Příběhy z jedné malé nádražky, jejímž srdcem je nezlomná Léňa

Do stanice přijíždí vlak a z něj vystupují dva zajímaví chlápci. Pro jednoduchost jim budu říkat Malej a Velkej. Míří taky do nádražky. Sednu si k vedlejšímu stolu a po očku je sleduji. Jsou to sběratelé, kteří se očividně dlouho neviděli. Povídají a objednávají si jedno pivko za druhým. Malýmu je Léňa sympatická, takže si s ní dělá společné foto. Hospoda se plní, přicházejí štamgasti a začíná tu být veselo. Malý a Velký po několika hodinách platí, Velkýmu za chvíli přijede vlak. Z toho ho ale průvodčí vykáže, protože se mu zdá dost opilý. Chce se vrátit do hospůdky, ale nohy ho neposlouchají a padá do kolejiště takovým způsobem, že se v něm zaklíní a nemůže vstát. Malý běží pro pomoc, ale nikdo nedokáže Velkýho postavit na nohy. Není se čemu divit, měří dva metry a váží přes metrák. Protože má na stanici přijet ještě brzy další vlak, musí zasáhnout výpravčí. Zalarmuje všechny záchranné složky, pro jistotu policii, hasiče i záchranku. Příběh má šťastný konec, vše dobře dopadlo a dnes už se téhle příhodě všichni smějí.

Je listopad, venku sychravo, v hospůdce je ale příjemně, protože ji vyhřívají kamínka. Kdo chce na záchod, musí projít kolem nich. Pro některé hosty může být tahle „výprava“ poměrně nebezpečná. Dvojice, která přebrala, ji ale zvládá bravurně. Do nádražky vchází tatínek, který vytáhl své ratolesti na výlet. Chtějí se napít a počkat, než jim přijede vlak. Pak se trochu leknou. To když jim dáma, vracející se z WC, spadne pod stůl. O tenhle zážitek asi nestáli :) Ale prostě „nádražka“.

Každý první pátek v měsíci sem hosty přijde pobavit „Stolní společnost“.  Tak si říkají tři muzikanti, kteří rádi a skvěle hrají na kytaru. Mára, Pepek a Honza si přinesou nabitý zpěvník, ve kterém mají skutečné pecky. Někdy se k nim přidá ještě ostřílený kytarista Jindra a bubeník Martin. A show začíná. Hosté si zpívají, tančí, tleskají. „Děkujeme za potlesk znalcům,“ ocení je Mára. Ten Mára, který mi nechce zahrát písničku na přání. „My nejsme žádnej jukebox,“ řekne naoko přísně a já vím, že mi tu moji za chvíli kluci zahrají. Teď miluju tu „cikánskou“. V hlavě mi zní už několik dní.

Léňa je pro každou srandu, umí být ale i rázná. To když jí některý ze štamgastů dává neslušné návrhy nebo obtěžuje ostatní hosty. Pak zasáhne nekompromisně. Jsou vidět roky praxe. Budu se to muset naučit i já. Posledně si mě vyhlídl jeden štamgast. Celý večer mě hypnotizoval pohledem. Po pár panácích mně přišel říct, že jsem krásná, po dalších panácích už mi dělal bodyguarda. Já byla v úzkých, musela zasáhnout Léňa. Příště se pokusím ubránit se sama.

Nádražka je pro mě magnet. Od srpna do ní jezdím pravidelně a líbí se mi tam čím dál víc. Už mám i svoje místo u Léni. Pokaždé poznám někoho nového. Občas zjistíme, že máme společné známé, svět je prostě malý a o náhody v něm není nouze. Ráda poslouchám osudy druhých, tady z nich vyzařuje autentičnost a syrovost. Chápu Léňu, že to tu má tak ráda. S přestávkami tu pracuje už 30 let, přežila covid a doufám, že ji tu dalších x let ještě čeká. Velkou oporu má v příteli Karlovi.

Pokud se sem někdy vydáte, nečeká vás jen legendární nádražka. V malém městečku v Ústeckém kraji se pořád něco děje. V létě dobývají jezero piráti, ve Chmelaři se plaví obojživelná vozidla. Nedávno tu s velkou slávou projela parní lokomotiva.  A Zubrnickému spolku se loni podařilo oživit horní nádraží. Mrkněte na video:

Tak si do Úštěka určitě naplánujte cestu. A přijeďte vláčkem. Ať si můžete dát pivko. V nádražce je prý nejlepší. A za super cenu. Poznejte místo, kde se natáčely filmy jako Páni kluci, Rebelové, Kolja. A třeba se na nádražce potkáme :) Já se na vás moc těším