Článek
Třicítka na krku je pro mnohé symbolem životního přelomu, dospělosti a vlastního klíče od bytu. Pro Jirku je to ale jen další číslo v kalendáři, které na jeho životním stylu nemusí vůbec nic měnit. Zatímco jeho spolužáci ze střední školy se hrbí pod tíhou hypoték a v noci nespí kvůli rostoucím úrokovým sazbám, Jirka si v klidu užívá jistoty a pohodlí rodinného domu.
Království v prvním patře
Pokud se domníváte, že dospělé děti si přeci nemohou užívat život v dětském pokoji, možná jste na omylu. Jirka totiž rozhodně nežije v žádném stísněném dětském pokoji s plyšáky a starým nábytkem. Místo toho má pro sebe v horním patře rodinného domu 2 prostorné pokoje.
Rodiče mají nahoře v patře jen ložnici a společnou koupelnu, ale v podstatě tam chodí jen přespat. Pro Jirku je to ideální uspořádání. Má tam svůj klid, své herní doupě i obývák, kde ho nikdo neruší. V podstatě má vlastní byt, ovšem bez nutnosti řešit faktury za poplatky, úklid nebo vaření.
Peníze na bydlení od rodičů má, ale nehodlá je použít
Jirkův přístup k financím je přímočarý. Nikam se nežene a stres z kariéry jde mimo něj. Občas si najde nějakou brigádu, aby měl na benzín a své výdaje. Když zrovna žádná zajímavá práce není, využívá podporu od úřadu. Papírově má vše v pořádku a protože občas i něco odpracuje, systém ho nechává v klidu fungovat.
Rodiče mu už od dětství poctivě ukládali peníze na stavební spoření. Ty si v 18 vybral a nyní mu leží už 12 let na spořicím účtu. Každý měsíc mu to hodí něco navíc a on nemá potřebu tyto finance používat zrovna na bydlení. Proč by měl tyhle peníze teď vybrat a utopit je v provizi realitce nebo v předraženém nájmu v nějakém paneláku? Takhle peníze v klidu leží a čekají na svou příležitost.
Vztah na pohodu
Ani přítelkyně pro Jirku nepředstavuje impuls k radikální změně. Mají zavedený systém, který oběma vyhovuje. Přítelkyně jezdí za ním do jeho dvou pokojů a Jirka zase občas zajede k ní. Žádné společné nákupy jaru na nádobí ani hádky o neuklizené ponožky. Mají vztah, ale zároveň si každý drží své pohodlí.
Proč se stěhovat, když to nemá smysl?
Při pohledu na dnešní ceny nemovitostí a životní náklady připadá Jirkovi stěhování jako naprostý nesmysl. Proč by měnil svůj „penthouse“ v patře a maminčinu kuchyni za garsonku na sídlišti a dluhy na 30 let? S rodiči to vždycky nějak vymyslí a drobné připomínky, že by mohl víc pomáhat, za ten klid stojí.
Navíc Jirka uvažuje prakticky i do budoucna. Celý tenhle dům jednou stejně zdědí. Přijde mu tedy zbytečné se teď složitě stěhovat někam do cizího, platit nájem a pak se za pár let zase vracet „do svého“. Proč vyhazovat statisíce za bydlení jinde, když může dál v klidu fungovat tam, kde to zná?
Bezradní rodiče, kteří nechtějí vyhnat své dítě z domu
Jirkovi rodiče občas nadhodí téma ohledně bydlení. Například se zmíní o tom, že ve vedlejším městě je volný být s nízkým nájmem. Jenže na to jim Jirka většinou řekne, že by za nájem nechal půlku výplaty. A právě tato věta jeho rodiče většinou umlčí. Nechtějí, aby jejich syn živořil nebo žil z mála a raději ho nechají žít nahoře v pokojíčku.
Jirkova životní filozofie je jednoduchá. Zázemí u rodičů mu nabízí pohodlí, plnou lednici a svobodu bez větší zodpovědnosti. Zkrátka a jednoduše, nehodlá na své adrese nic měnit. Drží se svého hesla: „Dokud máma funí, budu u ní.“ V dnešní nejisté době mu to připadá jako rozumný tah. Ve 30 je bez dluhů, v pohodě a s jistotou, že střecha nad hlavou mu jen tak nezmizí.
Anketa
Zdroje: autorský text
