Studium a náhradní doba důchodového pojištění : srovnání Česka s Německem

Studium, jako náhradní doba, hraje významnou roli v důchodových systémech různých zemí. Tento koncept se vztahuje na období, kdy osoba studuje, ale nepracuje, a přesto se to může počítat do její doby pojištění pro důchod. V České republice a Německu jsou přístupy k započítávání studia jako náhradní doby odlišné, což má důsledky pro budoucí důchody studentů.

V České republice došlo k významným změnám v přístupu k započítávání studia do důchodového pojištění. Před rokem 2010 byla doba studia na středních a vysokých školách do věku 26 let započítávána jako náhradní doba. To znamenalo, že studenti, kteří se věnovali dennímu studiu, byli chráněni ve smyslu důchodového pojištění, i když aktivně nepracovali.

Od roku 2010 došlo ke změně, kdy doba studia po dosažení 18 let již není automaticky započítávána jako náhradní doba. To znamená, že studenti, kteří se věnují dennímu studiu, nejsou během tohoto období kryti důchodovým pojištěním, pokud si sami dobrovolně neplatí důchodové pojištění nebo nejsou výdělečně činní. Tento krok přinesl větší zátěž pro studenty, protože doba studia, která by dříve byla uznána jako náhradní doba, se nyní nebere v úvahu pro účely důchodového pojištění.

Pracovní možnosti během studia

Studenti v České republice často pracují na základě dohod o provedení práce (DPP) nebo dohod o pracovní činnosti (DPČ). DPP umožňuje práci až do 300 hodin ročně bez povinnosti platit sociální a zdravotní pojištění, což zajišťuje flexibilitu, ale nemá přímý vliv na důchodové pojištění. DPČ nabízí možnost pracovat více hodin, ale při překročení měsíčního limitu je zaměstnavatel povinen platit sociální pojištění, což může být pro studenty náročné.

Německý důchodový systém přistupuje k započítávání studia jako náhradní doby příznivěji. V Německu je možné započítat až 8 let studia jako náhradní dobu, což znamená, že doba studia se uznává pro účely důchodového pojištění. Tento rozsah zahrnuje dobu strávenou na vysoké škole a zajišťuje, že studenti, i když nejsou aktivně ekonomicky činní, mají zajištěno určité základní důchodové zabezpečení.

V Německu mohou studenti pracovat na částečný úvazek až 20 hodin týdně během semestru, aniž by ztratili status studenta. Tento flexibilní přístup umožňuje studentům přivydělávat si a zároveň získávat důchodové body. Pracovní možnosti zahrnují role jako „Werkstudent“ (pracující student), které podporují studenty, aby získali praktické zkušenosti a zároveň přispívali do důchodového systému.

Německý trh práce nabízí také možnosti jako Minijob a kurzfristige Beschäftigung (krátkodobé zaměstnání), které jsou specifické formy zaměstnání s flexibilními podmínkami.

Minijob: Tento typ zaměstnání umožňuje studentům pracovat až 538 EUR měsíčně bez povinnosti platit sociální pojištění. Minijob je oblíbený mezi studenty, protože umožňuje flexibilní pracovní dobu a neovlivňuje jejich status studenta. Na žádost studenta se příjem z Minijobu se nezapočítává do důchodového pojištění, ale pokud student pracuje v rámci pravidelného minimálního příjmu, může stále využít výhod, které tento model nabízí.

Kurzfristige Beschäftigung: Tento typ krátkodobého zaměstnání je omezen na maximálně 3 měsíce nebo 70 pracovních dní v roce. Zaměstnání na krátkodobou dobu může být atraktivní pro studenty, kteří chtějí pracovat během prázdnin nebo během intenzivních zkouškových období. Příjem z těchto zaměstnání je obvykle zdaněn jako běžný příjem, ale nemusí zahrnovat sociální pojištění, pokud nedosáhne určitého limitu.

Denní studium je v podstatě plnohodnotnou činností na plný úvazek, což omezuje možnosti studentů pracovat na plný nebo částečný úvazek. V České republice to může vést k tomu, že studenti mají omezené možnosti přispívat do důchodového systému, což může mít vliv na jejich budoucí důchody. Práce na dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ) přináší flexibilitu, ale má omezený dopad na důchodové pojištění.

Naopak v Německu, kde je studium uznáváno jako náhradní doba a studenti mohou pracovat na částečný úvazek, Minijob nebo krátkodobě, mají lepší možnost integrace pracovních aktivit s studijními povinnostmi. Tento systém poskytuje studentům lepší zabezpečení na stáří, protože umožňuje jak přivydělávat si, tak i přispívat do důchodového systému.

Různé přístupy k započítávání studia jako náhradní doby v České republice a Německu ukazují na zásadní rozdíly v důchodových systémech těchto zemí. Český systém omezuje započítávání studia po roce 2010 a spoléhá na flexibilní pracovní dohody, což může mít negativní dopady na důchodové zabezpečení studentů. Německý systém naopak uznává až 8 let studia jako náhradní dobu a podporuje studentskou práci na částečný úvazek, Minijob nebo krátkodobou práci, což přispívá k lepší budoucí důchodové situaci. Tyto rozdíly mají dlouhodobé dopady na důchodové zabezpečení a ukazují, jak klíčová je role studia v rámci důchodového pojištění.

Představme si studenta narozeného v roce 1993, který studoval 7 let na střední a vysoké škole. Tento výpočet ukáže, jak se tato doba studia započítá do doby důchodového pojištění v České republice a Německu, a kolik let bude muset tento student odpracovat, aby dosáhl potřebné doby důchodového pojištění pro nárok na starobní důchod. Vezmeme v úvahu, že důchodový věk v České republice je 65 let.

V České republice je pro nárok na starobní důchod zapotřebí minimálně 35 let důchodového pojištění.

· Střední škola (2009-2013) Student dosáhne 18 let v roce 2011. Studium na střední škole po dosažení 18 let se již jako náhradní doba pojištění nezapočítává.

· Vysoká škola (2013–2018) Studium na vysoké škole se po roce 2010 nezapočítává do důchodového pojištění jako náhradní doba.

· Celková doba důchodového pojištění (2011–2018)**: 0 let (za předpokladu, že student během studia nepracoval a/nebo neplatil (dobrovolné) důchodové pojištění).

· Požadovaná doba důchodového pojištění: Aby dosáhl nároku na starobní důchod, bude muset student odpracovat plných 35 let.

V Německu je minimální požadovaná doba pojištění (tzv. Wartezeit) pro nárok na starobní důchod 5 let. Pro plný nárok na důchod se však často vyžaduje alespoň 35 let důchodového pojištění.

· Střední škola (2011-2013): Studium na střední škole po dosažení 18 let se započítává jako náhradní doba pojištění.

· Vysoká škola (2011–2018): Celá doba studia na vysoké škole se rovněž započítává jako náhradní doba důchodového pojištění. Student tak získá 7 let jako náhradní dobu.

· Celková doba důchodového pojištění (2011–2018): 7 let.

· Požadovaná doba důchodového pojištění:Student potřebuje získat dalších 28 let důchodového pojištění, aby dosáhl celkem 35 let.

Česká republika: Student, který studoval 7 let (2011–2018), nezíská žádné roky započítané do důchodového pojištění. Aby dosáhl na starobní důchod, bude muset pracovat 35. Protože důchodového věku dosáhne v roce 2058, zhruba 5 let rezervu. Na předčasný důchod po 40 letech pojištění ale pravděpodobně nedosáhne. Otázkou je, jestli za 35 až 40 let má šanci na získat důchod, odpovídající důchodu nevysokoškoláků, kteří platili důchodové pojištění o 7 až 14 let déle.

Německo: Student, který studoval 7 let (2011–2018), získá za tuto dobu 7 let důchodového pojištění. Aby dosáhl plné doby pojištění (35 let), bude muset odpracovat dalších 28 let. V tomto případě by měl dostatečnou rezervu, pokud by například zvažoval předčasný odchod do důchodu. Na získání nároku na důchod a má rezervu až 13 let.

Závěrem lze říci, že v Německu je systém výhodnější, protože studentům umožňuje dosáhnout potřebné doby pojištění s menší potřebou dlouhodobého pracovního nasazení po ukončení studia. Aktuálně 28 let. Naopak v České republice musí studenti bez započítání studia do důchodového pojištění po ukončení školy odpracovat celých 35 let, aby dosáhli nároku na důchod v zákonném věku 65 let.

Pětiletá rezerva pro české absolventy může být v mnoha případech nedostatečná kvůli problémům s nalezením stabilního zaměstnání, nepravidelnosti v pracovní dráze, práci na smlouvy, které nevedou k pojištění, a dalším externím faktorům. Jednou z možností, jak minimalizivat riziko, že absolventi nebudou mít dostatečné doby pojištění pro získání nároku na důchod, je možnost dobrovolného pojištění. Jenže to je vzhledem k nákladům přístupné spíše pro bohatší vrstvy obyvatelstva.