Článek
V minulém roce na Mezinárodní den studentstva, 17. listopadu, proběhla jednodenní stávka českých školských odborů, jejíž cílem bylo dosáhnout navýšení rozpočtu školství a vyšších platů nepedagogických zaměstnanců.
O deset dní později, 27. listopadu 2023 projevila iniciativa žáků středních škol „Studenti pro školství“ solidaritu s českými školskými odbory a postavila se proti změnám financování českého školství, které plánuje Ministerstvo školství pod vedením Mikuláše Beka.
Stále více se ale ptám, kdy přijde iniciativa akademiků za „Školství pro studenty“. Neboť z vlastní zkušenosti vím, jak nutná je pro neakademické dítě existence funkční státní podpory pro vzdělávání. A takovou v České republice postrádám.
České školství je dlouhodobě podfinancované. Toť hořká pravda. Přitom nejde jen o platy vyučujících nebo nepedagogických zaměstnanců, nebo vybavení škol či hrazení nákladů výuky. Je toho ve hře mnohem více.
V České republice chybí zásadní diskuse o rovnosti přístupu ke vzdělávání. „Arbeiterkind“ a „Erstakademiker“ jsou německé výrazy, pro které čeština nemá odpovídající ekvivalenty. Přesto bychom neměli problémy takzvaných „dětí ze sociálně slabých rodin“ přehlížet poté, co přestanou být dětmi.
Chudoba je v České republice reálná a zamezuje přístup k vysokoškolskému vzdělání a tím i svobodnou volbu povoláni.
Tak jako v Německu, mají i v České republice děti akademiků vedle dětí z bohatých rodin mnohem vyšší šanci na získání vysokoškolského diplomu. Tak dochází k předávání přístupu ke vzdělanostnímu bohatství z generaci na generaci.
Studenti z rodin chudých na vzdělání bývají z domova naopak mnohonásobně méně podporováni - zaprvé jejich rodiče nemají ponětí o studentském životě a jeho výzvách a za druhé chybí peníze na financování studia - což má za následek přerušení studia, jeho prodloužení nebo dokonce předčasné ukončení. A to má zase velmi často za následek „poplatky za delší nebo další studium“.
V České republice jsme si rovni. Tedy až na přístup ke vzdělání. Zatímco se studenti v Německu mohou spolehnout na BAföG, nenachází studenti v České republice u státu žádnou významnou finanční podporu.
Německý BAföG (podle Bundesausbildungsförderungsgesetz, česky zhruba Zákon o podpoře vzdělávání) umožňuje i studentům z neakademických domácností, kteří by si studium jinak nemohli dovolit, získat nejméně jeden akademický diplom a stát se akademikem.
To v budoucnosti znamená lepší šanci na pracovním trhu pro něj, ale i šanci na dosažení vysokoškolského vzdělání pro jeho potomky. Tedy značný společenský vzestup.
V Německu získávají nejchudší studenti mladší 30 let v současné době až 935 € měsíčně, tedy cirka 22.907 Kč. S touto částkou si student může dovolit – nehledě na byrokratické překážky – vcelku dobrý studentský život.
Stačí to na uhrazení všeho – od nájemného přes zdravotní pojištění (pokud student není pojištěn společně s rodičem) až po všechny ostatní nezbytné životní náklady studenta. Polovinu měsíční částky tvoří státní příspěvek a polovinu vládní, bezúročná půjčka, která se musí začít splácet až pět let po dokončení prvního studia. Pro to, kolik student nakonec dostane, jsou rozhodující příjmy obou rodičů.
V České republice mají studenti nárok na „sociální stipendium“ jen za předpokladu, že příjmy domácnosti ve třetím kvartálu kalendářního roku nepřevýšily jeden a půl násobek životního minima domácnosti.
Je takové stipendium ale vůbec možné považovat za „sociální“? České „životní minimum“ pro osobu odpovídá aktuálně částce 4.860 Kč měsíčně - jeden a půl násobek potom částce 7.290 Kč měsíčně. To znamená, že studenti v České republice mají nárok na sociální stipendium jen tehdy, pokud jejich příjem za celý třetí kvartál kalendářního roku nepřesáhl částku 21.870 Kč.
Ovšem jen pokud tvořili domácnost sami! Pokud například student žije ve společné domácnosti se svou matkou samoživitelkou a dalším svým sourozencem ve věku od 6 do 15 let, nesmí celkový příjem domácnosti ve třetím kvartálu kalendářního roku přesáhnout částku 49.454 Kč.
Pokud uvážíme, že aktuální tříměsíční minimální mzda tuto částku převyšuje o 2.355 Kč, nastává otázka, kolik chudých studentů český stát vůbec podporuje. Není snad tříčlenná rodina s jednou minimální mzdou názorný příklad chudoby? Kolik absolventů lze označit za prvoakademiky? Takovými čísly bohužel nedisponuji – Český statistický úřad se po nich neptá, dílčí statistiky by se snad daly dohledat na jednotlivých univerzitách, v jejichž kompetenci je udělování stipendií.
Jedno je ale jasné – kdo v České republice pochází z neakademického nebo finančního hlediska chudé domácnosti, nemá to během studií právě lehké, neboť má nedostatek finančních prostředků. A každý, kdo má nedostatek peněz, potřebuje víc času, ale paradoxně i víc peněz, aby vůbec mohl studovat a dokončit alespoň jedno akademické vzdělání.
Musí potom vzít v potaz další náklady jako školné za „další a delší studium“, zdravotní pojištění další znevýhodnění v českém důchodovém pojištění. To, že se studium nepočítá jakožto náhradní doba do důchodového pojištění, považuji rovněž za velmi nespravedlivé. Obzvláště pokud uvážíme, že si studenti z bohatých rodin ztracené roky studováním mohou u státu jednoduše „dokoupit“.
Jsem přesvědčen, že by se pedagogové i nepedagogičtí pracovníci českých škol měli společně s jejich studenty a absolventy zasazovat o rozsáhlé reformy zaměřené na rovný přístup k vysokoškolskému vzdělání. A ne, bezplatnost univerzit a vysokých škol nestačí. Radikální změna systému českých sociálních stipendií potažmo vytvoření nového systému finanční podpory studentů by bylo krokem ke „školství pro studenty“, kterého bychom se neměli vzdávat jen z ryze finančních důvodů.
V závěru bych rád zdůraznil naléhavou potřebu reformy finanční podpory studentů v České republice. Český vzdělávací systém je klíčovým prvkem budoucí prosperity, a proto by měl být k němu rovný přístup bez ohledu na sociální nebo ekonomický původ jednotlivců. Přestože jsme v České republice rovni téměř ve všem, musíme vážně přehodnotit nedostatečnou finanční podporu, kterou poskytujeme studentům. Radikální reformy v oblasti sociálních stipendií jsou nezbytné pro dosažení „školství pro studenty“ a zajištění lepší budoucnosti pro všechny mladé jedince této republiky.
