Článek
Nemohu nereagovat na poslední mediální tsunami, které vyvolala moderátorka TN Nova - Adéla Snopová, která zřejmně neví, že v naší malé zemi listopadová revoluce (1989) vynesla na vrchol společenské pyramidy tři politické osobnosti Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Evidentně nejen jí vadí pravdivá slova v pravdivých odpovědích. Nenaplněná očekávání lichých a lživých přitakávání ze strany Václava Klause, tuto rádoby moderátorskou hvězdu, rozhodilo, a tak se uchýlila k arogantnímu a nadřazenému chování k člověku, s nímž se nemůže, ani kdyby sebevíce chtěla, se rovnat. Při pohledu na dějiny uplynulých desetiletí nevidíme nikoho, kdo by se jim vyrovnal hloubkou stopy, již po sobě zanechali. Zdaleka nejde jen o jejich prezidentskou roli, všichni tři tvořili moderní českou historii i předtím. Jejich činy a rozhodnutí často stály u zlomových okamžiků a určovaly politické směřování. Jen o málo postavách polistopadového vývoje se vede už přes třicet let tak intenzivní polemika jako o každém z nich.[1] Dnes žijí dva političtí titáni Václav Klaus a Miloš Zeman[2]vyvolávají obdiv a odpor, souhlas i nesouhlas, jsou oblíbeni i nenáviděni. Jsou stále politicky aktivní dva političtí rivalové Klaus a Zeman. Zdá se, že mimořádnými parlamentními volbami do PČR rokem 2013, volbami v roce 2014 a zejména 2022 bylo rázně vykročeno od gigantů k trpaslíkům. Volební lístky, osobnosti jakou je exprezident Václav Klaus anebo Miloš Zeman nenabízejí. Mnohde jsou to spíše politické nuly, ba dokonce čísla se záporným znaménkem. Koneckonců o tom svědčí i často naprosto bezobsažná a nic neříkající hesla, která českého Honzu spíše zaženou na pec než k volební urně. Václav Klaus se narodil na pražských Vinohradech 19. června 1941 do rodiny, která kladla důraz na vzdělání a intelektuální rozvoj. Jeho otec byl úředník a matka pracovala v administrativě. Již v mládí projevoval zájem o ekonomii a světovou politiku. Po absolvování základní školy a gymnázia studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE), kde se zaměřil na zahraniční obchod. Studium ukončil v roce 1963. V době studií se setkal s ekonomickými teoriemi západních liberálních škol, které ho později silně ovlivnily. Po promoci pokračoval ve vzdělávání a absolvoval postgraduální studium na Ekonomickém ústavu Československé akademie věd (ČSAV), kde se věnoval makroekonomii, měnové politice a mezinárodním financím. V 60. letech absolvoval několik studií a stáží v zahraničí, například v Itálii, Velké Británii a později v USA, kde se seznámil s ekonomickými teoriemi západních liberálních škol. Během těchto pobytů se podrobněji obeznámil s myšlenkami monetarismuMiltona Friedmana a rakouské ekonomické školy, což zásadně formovalo jeho ekonomické názory. Po studiích Václav Klaus pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV (1968–1970), kde se věnoval makroekonomii a otázkám plánovaného hospodářství. V období tzv. normalizacebyl z ústavu propuštěn kvůli svým liberálním ekonomickým názorům, které byly v rozporu s tehdejší politikou KSČ. Po nuceném odchodu z akademického prostředí nastoupil do Státní banky Československé (1971–1986), kde pracoval na ekonomických analýzách. Během této doby se snažil ovlivnit některé ekonomické reformy, ale jeho možnosti byly omezené. Koncem 80. let se Klaus dostal do Prognostického ústavu ČSAV (1987–1989), kde se setkal s dalšími významnými ekonomy a budoucími politiky, jako byl Miloš Zeman, Vladimír Dlouhý nebo Tomáš Ježek. Zde mohl více rozvíjet své myšlenky o transformaci plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku. Po sametové revoluci se Václav Klaus stal jednou z klíčových osobností ekonomické transformace Československa.Do roku 1989 nikdy nebyl členem žádné politické strany a nikdy o to neusiloval. Ihned po 17. listopadu 1989 vstoupil do politiky, ale kontakt se světem ekonomické vědy neztratil. Dále příležitostně přednášel i publikoval a v roce 1991 se na Universitě Karlově habilitoval jako docent v oboru ekonomie. V roce 1995 byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1989 se stal se federálním ministrem financíve vládě Mariána Čalfy. Je architektem ekonomické reformy. K silným stránkám Václava Klause v letech 1990 – 1992 rozhodně lze plně počítat jeho odvah prosadit rychlou transformaci ekonomiky, zavést principy volného trhu a stabilizovat makroekonomické prostředí. V této funkci inicioval ekonomickou transformaci Československa, která spočívala v: a) rychlé privatizacistátních podniků (kupónová privatizace) – rozdělení státního majetku mezi občany, což umožnilo rychlý přechod k tržní ekonomice.; b) liberalizaci cen a trhu – tj. zrušení regulovaných cen; c) otevření ekonomiky zahraničnímu kapitálu - investorům; d) zavedení tržních principů. Klaus se stal hlavní tváří transformace československého hospodářství. Tyto nesmírně odvážné, rázné a pozitivní Klausovy kroky byly bohužel provázeny nedostatečným, především efektivnějším právním rámcem, což vedlo k rozmachu hospodářské kriminality a propadu životní úrovně části obyvatel. V roce 1990 spoluzakládá Občanské fórum (OF) a stává se jedním z jeho hlavních ekonomických expertů. Po rozpadu OF v roce 1991 zakládá Občanskou demokratickou stranu (ODS), která se pod jeho vedením stává dominantní a úspěšnou pravicovou stranou. Po rozdělení Československa se Klaus stal prvním předsedou vlády samostatné České republiky. Václav Klaus se Předsedou vlády ČR (1992 – 1997). V této ústavní pozici pregnantně zvládl: 1. Sametový rozvod s Slovenskem – ekonomicky zvládnut bez větších otřesů (1993). 2. Dokončení ekonomické transformace, Česká republika se stává jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v regionu (1995). 3. Posílení postavení ČR v zahraničí a přiblížení k NATO a EU. V roce 1995 –1996oslabují dosud neotřesitelnou pozici Václava Klause první ekonomické problémy, pokles růstu a rozpočtový schodek v kombinaci s politickými tlaky čelí Klausova vláda ekonomické krizi, která vedla k rozpadu jeho koalice. Česká společnost, česká politika i česká ekonomika vstoupily kolem roku 1996 do své nové fáze. Snad nejlépe co nové situaci předcházelo a jak k ní došlo, popisuje a hlavní události identifikuje, sám Václav Klaus.[3]Navíc, v roce 1997 je ODS zasažena sponzorským skandálem, a tzv. Sarajevským atentátem, kdy jej zradili a vyzvali k rezignaci Jan Ruml a Ivan Pilip, v době, kdy byl Václav Klaus na návštěvě v Sarajevu. Po rozpadu vládní koalice podal v listopadu 1997 demisi. Po předčasných volbách v roce 1998 se stal na čtyřleté volební období předsedou Poslanecké sněmovny. Dne 28. února 2003byl Parlamentem ČR zvolen prezidentem České republiky na pětileté funkční období. Tento mandát mu byl prodloužen dne 15. února 2008znovuzvolením pro druhé funkční období.[4] Hlavní priority vlády Předsedy vlády ČR Václava Klause v těchto letech rozhodně jsou: - dokončení přechodu k tržní ekonomice; - posílení postavení ČR v zahraničí a přiblížení k NATO a EU; - dokončení privatizace; - budování tržní ekonomiky; - integrace ČR do západních struktur. Po volební porážce ODS v roce 1998 Klaus uzavírá s Milošem Zemanem tzv. „Opoziční smlouvu"[5], která mu umožnila stát se předsedou Poslanecké sněmovny (1998 - 2003). Silnou stránkou této smlouvy je stabilizace politické situace v době nestabilní menšinové vlády ČSSD. V roce 2003 byl Václav Klaus zvolen prezidentem. Jeho prezidentské období (2003 – 2013) se vyznačovalo: - skepticismem vůči EU (kritizoval Lisabonskou smlouvu); - silným euroskepticismem a kritikou multikulturalismu; udělením kontroverzních amnestiív roce 2013; - politickou stabilitou během celého prezidentského mandátu a především ochranou národních zájmů České republiky a jeho občanů. K pozitivním přínosům Václava Klause jako politika patří beze vší pochybnosti především to, že byl hlavní architekt české ekonomické transformace, výrazná politická osobnost formující českou pravici a zabezpečil stabilizaci české ekonomiky v 90. letech, jeho působení mělo zásadní dopad na vývoj České republiky. Václav Klaus je přímo proslulý svou až příslovečnou loajalitou ke svým lidem. A byl k nim loajální vždy, nejen v časech dobrých, ale i zlých a samozřejmě i v případech, kdy mu to nepřinášelo žádné politické body a mediální potlesk, kdyby se některých svých přátel zbavil. Václav Klaus to nikdy neudělal. Lidské vztahy, přátelství a loajalita, tak jak jej autor této publikace poznal, mu jsou nade všechny zájmy. Po skončení prezidentského mandátu Klaus zakládá (2012)Institut Václava Klause (IVK). Hlavním impulsem pro jeho založení byla snaha pokračovat ve veřejném a odborném působení Václava Klause, který se nechtěl stáhnout do politického ústraní. IVK slouží jako platforma pro šíření jeho myšlenek a názorů v oblasti ekonomie, politiky a společenského vývoje kritizovat politiku Evropské unie a současné liberální směřování západních společností. Institut se zaměřuje na: 1. Publikační a analytickou činnost – vydávání knih, článků a studií s důrazem na konzervativní, euroskeptické a neoliberální myšlenky. 2. Organizaci diskusních akcí, seminářů a konferencí na téma politického a ekonomického vývoje ČR a Evropy. 3. Kritiku Evropské unie a tzv. „neomarxismu“, globalizace a klimatické politiky. 4. Ochranu a propagaci odkazu Václava Klause jako významné osobnosti české politiky. IVK se profiluje jako konzervativní think-tank, který: a) Odmítá federalizaci EU a centralizaci rozhodování v Bruselu. b) Kritizuje zelenou politiku, migraci a „politickou korektnost“. c) Obhajuje volný trh, suverenitu národních států a tradiční hodnoty. IVK vydává knihy, analýzy a články, které reflektují vývoj v České republice a ve světě. Mezi nejčastější témata patří: „Stěhování národů“ (2015) – kritická analýza migrační krize v Evropě. „Zápisky z cest“ (2019) – Klausovy postřehy o světové politice.“Sebedestrukce Západu" (2021) – varování před úpadkem evropské civilizace. „GREEN DEAL“ ZELENÝ ÚDĚL.“ (2024), „BEZVÝCHODNÝ MARASMUS“ (2024), „TRUMPŮV NÁVRAT. Co můžeme čekat?“(2025) a další. IVK pořádá odborné semináře a veřejné diskuse na aktuální politická témata. Tyto akce jsou zaměřeny na otázky: - Budoucnosti evropské integrace a možnosti czexitu. - Ekonomických dopadů klimatických regulací. - Úpadku tradičních hodnot v západní společnosti. Vystupují zde nejen čeští odborníci, ale také zahraniční konzervativní intelektuálové. Institut Václava Klause má významný vliv na pravicovou část české politické scény. Klaus se pravidelně vyjadřuje k aktuálním politickým otázkám a jeho názory často přebírají některá média, jako například Echo24, Parlamentní listy nebo Konzervativní noviny. Pronesl desítky přednášek na významných univerzitách, vědeckých ústavech a na konferencích v mnoha zemích světa.
Samozřejmě, bez pozornosti jiných masmédií, především pak České televize. Institut Václava Klause se vymezuje vůči mainstreamové politice a myšlenkovému směru západního liberalismu. Mezi hlavní ideové pilíře IVK patří:
1. Odmítání politické centralizace Evropské unie
1.1 IVK tvrdě kritizuje EU jako byrokratický a nedemokratický projekt, který omezuje suverenitu členských států.
1.2 Klaus je dlouhodobě odpůrcem Lisabonské smlouvy, kterou označuje za krok k evropské federaci.
1.3 IVK podporuje národní státy a jejich plnou nezávislost.
2. Kritika migrace a multikulturalismu
1.4 IVK vidí migraci jako hrozbu pro evropskou civilizaci.
1.5 Klaus označuje současnou migrační politiku EU za naivní a nebezpečnou.
3. Odmítání klimatických regulací a zelené politiky
a. IVK kritizuje Green Deal a další ekologické iniciativy jako nástroj socialistického řízení ekonomiky.
b. Klaus popírá, že klimatická změna je způsobena člověkem, a označuje klimatický aktivismus za novodobé náboženství.
4. Obrana konzervativních hodnot a odpor k liberalismu
5. Institut se vymezuje vůči genderové ideologii, LGBTQ+ aktivismu a progresivní levici.
6. Klaus a jeho spolupracovníci tvrdí, že západní společnost se kvůli liberalismu rozkládá.
IVK sdružuje ekonomické experty, bývalé politiky a konzervativní intelektuály. Mezi nejbližší spolupracovníky Václava Klause, bez nároku na jejich celkový výčet, patří: Jiří Weigl (ředitel IVK), Ladislav Jakl, Ivo Strejček, Petr Macinka,Václav Klaus ml. , Filip Šebesta a d. IVK je jedním z hlavních intelektuálních center české pravice.
Jeho názory mají vliv na část ODS, SPD a dalších euroskeptických uskupení.
Klausovy myšlenky rezonují především mezi konzervativními voliči a odpůrci EU. Kritici IVK institut označují za radikálně konzervativní platformu, která šíří konspirační teorie a proruské narativy. Institut Václava Klause je klíčovou platformou českého konzervatismu a euroskepticismu, která kritizuje EU, liberalismus a klimatickou politiku. Má významný vliv na českou pravici, především na konzervativně smýšlející voliče.
Shrnutí. Václav Klaus patří mezi nejvýraznější postavy české politiky po roce 1989. Jeho přínos lze hodnotit zejména v oblasti ekonomické transformace, obhajoby národní suverenity a formování české pravicové politiky. Níže jsou uvedeny jeho největší klady:
1. Architekt ekonomické transformace (1990–1997) Klíčová role v přechodu od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství. Jako ministr financí (1990–1992) a později premiér (1992–1997) byl hlavním tvůrcem ekonomické reformy, která vedla k privatizaci státního majetku a vytvoření tržního prostředí. Šoková terapie v podobě kupónové privatizace a deregulace cen umožnila rychlý přechod k tržnímu hospodářství. Přestože měla privatizace své kontroverze, pomohla Česku k dynamickému ekonomickému růstu. Díky Klausově reformě se Česko dostalo mezi nejvyspělejší ekonomiky postkomunistického bloku.
2. Budování pravicové politiky v ČR
Založení Občanské demokratické strany (ODS) v roce 1991. Klaus vytvořil stabilní pravicovou politickou sílu, která formovala českou politiku více než 20 let. ODS se pod jeho vedením stala dominantní stranou české pravice a určovala směřování hospodářské a sociální politiky. ODS se stala hlavní protiváhou levicové ČSSD a pomohla udržet ekonomickou politiku v rámci liberálního kapitalismu.
3. Obránce české suverenity a euroskepticismus. Odmítání federalizace Evropské unie Klaus se vždy kriticky stavěl k hlubší evropské integraci a obhajoval národní státy před centralizací EU. V roce 2009 odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu, která posílila pravomoci Bruselu. Nakonec byl pod tlakem okolností donucen ji podepsat, ale zůstává symbolem českého euroskepticismu. Klaus pomohl zformovat euroskeptický diskurz v ČR, který ovlivňuje politiku dodnes.
4. Silný obhájce konzervativních hodnot. Důraz na tradiční hodnoty, odpor vůči liberalismu. Klaus je kritikem genderové ideologie, politické korektnosti a zelené politiky. Hlásí se k tradičnímu pojetí rodiny a společnosti. Vystupuje proti globalismu a progresivní levici, což oslovuje konzervativně smýšlející voliče. Je jedním z nejvýraznějších konzervativních hlasů ve střední Evropě, jeho názory ovlivňují českou pravici.
5. Výrazná a charismatická osobnost. Schopnost jasně formulovat své názory a obhájit je. Klaus je silný rétor, který dokáže argumentovat a obhajovat své postoje s logikou a důrazem. Na rozdíl od některých jiných politiků neuhýbá v názorech a dokáže zaujmout i odpůrce. Má mezinárodní renomé, přednáší na zahraničních univerzitách a think-tancích. Díky své osobnosti je stále vlivnou postavou české politiky, i když už nehraje přímou politickou roli.
Václav Klaus zůstává nejvýznamnějším českým konzervativním politikem posledních desetiletí, jeho odkaz je stále aktuální v české politické debatě.
Prameny:
HARBERGER Arnold, chicagský profesor, který v roce 1989 v projevu s názvem Ekonom a reálný svět.
KLAUS, Václav a kol.: Namátkou, bez nároku na celkový výčet: „Zničí nás klima, nebo boj s klimatem?“ Cosmopolis - Grada , Europe all inclusive - a brief guide to understanding the current migration crisis. IVK Praha, Migration des peuples - bref manuel pour comprendre la crise migratoire actuelle,l'harmattan, Paris, (vše 2017), Václav Klaus a Jiří Weigl: Stěhování národů s. r. o. - stručný manuál k současné migrační krizi. Olympia (2015), Jdeme od listopadu 1989 stále kupředu?, Jiří Weigl, Václav Klaus a kol.: Bezvýchodný marasmus. Václav Klaus a kol.: Trumpův návrat: co můžeme čekat? atd., atd. Velký počet z nich byl přeložen do různých světových jazyků a vydán v zahraničí.
KLAUS, Václav. Sebedestrukce Západu. Publikace (Institut Václava Klause). Praha: Institut Václava Klause, 2020. ISBN 978-80-7542-066-4.
KOPEČEK, Lubomír: HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ? HAVEL KLAUS ZEMAN. PARALELNÍ ŽIVOTOPISY. BOOKS&PIPES, Brno 2022, 532 s., ISBN 978-80-7485-249-7
ROŽŇÁK, Petr. Politologie pro všechny: svět v pohybu, politika v proměně. Ostrava: KEY Publishing, 2025. ISBN 978-80-7418-416-1. Abstrakt a Závěr Čj, Aj, N
