICEF je „Jedno vejce denně“.
Nejde o metaforu. Nejchudší rodiny dostávají slepice.
Co bylo dřív? Vejce nebo slepice?
Vejce doplňují dětem ve stravě bílkoviny, které jim chybějí.
„Čekal jsem, že v Africe uvidím slona. A viděl jsem slepice. Ale díky nim mají děti proteiny,“ usmívá se Daniel.
Český UNICEF loni program podpořil částkou 2,4 milionu korun.
Právě tady Krejčík pochopil význam systémové pomoci. Jeden příběh je podle něj jen kapka v moři.
UNICEF je podle českého herce „bankomat lidských příběhů.“
Daniel Krejčík během své mise s UNICEF
Druhá šance po šestnáctce
Ve Rwandě navštívil také školu, která dává mladým lidem druhou šanci dokončit vzdělání.
Někteří ze školy odešli, protože museli začít pracovat, starat se o sourozence nebo sami založili rodinu.
Program RISE jim umožňuje doplnit zameškané vzdělání a získat státem uznávaný doklad o jeho dokončení.
„To, že jsi jednou vypadl ze školy, ještě neznamená, že jsi propad životem,“ sdílel Daniel na sociálních sítích.
Jeďte tam sami, vzkazuje
Na své příspěvky dostává pozitivní, ale i velmi ostré reakce.
Jeho odpověď?
„Jeďte tam sami a uvidíte to.“
Objevily se i komentáře, které děti označovaly za budoucí zločince a spojovaly jejich původ s násilím a kriminalitou.
Krejčík se proti nim ostře ohradil.
„O pomoci Africe se klidně hádejme. Ptejme se, kam jdou peníze, jestli pomoc funguje a co se za desítky let skutečně změnilo.“
Jednu hranici ale podle něj překročit nejde.
„Odmítám připustit jednu věc: že barva kůže malého dítěte je dostatečný důvod k tomu, abychom z něj předem udělali zločince.“
Daniel Krejčík s Pavlou Gombou, výkonnou ředitelkou UNICEF ČR
Místo lítosti přišel vztek
Krejčík v Africe zažil radost, šok i chvíle, kdy plakal.„Mnohem lepší než lítost je vztek,“ říká s tím, že tahle emoce lidi aktivuje. Přiměje je něco udělat.
