Článek
Na tiskové konferenci ministra školství jsem si všimla dvou šestnáctiletých studentů. Mezi profesionálními kameramany natáčeli videa na sociální sítě své školy. Pověřil je tím jejich ředitel Radko Sáblík.
Jedním ze studentů Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia je Vojta, který už v prvním ročníku vedl mediální tým v senátní kampani svého ředitele.
„Do školy chodíme od pondělí do čtvrtka. V pátek se věnujeme samostudiu a vlastním projektům,“ vysvětluje Vojta.
„Pan ředitel bere výuku jinak, ale funkčně. Ostatní školy jsou podle mě pozadu,“ dodává jeho spolužák Šimon.
Rozdíl mezi jejich školou a většinou ostatních popíšou jedinou větou:
„Zatímco jinde se učí o vesmíru, my si stavíme rakety.“
Vojta, Šimon a spolužáci. Ve škole získávají zkušenosti i mimo běžnou výuku
Když škola dá studentům důvěru
Radko Sáblík věří, že student se nejvíc naučí tehdy, když dostane důvěru a může něco skutečně vytvořit.
Studenty proto podporuje v tom, aby přicházeli s vlastními nápady a mohli je převést do praxe.
Svobodu, kterou jim ředitel dává, berou jako zodpovědnost. Nechtějí zklamat důvěru, kterou v ně vložil. Naopak ho sami přesvědčili, aby kandidoval do Senátu. Teď mu pomáhají s předvolební kampaní a získávají zkušenosti z reálného prostředí..
Natáčení, střih videí i správa sociálních sítí. To všechno je součástí jejich školního života
Mladý student a jeho mentor
Vojtův spolužák Šimon si našel pracovního mentora. Je mu pětatřicet let a jejich spolupráce funguje oboustranně.
„On mi předává zkušenosti a já zase přináším nový pohled,“ říká Šimon.
Sám o sobě tvrdí, že je workoholik. „Mám rád deadliny. Dokážou mě vybičovat k maximálnímu výkonu.“
Vojta se usměje. „Já deadline nepotřebuju. Pracuju průběžně.“
Oba už si vyzkoušeli natáčení podcastů, tvorbu videí i další mediální projekty.
„Chceme si všechno vyzkoušet už teď. I dělat chyby. Právě ty nás posouvají dál,“ shodují se.
Oba chtějí pokračovat na vysoké škole. Vojta v Česku, Šimon v zahraničí
Vzali by do týmu člověka po padesátce?
Když je poslouchám, napadne mě otázka, která se mě osobně týká.
Je mi 50+ a před rokem jsem dostala výpověď. Při hledání nové práce jsem pocítila, že věk může být překážkou. Zeptám se jich proto, jestli by mě do týmu vzali. „Jasně. Ale musíš se chtít dál učit,“ shodují se. Pak se role otočí a ptají se oni mě. Na moje začátky v médiích a zkušenosti.
„V každém kolektivu by měli být mladí i starší lidé. Jedni mají zkušenosti, druzí přinášejí nové nápady,“ říkají. Ta slova se mi dobře poslouchají.
Pak ale přichází vzkaz pro starší generaci:
„Starší lidé musí být ochotní se dál vzdělávat a pracovat na sobě. Jinak se společná řeč hledá těžko,“ říká Vojta.
Ten rozhovor mě obohatil víc, než jsem čekala. Možná totiž nejde o věk. Důležité je, jestli si lidé dokážou navzájem něco předat.
Anketa
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-prislo-na-me-55-udani-hlavne-od-ucitelu-rika-reditel-kandidujici-do-senatu-312130#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
