Horoskopy: pradávná moudrost, nebo pseudověda?

Podle průzkumu 51 % obyvatel u nás horoskopy sleduje a věří, že „na tom něco je“, 7 % se jimi skutečně řídí. A co ti ostatní? I těm bohužel tato pavěda zasahuje do života.

Představme si někoho, kdo je narozený ve znamení Blíženců a prochází složitým životním obdobím. Otevře časopis nebo internet a přečte si nadpis „Blíženec je povrchní, konfliktní, nespolehlivý lhář“. Přesto, že dotyčný patří mezi ty „nevěřící“, tato opakovaná negativní sdělení v něm mohou postupně vyvolat pochybnosti o sobě samém i o svých schopnostech.

Ještě problematičtější je, když se podobné stereotypy přenesou z osobní roviny do oblasti pracovních vztahů. Ano i to se děje. Pokud se ucházíte o práci ve firmě jejíž majitel bezmezně věří charakteristice jednotlivých znamení, pak bez ohledu na vzdělání, pracovní zkušenosti a dovednosti, propadnete už prvním sítem výběrového řízení. To už není nevinná zábava, ale diskriminace vycházející z pověr.

Dějiny astrologie

Astrologie je víra, že postavení a pohyby nebeských těles jako je Slunce, Měsíc, planety a hvězdy mohou v okamžiku narození člověka ovlivnit jeho osobnost, chování a životní události.

Hvězdopravectví vzniklo přirozeně z pozorování přírody a jejích cyklů. Už lidé v dávnověku pozorovali oblohu a všimli si, že opakující se astronomické jevy jsou spojeny s jevy přírodními. Postupně nabyli přesvědčení, že když postavení nebeských objektů ovlivňuje přírodu, její růst, rozmnožování, ale také smrt, musí mít vliv i na život lidí.

První písemné zmínky o astrologii pocházejí ze starověku. Na původní babylonskou astrologii navázali Řekové, kteří spolu s Římany ovlivnili její podobu vlastní mytologií, filozofií a náboženstvím. V pátém století vedly útoky barbarských kmenů a stěhování národů k úpadku astrologie v Evropě. K jejímu návratu došlo až na přelomu jedenáctého a dvanáctého století a v českých zemích dosáhla největšího rozmachu za vlády Přemysla Otakara II., Karla IV. a zejména Rudolfa II. V devatenáctém století byla astrologie považována za překonanou středověkou pověru, od počátku 20. století se však znovu stala populární a dnes existují astrologická sdružení po celém světě.

Techniky komunikace aneb proč lidé věří horoskopům

Nejdůležitějším prvkem při výkladu, ať už mediálního či individuálního horoskopu, jsou techniky komunikace. Autor musí vytvářet takové astrologické předpovědi, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že se v budoucnu vyplní. K tomu mu pomáhá především vhodná volba jazykových prostředků.

Nejrůznější věštci, jasnovidci, mentalisté a proroci, jejichž společným cílem je vzbudit v lidech důvěru, využívají tzv. Forerův efekt. Jde o jednoduchý, ale často velmi účinný psychologický klam. Jeho podstata spočívá v tom, že údajná osobní charakteristika je natolik obecná, mlhavá a neurčitá, že se hodí téměř na každého. Texty pracují s formulacemi, ve kterých se lidé obrazně řečeno „najdou“.

Příklady vět s univerzální platností:

Způsobem výkladu individuálního horoskopu je technika chladného čtení. Při ní věštec, bez předchozí znalosti osoby, využívá psychologických triků, řeči těla a pravděpodobných odhadů. Sleduje verbální i neverbální reakce, například přikyvování, výraz obličeje, a podle nich upravuje další výklad. Tím vytváří dojem velmi osobního přístupu.

Další běžně používanou metodou jsou navádějící a doplňující otázky, díky nimž získává věštec informace o klientovi a následně je zapracovává do výkladu. Pokud se předpověď nenaplní, přichází na řadu zpětná reinterpretace – nepovedená věštba je dodatečně vysvětlena pomocí neurčitých tvrzení nebo Forerova efektu. Často se také používá složitá terminologie a grafy, které mají vyvolat dojem odbornosti.

Je astrologie věda?

Astrologie je víra, nikoli věda. Přestože její kulturní a historický význam je nepopiratelný, neexistují důkazy, že planety jakýmkoliv způsobem ovlivňují naši osobnost nebo osud. Astrologie nesplňuje základní kritéria vědeckého poznání. Její tvrzení nelze spolehlivě ověřit ani vyvrátit, nejsou podložena měřitelnými pozorováními a za stejných podmínek prováděné testy nevedou ke stejným výsledkům.

Rozsáhlé testy ukázaly, že pokud se ve svém životě nemůžu rozhodnout je jedno jestli se zeptám hvězd, nebo si hodím korunou. Pravděpodobnost, že se rozhodnu správně je v obou případech náhodná.

Příště: Anglicismy v češtině: obohacení, nebo komunikační bariéra?

Zdroje: