Článek
Vzdělání hraje klíčovou roli v osobním a profesním rozvoji, a jeho kvalita a dostupnost mohou mít dlouhodobé dopady na jednotlivce i společnost jako celek. Přístup k němu zaručuje také skutečnou svobodnou volbu zaměstnání, která je zásadní pro zajištění rovnosti příležitostí a podporu socioekonomické mobility. Moje zkušenost, kdy jsem byl nucen odejít z Českou republiky, abych později absolvoval studium v Bavorsku, mi ukázala, jak zásadní mohou být rozdíly v přístupu k financování a podpoře vzdělávání mezi oběma zeměmi. Německý systém vysokého školství, který bere „právo na vzdělání“ opravdu vážně, se ukazuje jako inspirativní model, ze kterého bychom se mohli mnohé naučit.
Finanční podpora ve studijním systému v Německu
V Německu je chudým studentům poskytována robustní podpora prostřednictvím Spolkového zákona na podporu vzdělání BAföG. Tento zákon, jehož vznik byl kdysi iniciován SPD, kombinuje grant a bezúročnou státní půjčku. V roce 2024 může maximální výše grantu dosáhnout přibližně 934 eur měsíčně (asi 25 000 Kč), přičemž část této částky je bezúročná a část je půjčka, kterou je nutné vrátit.
Studenti jsou povinni splatit pouze polovinu této půjčky. Celková výše splatné půjčky může být maximálně 10 000 eur (přibližně 270 000 Kč). Tato částka se splácí od pátého roku po dokončení studia, a to v přiměřených měsíčních splátkách. Kromě toho se v Německu doba studia zohledňuje při výpočtu důchodového pojištění, což znamená, že studenti, kteří kvůli socioekonomickému původu stráví delší dobu v akademickém prostředí, nejsou tolik penalizováni při výpočtu budoucího důchodu. Tento přístup ukazuje, jak Německo bere „právo na vzdělání“ opravdu vážně a poskytuje všem studentům spravedlivé příležitosti.
Dalším významným aspektem německého systému je vyživovací povinnost rodičů během studia jejich dítěte. Rodiče jsou v Německu povinni přispívat na studium svého dítěte, pokud mají finanční prostředky Tato povinnost je zohledněna při výpočtu nároku na BAföG, což pomáhá zajišťovat, že pomoc jde především těm, kdo ji opravdu potřebují. Tento prvek pomáhá udržovat rovnost a spravedlnost v přístupu k finanční podpoře. Při výpočtu výše nároku jsou zohledňovány příjmy obou rodičů, kterých dosahovali dva roky před podáním žádosti, přičemž lze výpočet aktualizovat, například v důsledku ztráty zaměstnání.
Výzvy a nedostatky v České republice
V České republice se situace výrazně liší. I když je vysoké školství formálně bezplatné, skutečné náklady na studium a život mohou být pro studenty z méně majetných rodin velmi vysoké. Sociální stipendia, která jsou založena na příjmu domácnosti, často nestačí pokrýt všechny náklady. Například stipendium na Univerzitě Karlově činí 6000 Kč měsíčně, přičemž univerzita platí o 1675 Kč více, než jí ukládá zákon. I to je však jen zlomek skutečných nákladů na studium. Tento nedostatek adekvátní finanční podpory může studenty odradit od pokračování ve studiu a přispět k předčasnému ukončení studia nebo jeho prodloužení.
Dalším problémem je nespravedlivé zohlednění příjmů domácnosti, což může vést k tomu, že studenti z chudších rodin nedostanou potřebnou podporu, zatímco studenti z bohatších rodin mohou být zvýhodněni. Tento systém přispívá k sociálním nerovnostem a může odradit talentované studenty. Nárok na sociální stipendium je přiznán, pokud příjmy domácnosti ve třetím kvartálu aktuálního roku nepřesáhly 1,5násobek životního minima. Podle zákona tedy není ani dítě samoživitelky s minimální mzdou dost chudé, aby mu univerzita přiznala stipendium. Naproti tomu dítě z bohaté rodiny, které se na dobu třetího kvartálu odstěhuje z domu a je hlášeno na jiné adrese, nárok na sociální stipendium má, protože se nezohledňuje majetek rodiny. Co je na takovém stipendiu sociální?
Náklady na bydlení a dopravu - srovnání
Studenti z regionálních měst v České republice čelí dalším problémům spojeným s náklady na bydlení a dopravu. Studenti, kteří se rozhodnou studovat ve velkých městech jako Praha, Brno nebo Plzeň, mohou čelit vysokým nákladům na bydlení a dopravu. Mnozí jsou nuceni si pronajímat privátní ubytování, což může být finančně náročné. Náklady na dopravu mezi domovem a univerzitním městem rovněž zvyšují celkové náklady na studium. Tato situace může výrazně ovlivnit studenty z méně majetných rodin nebo z regionálních měst.
V Německu je situace odlišná díky relativně solidárnímu Semesterticket, který je pro téměř všechny studenty povinný (s výjimkou dálkových online studií). Tento systém poskytuje studentům možnost využívat veřejnou dopravu v rámci určité oblasti za výrazně snížené náklady. Semesterticket zahrnuje neomezené cestování veřejnými dopravními prostředky po celé semestrální období, čímž výrazně snižuje náklady na dopravu mezi univerzitním městem a domovem. Povinnost mít Semesterticket zajišťuje, že všichni studenti mají rovný přístup k cenově dostupné dopravě, což přispívá k lepší dostupnosti vzdělání a usnadňuje studentům mobilitu. Tento přístup podporuje rovnost příležitostí a pomáhá studentům z různých socioekonomických prostředí snížit finanční zátěž spojenou se studiem, i přes to, že v různých univerzitních městech je Semesterticket různě drahý.
Dopady školného na důchodové pojištění a sociální mobilitu
Pokud by v České republice bylo zavedeno školné, mohlo by to mít zásadní negativní dopady na dostupnost vzdělání a sociální mobilitu. V současnosti se doba studia nezapočítává do důchodového pojištění, což může mít dlouhodobé důsledky na finanční zabezpečení studentů v důchodovém věku. Školné by pravděpodobně prodloužilo dobu, kdy studenti nejsou na plný úvazek účastníky důchodového systému, a zvýšilo by riziko budoucí chudoby mezi absolventy vysokých škol. Tento krok by mohl prohloubit ekonomické rozdíly ve společnosti a vytvořit začarovaný kruh chudoby, neboť by každý absolvent zvyšoval zátěž na vlastní potomstvo.
Možná řešení
1. Reforma systému sociálních stipendií: Je třeba upravit systém tak, aby lépe reflektoval skutečné náklady na studium a poskytoval spravedlivější podporu. Zvážit zvýšení stipendijních částek a přehodnocení kritérií pro přidělování pomoci. Navrhuji sociální stipendium ve výši 8.000Kč, doplněné stejnou částkou ve formě bezúročné půjčky, ze které by měla být splacena jen částka do 200.000 Kč.
2. Započítání doby studia do důchodového pojištění: Zavedení mechanismu podobného tomu v Německu by mohlo zlepšit dlouhodobou finanční stabilitu studentů. V současné době je sice možné si pojistné za dobu studia doplatit ale tato možnost je spíše pro bohaté.
3. Programy pro podporu sociální mobility: Zavedení mentoringových programů a dalších iniciativ zaměřených na podporu studentů z méně majetných rodin by mohlo zlepšit jejich akademický a kariérní rozvoj. Sbírejme data o součinnosti základních a středních škol.
4. Podpora regionálních institucí a ubytování: Investice do rozvoje vysokých škol v méně rozvinutých regionech by mohly výrazně zlepšit přístup k vysokoškolskému vzdělání. Výstavba nových univerzit v těchto oblastech by snížila náklady na bydlení a dopravu a umožnila studentům studovat blíže k domovu. Například Karlovarský kraj ještě nemá žádnou univerzitu.
Závěr:
Mé zkušenosti z německého vzdělávacího systému ukazují, že úspěšné řešení financování studia nespočívá v zavedení školného, ale v komplexní podpoře studentů, která zahrnuje přímé finanční pomoci a systémovou podporu. Německý model, založený na robustní podpoře v podobě BAföG a solidárním přístupu k nákladům na dopravu, ukazuje, jak může být vzdělání dostupné a spravedlivé, pokud se místo školného klade důraz na podporu studentů podle jejich skutečných potřeb.
V České republice, kde vysoké školství je formálně bezplatné, ale náklady na studium a život mohou být značné, se ukazuje potřeba reforem v oblasti sociálních stipendií a přímé podpory studentů. Sociální stipendia, které v současnosti často nedosahují výše potřebné k pokrytí skutečných nákladů na studium, je třeba přehodnotit a zvýšit, aby lépe odrážela ekonomickou realitu studentů. Zavedení mechanismů, které by zohlednily dobu studia v důchodovém pojištění, a podpora regionálních škol a ubytování, by mohly přispět k lepší dostupnosti a rovnosti v přístupu ke vzdělání.
Německý model nám ukazuje, že spravedlivý přístup k vzdělání nevyžaduje školné, ale systém, který se soustředí na skutečné potřeby studentů a podporuje rovnost příležitostí. Pokud Česká republika přijme některé z těchto osvědčených přístupů a reformuje svůj systém podpory studentů, může vytvořit podmínky, které umožní talentovaným jedincům z různých socioekonomických prostředí, aby uspěli a přispěli k rozvoji společnosti. Tímto způsobem můžeme zajistit, že vzdělání zůstane cestou k sociální mobilitě a spravedlnosti, a ne překážkou.
