Článek
Oddaná zaměstnankyně a šéfova pravá ruka?
Kristýna je mladá žena, která má ráda, když všechno funguje. Pracuje v kanceláři už 6 let a občas pracuje i o víkendech. Díky tomu si vybudovala reputaci někoho, na koho se dá spolehnout. Její šéf ji často považuje za svou pravou ruku. Kristýně to ale nevadí. Bere to jako příležitost učit se, získávat zkušenosti a zároveň tak ví, že její práce má smysl. Cítí se tak trochu nepostradatelná a o tom, jak ji v práci potřebují, se přesvědčila i na dovolené. Jen trochu jiným způsobem, než si představovala.
Týden volna začal seznamem úkolů
Když si Kristýna plánovala týdenní dovolenou, oznámila ji s předstihem 2 měsíců. Byla přesvědčená, že to nebude problém. Přesto, hned první den volna, jí začal její šéf posílat do chatu seznam úkolů, které je potřeba vyřídit. Kristýna zprávy ignorovala. Brala je jako připomenutí na dobu po návratu. Druhý den se situace opakovala, a tak si nakonec vypnula upozornění na mobilu. Rozhodla se, že si tento týden opravdu odpočine.
Šokující návrat do kanceláře
Po týdnu volna se Kristýna vrátila do kanceláře a okamžitě zjistila, že situace je horší, než čekala. Na stole jí čekaly hromady dokumentů, poznámek a složek s úkoly, které jí šéf připravil. A když zapnula upozornění na zprávy od šéfa, začal jí šíleně pípat telefon.
Asi minutu v kuse jí cinkalo upozornění. Mezi zprávami byly dotazy typu: „Myslíš to vážně?“ nebo „Proč neodpovídáš?“ Kristýna si uvědomila, že šéf nevzal v potaz, že měla volno, a jeho očekávání byla nereálná.
Sotva Kristýna zapnula oznámení, začal jí telefon cinkat jak o život.
Kolegyně Bára jí nakonec přišla požádat, aby šla do šéfovy kanceláře. Kristýna očekávala, že si situaci vyříkají a on se jí omluví, protože mu nedošlo, že měla volno. Jenže jakmile vstoupila, pochopila, že o volnu věděl.
Choval se arogantně, vůbec se neomluvil a místo toho jí začal vyčítat, že měla reagovat. Kristýna se snažila vysvětlit, že měla volno a nemohla okamžitě odpovídat, ale šéf zůstal neoblomný. Nakonec se mu ještě omluvila a vrátila se ke své práci. Přesto se neustále cítí frustrovaně a bezradně.
Nejistá budoucnost i plánování dovolené
Po této zkušenosti Kristýna vůbec netuší, jak si vzít další volno, aniž by musela neustále kontrolovat telefon a odpovídat na zprávy z práce. Z firmy odcházet nechce a raději by si s nadřízeným vše v klidu vyříkala. Zároveň se ale obává, že s ním nebude řeč, a neví, jak se v podobné situaci bránit.
Co byste Kristýně poradili vy? Má se ozvat, nebo si příště volno raději ani nebrat?
