Článek
Dvouhodinový program s názvem „Cože, už zas?“ byl ve své podstatě divadelním představením plným folkloru. Hlavní postavou celého příběhu byl docent Martin Pulver, sběratel lidových zvyků, písní a tanců nejen na Moravě, ale i na Slovensku v 1. polovině 20. století. Vše dokumentoval jak na filmový záznam, tak i do svého deníčku, který náhodou v říjnu roku 2023 objevil Pavel Šimčík ve vídeňském antikvariátu. Pavel deníček koupil a přivezl jako dárek svému kolegovi Lukáši Příkazkému na Svatomartinské hody do Strážnice. A tento moment byl osudový pro celý děj příběhu, kterým diváky provedli již zmínění Pavel Šimčík, Lukáš Příkazký a s nimi i Jakub Gottwald. V pořadu vystoupili jak současní, tak i bývalí členové souboru, kteří častokrát oprášili své kroje a na jevišti si zatancovali po dlouhých pěti letech.
Vystoupení obsahovalo 8 folklorních tanců, z toho 5 premiérových. Diváci však mohli pro zpestření zhlédnout i energický Kankán v podání divadelního spolku Vlastenecká omladina z Vídně a tance hostujících souborů SLPT Žerotín ze Strážnice a FS Dunajec z Olomouce. Vše bylo šikovně zakomponováno do děje. O organizaci, námět, scénář i režii celého pořadu se postaral Jiří Rybecký, zakladatel a vedoucí souboru.
Děj pořadu
Svatomartinské hody se blíží, na probíhající zkoušku SLPT Žerotín přichází stárek a stárka s pozvánkou na hody. A právě bohatá tradice strážnických hodů je důvodem Pavlovy a Kubovy návštěvy, kteří přijíždí za Lukášem. V tu dobu již kluci v pozadí stavěli májku a děvčata zpívala. Poté už vycházel hodový průvod a následovalo pásmo hodových danajů ze Strážnice.
Pak jsme se přesunuli na hodovou zábavu, kde již vyhrávala dechová hudba. Následně iniciativu převzala cimbálová muzika a začalo pásmo polkových variací, které se po skončení opět nenápadně vrátilo k dechové hudbě. Když Lukáš, Kuba a Pavel ze zábavy odcházeli, byl Pavel folklorem velmi okouzlen a vzpomněl si na deníček, který Lukášovi přivezl.
Prostřednictvím deníčku se dostali právě k Martinu Pulverovi, za kterým se rozhodli podívat. Špatně si však nastavili stroj času a přenesli se o 300 let hlouběji do minulosti a také na jiné místo. Následovalo pásmo z Valašska, během kterého stroj času opravili, a už správně se přesunuli do hospody v Hluku. Zde se konečně seznámili s Martinem, jeho snoubenkou Barunkou a dokonce i s Járou Cimrmanem. Do hospody se sešlo i spousta domácích, kteří si chtěli zatancovat. Pokaždé, když ale Pulver vytáhl kameru, aby zdokumentoval jejich individuální taneční projev, utvořili nějakou formaci a začali tančit všichni stejně - chtěli, aby to bylo reprezentativní.
Pulver natáčení nakonec vzdal a na doporučení českého velikána Járy Cimrmana se spolu se zbytkem „mapovacího“ týmu přesunuli na Horňácko. I obyvatelé Velké nad Veličkou Martina neoslovili, ale naštěstí šli zrovna ze žní lidé z Nové Lhoty a ti si kamery vůbec nevšímali a svým bezprostředním projevem Pulvera nadchli.
Poté následovalo taneční pásmo z Myjavy. Jelikož si Jára Cimrman vzpomněl, že se v nedalekém městečku Myjava koná obecní slavnost, celý výzkumný tým se přesunul právě tam. Po cestě si vykládali a rozebírali mapování folkloru. Kuba s Pavlem ochutnali vynikající klobásy a cikánskou pečienku a seznámili se s děvčaty z Liptova, která na obecní slavnosti se svým souborem vystupovala. Barunka zde potkala svou kamarádku a spolu si u muziky zazpívaly.
Pak už Pavlovi, Lukášovi a Kubovi nezbývalo než se rozloučit. Protože si však uvědomili, že zrovna 20. dubna bude FS Demižón slavit 25. výročí, nemohli jinak, než na stroji času nastavit toto datum a přesunout se na kulturní dům do Strážnice. Stihli sice jen závěrečné pásmo strážnických danajů, ale protože toho v minulosti viděli tolik, vůbec jim nevadilo, že téměř celé představení promeškali.
Ze zákulisí
Samozřejmě, že nebylo jednoduché takový pořad připravit, zabralo to asi půl roku intenzivních nácviků, často přes skoro celý víkend. Určitě nás to ale stmelilo. A taky máme díky tomu spoustu nových choreografií, se kterými můžeme vystupovat. Nejlepší však na tom byl ten pocit, kdy se zatáhla opona, a nám se všem ulevilo, že to dobře dopadlo.