Článek
Návrh na propuštění 10 % státních úředníků od 1. ledna 2027 předložila jménem premiéra Andreje Babiše (ANO) vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha. Okamžitě se vyrojily katastrofické prognózy o kolapsu státních úřadů a ochromení státní správy. Že bude práce na úředníky zkrátka příliš mnoho a řízení se neúměrně protáhnou.
… Problém hledejme nahoře na vyšších místech.
Tam je opravdu kde brát…
Myslím, že úbytek 10 % je konkrétně v případě Finanční správy úplně lehce dosažitelný, aniž by došlo k jakémukoliv ochromení finančních úřadů. Jak toho jednoduše dosáhnout? Nezaměřit se na řadová (nejnižší) místa úředníků na územních pracovištích, nejnižším stupni, kteří jsou v první linii. Problém hledejme nahoře na vyšších místech. Tam je opravdu kde brát.
O fungování uvnitř finanční správy si myslím, že mám dost podrobných, a hlavně pravdivých informací. Současná Finanční správa se skládá z Generálního finančního ředitelství, Odvolacího finančního ředitelství, Finančních úřadů v každém kraji a Praze a jednotlivých územních pracovišť, která formálně spadají pod Finanční úřady. Trošku bokem funguje jako stát ve státě Specializovaný finanční úřad, který bych ale do toho nezatahoval, protože se zabývá zvláštní agendou.
Generální finanční ředitelství se stará o personalistiku, hospodaření Finanční správy, a především vytváří metodiku k právním předpisům. V pořádku. Odvolací finanční ředitelství posuzuje odvolání proti rozhodnutím a zastupuje Finanční správu před soudy. Také v pořádku. Jednotlivá územní pracoviště zabezpečují ten nejdůležitější chod finanční správy a přichází do kontaktu s veřejností, tedy prakticky aplikují metodiku, vyřizují podání přiznání, provádějí kontroly atd. Naprosto v pořádku. Potom tu máme 14 Finančních úřadů (13 krajů + Praha), jejichž hlavním úkolem je předávat metodiku z Generálního finančního ředitelství na jednotlivá územní pracoviště a dohlížet na správnou aplikaci této metodiky. Když pomineme fakt, že dle informací nejnižších úředníků (nemohu zveřejňovat jména) tuto činnost zvládají žalostně, je tu ještě jeden problém.
Tyto Finanční úřady, přestože jejich hlavním úkolem je metodická podpora pro jednotlivá územní pracoviště, disponují aparátem stovek zaměstnanců, odborů a oddělení, jejichž činnost málokdo zná. Na co má Finanční úřad oddělení daňové kontroly a analytiky? Nebo odbor kontroly zvláštních činností je co? Kdybych chtěl vytvořit fiktivní odbor, abych mohl ze svého kamaráda z dětství udělat ředitele, pojmenoval bych ho přesně takto.
… nemůžu přece vzít kamarádovi odbor kontroly zvláštních činností…
Potom tady máme na územním pracovišti vedoucího oddělení, ředitele odboru a ředitele územního pracoviště. Nad ním je Finanční úřad, který má zase vedoucího oddělení, ředitele odboru (a že jich tam je) a ředitele Finančního úřadu. A to jsme skončili teprve na úrovni Finančních úřadů. Ono to i z praktického hlediska ve finále prodlužuje řízení, když například odvolání proti výsledku kontroly řeší nejprve řadový zaměstnanec územního pracoviště, ale musí následně projít přes vedoucího oddělení a ředitele odboru na územním pracovišti, poté přes zaměstnance, vedoucího oddělení a ředitele odboru Finančního úřadu, aby se dostal teprve na Odvolací finanční ředitelství.
Proč se ale každá vláda bojí škrtat na úrovní Finančních úřadů? Protože tam v drtivé většině sedí kamarádi vlivných. Ve Finanční správě v podstatě každá vedoucí nebo řídicí pozice je obsazená někým známým. A nemůžu přece vzít kamarádovi odbor kontroly zvláštních činností…
Mohu mluvit za Finanční správu, ale nepředpokládám, že v jiných resortech by to bylo o mnoho odlišné.
