Článek
Přijíždím do Srdova. Do malé severočeské vesnice, kde jsem strávila kus svého života. Jezdili jsme tam na statek, který koupili rodiče, když mi byly tři roky. Tenkrát tu ještě Michal Fišer a jeho malá ZOO nebyli.
Daňci Malina, Valina a Větrník Michalovi za pamlsek i zatančí
„Mám tu 15 savců: kozy, jeleny, daňky i srnky a k tomu ptáky, bažanty, kachny, krůty,“ začíná exkurzi 58letý Michal Fišer. Dům v Srdově koupil v roce 1999 po vážném úrazu. Srazilo ho auto a on se rozhodl radikálně změnit svůj život.
„Já miloval zvířata už jako kluk. Od 4. třídy jsem chodil do ornitologického kroužku v Roudnici,“ vzpomíná Michal. Později vystudoval botaniku, ale sám se nazývá „celoživotním laickým zoologem“.
Jeho prvními nájemníky v Srdově byli zachráněná srnka a muflon. Později si zažádal o chov na Státní veterinární správě, aby vše zlegalizoval.
Slabost má pro kozu bezoárovou. „Fascinují mě ty jejich obrovské rohy. A jsou vzácné. Mě přitahuje to, co není tuctové,“ vysvětluje.
Michal postavil kozám zídku, ještě ji zvýší
Kozám postavil zídku. Z té na nás shlíží dominantní kozel Standa. Kromě rohů mě zaujme jeho bradka. Je podobná té Michalově.
Michal mi podává starý chleba. „Dejte mu ho z pusy,“ vybízí mě. Zdráhám se, ale nakonec to zkusím.
Kolem nohou se mi motá čtyřměsíční kozlík Šikula. Ožužlává mi rukáv, prsty i sešit. „Takhle blízko ke mně ještě nepřišel,“ kroutí hlavou Michal. Jeho dvojčeti dal jméno Nešikula. Před pár dny si totiž vykloubil nohu a doteď pajdá.
Samice koz musí zůstat do půlky listopadu oddělené. Kdyby je Michal připustil už teď, mláďata by se narodila v lednu. A to nechce. „Připustím je až v listopadu, aby se mláďata narodila koncem dubna,“ vysvětluje. Březost u koz trvá 150 dní.
Michal si svá zvířata vydudlíkoval
V Srdově se návštěvníci můžou ještě pomazlit se srnkou Hvězdičkou nebo kozou Čůzou. Šikanuje ostatní, proto dostala tohle nehezké jméno. Na lidi si ale Čůza nedovolí.
Spolu s kozami jsou v ohradě krůty, uklízeči bobků. „Je to funkční komunita,“ usmívá se Michal.
Když se v okolí začali toulat vlci, pořídil si na ochranu stáda dva pastevecké psy Kangaly.
Dva pastevečtí psi hlídají stádo před toulavými vlky
Překvapí mě, že za plotem vidím i čápy. Je druhá půlka září a já myslela, že už jsou v teplých krajích.
„Tomáš a Zuzanka jsou handicapovaní, dlouhý let by nezvládli,“ vysvětluje mi Michal. Mláďata ještě nevyvedli, protože sami jsou ještě mladí. Na zahradě mají provizorní komín pro budoucí hnízdění.
Čápi Tomáš a Zuzanka by let do tepla nezvládli
Michal je samotář. K životu mu stačí zvířata, rozezná je všechna od sebe. „Většinu tady jsem vydudlíkoval a vypiplal, dávají mi úžasnou sociální interakci,“ usmívá se. Musí si od nich ale občas odpočinout, a tak odjíždí svým obytným vozem do ještě větší samoty. Rád se toulá po Balkáně.
Na zvířata se k němu jezdí dívat školáci, senioři nebo lidé se zdravotním postižením.
Michalovým koníčkem je preparace zvířat. Své sbírky si u něj nechají restaurovat školy.
U Michala to byl úžasný relax. Stačí sedět na kamenné zídce a vnímat přítomnost. „Přijďte v zimě, to je to tady taky hezký,“ loučí se a jde krmit hladovou zvěř.
Jak můžete pomoci
Pokud chcete Michalovi pomoci, přineste mu suché pečivo nebo pošlete finanční příspěvek na nové oplocení, terénní úpravy či krmivo. Číslo účtu: 1086951003/5500.
