Článek
Spokojený život v bytě se proměnil v horor
Jana (30) se s manželem Liborem (32) nastěhovala před pěti lety do panelového bytu. Hned první den se šli představit sousedům, i když většina z nich už Janu znala. Předtím tu totiž bydlela její zesnulá babička, kterou často navštěvovala. Díky tomu mají od začátku s lidmi kolem dobré vztahy.
Občas si navzájem donesou něco k ochutnání, jindy zase Libor pomůže sousedovi se stěhováním skříně nebo s opravou auta. Mladý pár přitom plánoval založit rodinu, ale nejprve se chtěl finančně zajistit. Tyto plány se změnily hned poté, co se nad nimi nastěhovala nová rodina.
Noví sousedé o sobě dali ihned vědět
O tom, že nad nimi bydlí někdo nový, se dozvěděli po pár sekundách. Nad jejich hlavami se totiž začalo dít něco, co nepřestávalo ani po hodinách. Neustálé dunění, rány, dupot a křik. A proto se šli podívat, co se děje.
Noví sousedé jsou už od nastěhování hluční.
Jana s Liborem zaklepala na dveře a otevřel jim muž, za kterým přiběhly 4 děti. Jana byla trochu zaskočená, ale hned představila sebe i svého muže. Aby řeč nestála, pokusili se s nimi trochu seznámit.
Dupot na schodech, neustálý hluk a nekončící rekonstrukce
Netrvalo dlouho a o nových sousedech v domě věděli i ostatní. Nebylo to však tím, že by se přišli představit. Každý den totiž dělali takový hluk, že je slyšela i sousedka Jany, která už několik let nosí naslouchátko. Nové přistěhovalce však slyšela i bez něj. Problém není v tom, že by byli hluční v nočních hodinách, ale spíše v tom, že o nich každý ví. A to kdykoliv, když jsou doma. Ráno odjíždějí v půl sedmé a v momentě, kdy odchází z bytu, ani nesáhnou na kliku. Dveře se za nimi pokaždé zabouchnou tak, že se zatřesou i ty okolní.
Děti po schodech nechodí, ale skáčou. Všech 5 pater skáčou každý jednotlivý schod. A ještě ke všemu to dělají 4 děti. Ani jednou nejely výtahem. Rodiče naštěstí schody vždy seběhnou. Jakmile se za nimi zabouchnou i vchodové dveře, v paneláku nastane hrobové ticho, které si užívá nejeden obyvatel.
Když se odpoledne vrátí domů, opět začne peklo. Dvě děti ze čtyř brečí každou chvíli. Nejde o klasický pláč, ale o ten, kdy si chce dítě něco vydupat. Otec od této rodiny je navíc zapálený do rekonstrukce bytu. Každou chvíli bere vrtačku do ruky a vrtá. A jelikož dodržuje noční klid, občas začíná vrtat i krátce po 6 hodině ranní. Někdy slyší Jana vrtačku i v 9 večer.
Soused sice dodržuje noční klid, ale o víkendu vrtá hned od osmi.
Ze společné chodby se stalo skladiště
Jana s Liborem nové sousedy nijak nekomentují, ale mají na ně svůj vlastní názor. Otec i matka od této rodiny se chovají slušně, rádi konverzují s ostatními a oba dva chodí do práce. Bohužel se je ale nikdo neopovážil upozornit na to, že svým chováním obtěžují ostatní. Kolem jejich bytu se totiž lidé musí doslova protáhnout.
Za dveřmi nechávají boty, nábytek, dekorace a další věci, které hromadí. Tuto výbavu však nikdo nikdy neuklízí ani nerovná. A když přijdou jejich potomci domů, nechají boty za dveřmi. Člověk pak musí obcházet 8 párů dětských bot a obávat se, aby nezakopnul.
Jejich věci jsou teď po celé chodbě a zabírají prostor i před byty ostatních. Svým způsobem se roztahují po celém patře a dokonce se na něm přestalo uklízet. Ostatní sousedé totiž odmítají vytírat podlahu, která už téměř není vidět. Z metr široké chodby se stala úzká ulička, na které je nutné jít bokem.
Jana se o sousedech dozvěděla víc než čekala
Jak plynul čas, začala se Jana bavit častěji se sousedkami. Jednoho dne ale uhodila hřebíček na hlavičku. Zmínila se totiž o tom, že ji od rána bolí hlava, protože se nevyspala, a děti nad nimi ji vzbudily těsně před šestou. V ten moment se jedna ze sousedek naštvala a o nových sousedech začala mluvit bez servítek.
Rozčilovala se nad tím, jak děti nezdraví, že dělají nepořádek nejen na chodbě, ale i venku před panelákem. Koloběžky prý zůstávají poházené kolem vchodu a nikdo to neřeší. Podle ní to souvisí i s tím, že rodina patří do nějaké náboženské skupiny, kvůli které rodiče dětem téměř nic nezakazují. Nechávají je prý růst bez hranic a bez ohledu na okolí. Jana jen poslouchala a docházelo jí, že to, co denně zažívají s Liborem, rozhodně není problém jen jednoho bytu.
Jana a Libor už se teď moc nevyspí a sny o vlastní rodině blednou
Mladý pár teď přemýšlí, jak dál. Stěhovat se nechtějí a investice do odhlučnění je také neláká. Už teď mají nedostatek spánku a i bez vlastních dětí vstávají často ve stejnou dobu jako rodina nad nimi. Dupot, bouchání a křik je vytáhnou z postele dřív, než zazvoní budík, a někdy si ho ani nemusí nastavovat.
Mladý pár má často budíček od sousedů. Kvůli tomu už se dlouho nevyspali.
Mají pocit, že žijí v jedné velké domácnosti, jen s tím rozdílem, že si ji sami nevybrali. Kdyby chtěli jít spát později nebo se vrátit z párty až v nočních hodinách, už předem vědí, že se nevyspí. Budíček od sousedů je totiž nevyhnutelný a pokud chtějí být opravdu odpočatí, musí jít spát ve stejnou dobu jako oni.
Navíc je čím dál víc děsí myšlenka na vlastní dítě. Už teď fungují s nedostatkem spánku a představa, že jejich dítě konečně usne, jen aby vzápětí bylo probuzeno hlukem shora, je odrazuje.
