Článek
Kdo plný břich má klimbá a spí, kdo bídu tluče a hladoví bdí.
Kdo smítko v oku souseda hledá, břevno v oku svém nevidí.
Z historického pohledu v současné době žije obyvatelstvo EU v blahobytu, užívá si svobody a již 80 let míru. Své sousedy - ukrajinské bratry a sestry necháváme s klidným svědomím umírat a krvácet. Řeč je o našich evropských bratrech kulturních, duchovních a hodnotových, kterým je široká stepní ruskoasijská duše cizí. Těžko a soudím marně bychom hledali v Evropě jiné dva sousední národy odlišné hodnotově, mentálně a vůbec svým naturelem tak hodně, jako jsou Ukrajinci a Rusové. Demokratická Evropa darovala v roce 1938 kus Československa Hitlerovi - říká se tomu mnichovská zrada. Další zrada a hanba demokratické Evropy, ta současná vůči Ukrajině, nebudiž spojována s mým jménem. Od počátku s ní nesouhlasím a opakuji „Dejte Zelenskému letadla, rakety a všechno, co potřebuje“.
Měl jsem tu čest a potěšení poznat ve svém životě řadu Ukrajinců, tou první byla v létě 1970 v Londýně dívka jménem Halyna. Pozoruhodné je, že za 54 let jsem nepoznal jediného Ukrajince či Ukrajinku, o nichž bych mohl říct, že neměli/nemají dobrý charakter nebo byli jakkoliv nečestní, nefér. Otázka, zda Ukrajina patří do Evropy, je nepatřičná. Ona v ní je. Otázka, zda Ukrajina patří do Evropské unie, je namístě. Ano patří. Vyznává evropské hodnoty, hájí je a kupříkladu pro svobodu jsou Ukrajinci ochotni i zemřít. Typické vlastnosti Ukrajinců: výrazný sklon k individualismu, odpor ke kolektivismu, mají cit pro spravedlnost, jsou přátelští, pohostinní, soucitní, mírumilovní, neagresivní, pracovití, nezdolní, odvážní. Nikdo a nic nezlomí ukrajinského ducha. Pro svobodu a spravedlnost se postaví jakémukoliv agresorovi a jakékoliv přesile. Domnívám se, že brzy bude Ukrajina v NATO a posléze i v EU. Začleněním Ukrajiny do EU posílí demokratická Evropa svou bezpečnost a získá naději do budoucna a příslib prosperity.
Migrační tlak do Evropy bude už trvalý a bude růst, migrantů v Evropě bude přibývat. Příčinou jsou enormní nerovnosti v bezpečí, ve stabilitě, ekonomickém rozvoji, environmentální kvalitě a demografickém vývoji v zemích 3. světa. Až se do Evropy pohrnou migranti z Afriky a muslimských zemí Asie, budeme za každého Ukrajince u nás vděčni. Vděčni bychom Ukrajincům měli být již dnes. Ukrajinci svou skromností, pracovitostí, mírumilovnou a snášenlivou povahou jsou pro nás přínosem již nyní. Zdaleka ne jen ekonomickým. Dávno Ukrajinci svými daněmi přispívají do našeho státního rozpočtu víc, než dostávají od našeho státu a skromní Ukrajinci mají nižší potřeby a požadavky než Češi. Každé ukrajinské dítě je nám pravým požehnáním, neboť tím, že u nás navštěvuje českou školu, bude mít po celý život po mnoho dekád kladný vztah k naší zemi.
Několik let jsem žil v Africe. O Egypťanech a Mozambičanech mohu mluvit dlouho a vše by bylo jen to nejlepší. Nicméně Ukrajinci jsou nám bližší nejenom jazykově, ale i svou mentalitou.
Probudí-li se demokratická Evropa ze své unylé blahobytné letargie rychle a dodá-li Ukrajině rakety, letadla a všechno, co potřebuje okamžitě (už dnes je pozdě), bude nám Evropanům od Portugalska po Ukrajinu zase dobře. Probudí-li se demokratická Evropa jenom napůl jen tak, aby se neřeklo, jak je tomu dosud a svým 1) selháním v ubránění Ukrajiny před ruskou agresí, což je pro Evropu splnitelný úkol a 2) zradou hodnot, na kterých Evropa stojí (ach ta naše solidarita) způsobí demokratická Evropa ve válce v Ukrajině vítězství Ruska, dočká se Evropa zejména východní a střední migrační vlny z Ukrajiny nebývalých rozměrů nikoliv ve statisících ale v milionech patrně „vyšších“.
Navíc, aby toho nebylo málo, zůstane-li část Ukrajiny okupována Rusy, nedej bože vyhraje-li vinou demokratického Západu válku v Ukrajině Rusko, in toto, budeme nuceni vydávat na obranu nikoliv 2 % ale mnohem více a ruská rozpínavost nás bude stát násobně více peněz, než kdybychom dali Ukrajině rakety, letadla a všechno, co potřebuje ihned (už dnes je pozdě) - čímž bychom i učinili krůček na cestě odčinění za naše povýšenectví a nedocenění Ukrajinců u nás a za selhání demokratické Evropy v efektivní vojenské podpoře Ukrajiny.
Že ukrajinský národ krvácí? Z cizího krev neteče. Hlavně nezhoršovat životní podmínky obyvatel v neválčících zemích demokratické Evropy, nedej bože, aby kvůli válce v Ukrajině stoupaly ceny potravin u nás nebo aby tak byla zima i nám. Inu naše selhání evropských hodnot.
Nelze být šťastným mezi nešťastnými a nelze být svobodným mezi nesvobodnými. Svoboda jedince neexistuje bez solidarity s nesvobodnými.
Vzdělanci rozlišují války spravedlivé a nespravedlivé. „Všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou“, stojí v jedné moudré knize. Každá válka je vůl. Kdo nepomůže napadenému eliminovat agresora a vyhnat okupanta, ač by mohl, neboť k tomu má dostatečné prostředky, je vůl korunovaný. Demokratický Západ, jehož jsme součástí i my Češi, takové prostředky má, ale Ukrajině je poskytnout nechce.
Bránit se zlu a násilí je ospravedlnitelné a jde-li o lidské životy i nutné. Dokonce i Bible, o níž se mluví jako o slovu božím, praví „oko za oko zub za zub“. Na Ukrajině o lidské životy jde - dokonce o životy nevinných a nebojujících civilistů. Morální povinností je bránit nevinné a pomáhat trpícím. Je všeobecně uznáváno, že je správné pomáhat trpícím, podporovat nevinné, vymezovat se nespravedlivému, potlačovat útlak.
Myslím si, že smyslem člověka je úcta k životu a pomáhat trpícím.
Z hlediska vyššího principu mravního jsme Ukrajině mnoho dlužni!
Sláva ukrajinskému národu. Sláva Ukrajině.
