Článek
V jedné z nejsušších oblastí světa, v Namibské poušti na území Namibie a jižní Angoly, roste rostlina, která popírá téměř všechno, co si člověk pod pojmem rostlina představí. Nemá korunu, nepřipomíná strom ani keř, nevytváří záplavu listů a nepůsobí nijak líbivě. Přesto jde o jeden z nejpozoruhodnějších botanických druhů na světě.
Jmenuje se welwitschie podivná (Welwitschia mirabilis). Některé její exempláře jsou starší než tisíc let. A po celou tu dobu žijí se stejnými dvěma listy, se kterými začaly svůj život jako drobné semenáčky.
Rostlinu objevil v roce 1859 rakouský botanik a lékař Friedrich Welwitsch při výzkumné cestě po jižní Angole, kterou podnikal pro portugalskou vládu. Nález ho mimořádně zaujal. Pozdější vyprávění líčí, že nad podivným útvarem v poušti dlouho jen stál a nevěřil, že se dívá na skutečnou rostlinu.
Vědecky ji pak v roce 1862 popsal britský botanik Joseph Dalton Hooker a pojmenoval ji na Welwitschovu počest.
Welwitschie roste v mimořádně suchém pásu Namibské pouště, většinou nedaleko pobřeží Atlantiku. V některých oblastech zde za rok spadne jen několik milimetrů srážek. Přesto se rostlina dokázala přizpůsobit prostředí, v němž by většina jiných druhů během několika dnů uschla.
Rostlina jen se dvěma listy
Nejpodivnější vlastností welwitschie je, že za celý život vytvoří jen dva pravé listy. Nikdy žádné další.
Tyto dva pásovité listy vyrůstají z krátkého, širokého kmínku téměř zapuštěného do země. Rostou od báze po celou dobu života rostliny, zatímco jejich starší konce postupně odumírají, třepí se, praskají a větrem se rozdělují na dlouhé pruhy.
Po desetiletích a staletích pak vzniká charakteristická zcuchaná hromada, která zdálky připomíná trosky, ne živý organismus. Ve skutečnosti je to stále tatáž nepřerušovaná struktura. Nová tkáň vzniká u báze, stará se rozpadá na vzdálenějším konci. Listy fungují jako pomalý běžící pás, který se po stovky let obnovuje jen z jednoho místa.
Přestože mohou jednotlivé listy v ideálních podmínkách dorůstat mnohametrových délek, vítr, písek a okusování zvířaty je neustále poškozují. Proto welwitschie většinou nepůsobí jako rostlina se dvěma obřími listy, ale jako zelenohnědá změť pásů rozhozených po zemi.
Jak přežít v jedné z nejsušších krajin světa
Stáří welwitschií patří k nejvyšším v rostlinné říši. U velkých jedinců se často uvádějí stovky let, nejstarší doložené exempláře mají více než tisíc let. U některých rostlin se objevují odhady kolem patnácti set let, případně i vyšší, přesné datum narození se ale určuje obtížně.
Welwitschie nevytváří klasické letokruhy, podle nichž se dá jednoduše určit stáří stromu. Vědci proto pracují s růstovými modely, měřením listů, stavem kmínku a v některých případech i s radiokarbonovým datováním.
Namibská poušť není zcela bez vody. Od Atlantiku sem pravidelně přichází hustá pobřežní mlha, vznikající při střetu studeného Benguelského proudu s horkým vzduchem nad pevninou. Mlha často dorazí v noci a ráno, než ji slunce rozpustí.
Dříve se předpokládalo, že welwitschie vstřebává vodní páru přímo listy přes obrovské množství průduchů na obou jejich stranách. Rostlina skutečně zachycuje kondenzující vlhkost na povrchu listů. Novější výzkumy založené na stabilních izotopech vody ale naznačují, že přímé přijímání mlhy listy zřejmě není jejím hlavním zdrojem vody.
Klíčovou roli hraje hlavně kořenový systém. Welwitschie má výrazný kůlový kořen a rozsáhlé kořeny, které jí pomáhají využívat podzemní vodu, vlhkost v půdě a vzácné srážky. Mlha přesto zůstává pro místní ekosystém zásadní, protože omezuje výpar a přináší vláhu do krajiny, která by jinak byla téměř bez života.
Právě kombinace hlubokého zakořenění, extrémně úsporného hospodaření s vodou a listů odolných proti větru a písku dělá z welwitschie jednu z nejlépe přizpůsobených rostlin pouště.
Botanická záhada bez obdoby
Z botanického hlediska je welwitschie mimořádně osamělá. Je jediným žijícím druhem rodu Welwitschia a zároveň jediným druhem celé čeledi welwitschiovitých.
Patří mezi nahosemenné rostliny, tedy mezi skupinu, do níž řadíme například jehličnany. Není ale žádným zvláštním druhem borovice ani sukulentem, jak by mohl naznačovat její vzhled. Patří do řádu gnetotvarých, kam se vedle ní řadí ještě rody Ephedra a Gnetum.
Welwitschie má znaky, které působí překvapivě moderně, a jiné, které vypadají jako dědictví velmi dávné rostlinné minulosti. Proto se o ní často mluví jako o živé fosilii. Tento výraz není doslovný, ale dobře vystihuje, jak výjimečně působí vedle většiny dnešních rostlin.
Fosilní nálezy ukazují, že příbuzné skupiny byly v geologické minulosti rozšířenější než dnes. Welwitschie je tak posledním žijícím zástupcem své vlastní čeledi.
Welwitschie je dvoudomá rostlina. To znamená, že samčí a samičí šištice nevyrůstají na jedné rostlině, ale na oddělených jedincích.
Nejde o květy v pravém slova smyslu, protože welwitschie není krytosemenná rostlina. Její šištice ale vytvářejí nápadné rozmnožovací struktury, které mohou z dálky připomínat květenství.
Dlouho se předpokládalo, že pyl přenáší především vítr, podobně jako u mnoha jiných nahosemenných rostlin. Pozorování v terénu ale ukázala, že důležitou roli hraje také hmyz. Šištice navštěvují mimo jiné mouchy, ploštice, vosy a další hmyz přitahovaný výměšky rostliny. Hmyz se při návštěvě samčích šištic pokryje pylem a může jej přenášet k samičím rostlinám.
Welwitschie je mimo svůj přirozený prostor obtížné pěstovat. Potřebuje velmi dobře propustný substrát, dostatek světla a opatrnou péči o kořenový systém. Přelití pro ni může být nebezpečnější než krátkodobý nedostatek vody.
Přesto se ji podařilo vypěstovat v několika botanických zahradách po světě. V České republice ji mohou návštěvníci vidět například v Botanické zahradě Liberec. Rostliny pěstované v evropských sklenících jsou ale stále jen mladými jedinci ve srovnání s tisíciletými exempláři v Namibské poušti.
Ve své domovině je welwitschie chráněná. Hrozbu pro ni představuje sběr rostlin, jízda terénních vozidel mimo vyznačené trasy, nadměrné spásání a v některých oblastech také změny klimatu či zásahy do vodního režimu krajiny.
https://powo.science.kew.org/taxon/urn:lsid:ipni.org:names:383591-1/general-information
https://en.wikipedia.org/wiki/Welwitschia
https://www.kew.org/plants/welwitschia-mirabilis
https://pza.sanbi.org/welwitschia-mirabilis
https://www.nature.com/articles/s41467-021-24528-4
https://www.cambridge.org/core/journals/radiocarbon/article/determining-vertical-growth-patterns-and-tissue-of-maximum-age-using-radiocarbon-dating-in-the-longlived-namib-desert-plant-welwitschia-mirabilis/A5C1CACFE26BFB52C66942CBC4586C49
https://ui.adsabs.harvard.edu/abs/2019Ecohy..12E2039H/abstract
