Nechala jsem si udělat první tetování v 60. Jde o QR kód, který bude i na náhrobku

Eliška oslavila 60 a není už malá, aby si nalhávala, že tu bude donekonečna. O smrti moc dobře ví a bere ji jako fakt. Rozhodně se ale kvůli tomu nebude stresovat nebo se bát. Žije si přesně tak, jak se jí líbí, a za ničím se příliš neohlíží. Minulost nechává minulostí, protože to nejpodstatnější se děje právě teď. Proto si ke svým šedesátinám nadělila zajímavý dárek v podobě prvního tetování. Jenže nebylo ledajaké.

Na jejím předloktí přibyl černobílý QR kód. Na první pohled jde o běžný obrazec, který dnes lidé skenují v restauracích. U Elišky však skrývá digitální odkaz na její život – osobní památník, který umožní komukoli poznat její příběh i po letech. Přemýšlela totiž o tom, co po ní jednou zůstane. Jistě, jsou tu její 3 šikovné děti, vypiplaná zahrádka a věci, které člověk za šest dekád nashromáždí, ale ona cítila, že to nestačí. Nechtěla, aby její stopa po letech vybledla jen do podoby jména a dvou dat vytesaných do kamene.

Chtěla lidem předat pocit, že si ji mohou kdykoliv živě připomenout, i když už nebude sedět na terase se skleničkou v ruce. Přála si, aby její odkaz nebyl jen statickou vzpomínkou v zaprášeném albu, ale interaktivním pozdravem, který i po letech vypráví její skutečný příběh.

Eliška patří mezi ženy, které nezůstávaly jen u vlastních plánů. Před lety se rozhodla založit dětskou skupinu, protože v místě, kde žije, chybělo zázemí pro malé děti rodičů, kteří se potřebovali vrátit do práce. Začínala skromně v pronajatých prostorách, kde bylo jen několik hraček a jednoduché vybavení. Postupně se z malého projektu stalo místo, které využívaly desítky rodin.

Pomoc druhým se u ní neomezila jen na práci s dětmi. Několikrát přispěla finančně na charitativní sbírky, ať už šlo o podporu seniorů nebo rodin, které se ocitly ve složité situaci. Lidé v okolí si ji pamatují také díky akcím, které sama pořádala. Organizovala sousedská setkání, menší benefiční odpoledne i sbírky, při nichž se vybíraly peníze na konkrétní pomoc lidem z okolí.

Soukromý život měla Eliška stejně pestrý jako ten pracovní. Je matkou 3 dětí, které už dnes mají vlastní rodiny a práci. Přesto se pravidelně scházejí a rodinné vazby pro ni zůstávají jednou z nejdůležitějších hodnot. Dvakrát se vdávala a sama říká, že každé období jejího života jí něco dalo.

Tetování proto nevnímá jako výstřelek, ale jako symbol. QR kód podle ní říká, že člověk může i po šedesátce přijít s nápadem, který ostatní překvapí. A zároveň připomíná, že za jedním jménem bývá často mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Kdo jednou její kód načte, dozví se všechno: video vzkaz s osobním pozdravem, fotografie z mládí i současnosti, příběh jejích dvou manželství, hrdost na děti, profesní úspěchy i charitativní činnost. QR kód přitom nebude jen na jejím těle. Eliška chce, aby byl i na jejím parte i budoucím náhrobku. To znamená, že její životní příběh a odkaz zůstanou dostupné všem, kteří si ji budou chtít připomenout.

Zdroje: autorský text