Článek
Dnešní ráno bylo trochu jiné, o maličko víc hektičtější. Snídaně sice proběhla, jak měla, ale už o půl desáté jsme museli být připraveni u autobusu. Tentokrát nás zde však nečekala zkouška jako každý den. Místo toho jsme nasedli a odjeli na náměstí, kde od 10.00 probíhal workshop našich tanců jak pro ostatní soubory, tak i pro diváky a návštěvníky festivalu. My jsme pro jednoduchost vybrali hluckou sedlckou a musíme uznat, že to byla dobrá volba, neboť to všem přítomným „žákům“ velmi šlo.
Po workshopu následovalo oficiální přivítání na radnici pro zástupce souborů. Ve stejný čas se zbytek našeho souboru vydal do místního muzea. Byl to starodávný domek, kde jsme mohli vidět dřívější život obyvatel Pirotu a okolí. Dům byl vystaven mezi lety 1846 až 1848 pro bohatého obchodníka Hristu Jovanovića, který se tím snažil ukázat své postavení ve společnosti.
Pak už jsme se přesunuli zpět na hotel, kde jsme poobědvali a měli osobní volno. Samozřejmě jsme si odpoledne udělali i zkoušku na večerní vystoupení a pak už jsme se šli chystat do krojů. Stejně jako předchozí dny začínal v 19.00 průvod, po kterém následovalo vystoupení - dnes opět rozdělené do dvou bloků.
První blok nám byl nejbližší, protože jsme tančili strážnické danaje a polky, konkrétně choreografii „Ztratila jsem fěrtúšek“, kde je kromě tance skoro až divadelní pošťuchování a přetahování se o ukradené fěrtúšky. To jste měli vidět, a hlavně slyšet, jak se to divákům líbilo! Takový aplaus, když se kluci a holky nakonec usmířili a fěrtúšky si vrátili… V druhém bloku jsme pak zatančili východoslovenské karičky a nově oprášený region Šariš. Pak už nás čekala večeře a opět společná párty. Dnes jsme spolu s ostatními soubory tančili nejrůznější lidové i modernější tance z všemožných koutů světa.
Potom už nás ale čekaly hotelové pokoje, protože všichni už začínají pociťovat únavu - přece jen se festival pomalu blíží do konce… Ale i ten vám samozřejmě tady zprostředkujeme!
