Hlavní obsah
Lidé a společnost

ADIKTS, nový „prodrogový“ seriál ČT. Stigmatizace adiktologů a bezva jízda?

Bude to už pomalu týden, co jsem na iVysílání ČT zhlédla nový edukační seriál na téma drogové závislosti a stále jsem z něj při nejmenším rozpačitá. Tvůrce by se mohl zřejmě potěšit - ona nad tím už pár dní přemýšlí, záměr splněn, povedlo se! Jenže.

Článek

Možná jsem už tak trochu (víc) boomer, ale hlavně, letos to bude 20 let, co plně abstinuji a tak zřejmě nemohu sdílet nadšení některých, kdož tleskají dílu. S čím mohu souhlasit je - zkratky nic nevyřeší, závislost je zkratka. A taky neskutečné a příšerné a (dosaďte si libovolná negativa, vše bude jistě sedět) peklo. Pro mne ono kdysi byla doba, kterou bych už nikdy nechtěla zažít, paradoxně však ani vymazat. Pád na dno dá i jiné aspekty života jako je pokora a dar vděčnosti (o těch třeba příště). Bez prožití toho všeho zla bych nebyla teď tím, kým jsem. Ale rozhodně to nebyla taková fajn jízda, kdy ke konci stačí „vypnout“. Seriál je o nadsázce, přepálení situací a asi karikuje i touto zkratkou ty zkratky životní, chápu. Jen mi připadá, že hodně, navíc jako součást protidrogové intervence (sic!) zjednodušuje, vykresluje spíš ty euforické stavy a pak stačí, pustit si písničku a je vše OK (?). Připomnělo mi to i seriál z roku 2021 „My děti ze stanice ZOO“ - ten bych též nepustila dětem. U obou si totiž nejsem jistá, ač ty linky jako dospělý a tématu, troufnu si napsat, znalý, dokážu rozklíčovat a snad rozumím, co chtěl autor říct, nakolik naopak nepřitáhnou k tomu zkusit to. Nejde mi totiž nevzpomenout na kamarádku, co během pár vteřin vykrvácela na jícnové varixy, Filipa, bezva kluka, kterému jsem v léčebně věřila, že „to dá“, jen se vrátil na ulici a po čase si dal zlatou - nemohl už dál, nevypnul. Anebo vypnul, jen svým způsobem. Podobně jako Lucka, co tak nádherně tvořila a její příběhy o duši byly poutavé, jen možná nečekala, jak brzy okusí tu druhou stranu. A taky Evžen, skvělý neurochirurg, co se před těmi mnoha lety nevypořádal se svou orientací, 11 x zkusil růžné léčebny, nevzdával to, snažil se  vymanit ze svých démonů, už nežije. Zemřel na ulici. Sám. Jako bezdomovec. Je mi teskno, vzpomenu-li na tyto fajn lidi, kdy ta cesta tvrdá v Adikts naznačená „mrtvý feťák, dobrý feťák“ je při poznání bližších osudů až příliš. Na druhou stranu tohle až bagatelizování mi též nepřijde vhodnou. Zazpívat si „Nespalme to krásné v nás“ zkrátka sakra nestačí…

PS: vážně a upřímně by mne zajímal váš názor…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám