Článek
Když jsme ráno vstali, byli jsme všichni velmi natěšení. Ne, opravdu ne kvůli tomu, že dnes večer odjíždíme, ale protože nás hned po snídani čekal odjezd na koupaliště. Přijeli jsme tam chvilku před desátou, vybalili si ručníky a už jsme čekali, až přesně v 10.00 přijdou plavčíci. Jakmile se tak stalo, naskákali jsme do vody, a hlavně ze začátku jsme si užívali prázdného bazénu. Když nám bylo ve vodě zima, sušili jsme se pod přístřeškem, aby na nás nesvítilo moc sluníčka, hráli jsme různé hry a pak zase zpět do vody. Ani jsme se nenadáli a už všichni souboráci začali vylézat z bazénu a sušit se. Blížila se totiž půl druhá a my jsme museli stihnout přijet brzy na hotel, aby mohli řidiči před zpáteční cestou dostatečně spát.
V hotelu jsme poobědvali, odpočinuli jsme si od vodních radovánek a pak už nás čekala - jak jinak - zkouška. Protože to bylo poslední vystoupení (a tedy i poslední zkouška) a všichni jsme už byli celkem vyčerpaní, převážně jsme jen prošli prostory a zbytečně se moc nenamáhali - ať šetříme síly na vystoupení.
A pak už opět jako každý den průvod městem a vystoupení - dnes náš program obsahoval tance z Korytné, Valašské halekačky, strážnický verbuňk a zámutovský čardáš. Stejně jako první den jsme tak i dnes tančili jeden blok v kuse. Když jsme dotančili, nikdo si kroj nepřevlékal, jelikož nás na konci závěrečného představení čekalo ještě oficiální rozloučení na jevišti a ohňostroj.
Pak už jsme konečně mohli z krojů a jeli jsme do kulturního centra, kde probíhaly všechny párty. Dnes jsme ale před další z nich měli ještě speciální společnou večeři právě v tom kulturním domě. Když jsme povečeřeli, chvilku jsme i s ostatními zapařili, ale pak už jsme museli zpět zabalit kroje a vlastně i osobní věci, které jsme měli v hotelu. Zde jsme dostali i nějakou svačinu na cestu. A pak už jsme jeli… jeli jsme zpět do kulturního centra se naposledy v rychlosti se všemi rozloučit, protože nás čekala dlouhá cesta domů.
Cesta byla docela klidná (až na kontroly na srbsko-maďarských hranicích), vyjížděli jsme asi v 1.30 v noci a přijeli jsme po čtvrté odpoledne. Všichni jsme byli unavení, a tak jsme cestu více či méně prospali. Taky jsme si povídali o nových zážitcích a hodnotili naše výstupy. Vzpomínali jsme též na všechnu zábavu a čas strávený spolu, na který dlouho nezapomeneme.
Jestli vás náš deník zaujal a chtěli byste taky takové zážitky, tak neváhejte a dojděte dozrát do Demižóna každý pátek od 19:00 do Orelské tělocvičny. Těšíme se na vás!
MR
