Hlavní obsah

Možná první oběť pobělohorského zúčtování: Martin Fruwein z Podolí

Foto: GeminiK / ChatGPT

Erb Fruweinů z Podolí vytvořený podle ilustrace v památníku Jana Jiřího ze Švamberka

Stejně krutý trest jako doktora Jesenia čekal také dalšího muže. Patřil k výrazným, dnes však téměř zapomenutým osobnostem stavovského povstání. Jeho bratr Benjamin nakonec obrátil kabát a vstoupil do služeb císaře, který rozsudek smrti podepsal.

Článek

Pobělohorské zúčtování se netýkalo jen sedmadvaceti mužů popravených na Staroměstském náměstí. Původní císařský seznam obsahoval devadesát jmen. Jednašedesát obviněných skončilo v žaláři, další v domácím vězení a někteří včas utekli za hranice. Mezi císařskými rádci však panovaly obavy, že by vysoký počet poprav mohl být vnímán jako pomsta. Části odsouzených tak byl trest smrti prominut, u jiných došlo ke zmírnění jeho podoby. Dodatečně souzeni byli i ti, kteří zemřeli v průběhu povstání. Obviněným byly uděleny tresty od pokut přes zbavení úřadu, ztrátu cti a majetku, vyhnanství, dočasné či doživotní vězení až po trest smrti. Někteří byli zcela omilostněni. Z osmadvaceti mužů odsouzených k smrti jich bylo 21. června 1621 popraveno sedmadvacet. Měšťan Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu se o udělení císařské milosti dozvěděl přímo na popravišti.

Trest smrti však císař potvrdil i dalšímu z účastníků stavovského povstání, pražskému právníkovi Martinu Fruweinovi z Podolí. Ten zemřel za ne zcela objasněných okolností 7. června 1621. Trestu však neunikl ani po smrti.

Martin Fruwein přišel do Prahy jako mladý muž v devadesátých letech 16. století. Podle některých zdrojů pocházel z Horní Falce, oblasti na území dnešního Bavorska, jiné prameny uvádějí Slezsko. O jeho dětství, rodičích, vzdělání a osobním životě nevíme téměř nic. Jeho profesní život a politickou kariéru lze poskládat z listin a písemností týkajících se stavovského povstání.

V roce 1597 získal Martin Fruwein měšťanské právo na Starém Městě pražském. O několik let později ho do Čech následoval i bratr Benjamin. Oba se brzy stali uznávanými právníky. V té době nebylo k výkonu tohoto povolání nezbytně nutné studium. Stačilo umět číst a psát, být výřečný a znát městské či zemské právo. Zda některý z bratrů absolvoval univerzitní studia, nevíme, je ale zaznamenáno, že se Martin při jedné příležitosti stal terčem posměchu kvůli své chabé znalosti latiny.

Martin se oženil s Johannou z Bílé Hory, s níž měl pět dětí: tři syny a dvě dcery. Jejich manželství se pravděpodobně neobešlo bez konfliktů, protože jejich spory řešil dokonce sám císař Rudolf II. Mezi Fruweinovy nejvýznamnější klienty patřili Petr Vok z Rožmberka a Karel z Lichtenštejna. Do svých služeb ho přijal také císař Matyáš Habsburský. Právě Lichtenštejn stál o několik let později v čele soudního tribunálu, před nímž se Fruwein zodpovídal z velezrady.

Martin byl členem Jednoty bratrské, kterou také štědře finančně podporoval. Roku 1609 patřil mezi třicet zástupců nekatolických stavů, kteří u Rudolfa II. prosadili náboženskou svobodu. Následně se stal jedním ze čtyřiadvaceti mužů, kteří měli dohlížet na dodržování manifestu. Účastnil se také diplomatických jednání v zahraničí, kde nekatolíci hledali podporu. Díky své mimořádné politické aktivitě a schopnostem si mezi představiteli nekatolické šlechty postupně získal značný respekt.

Náboženské spory se vyostřovaly a v květnu 1618 se v Praze navzdory zákazu císaře Matyáše sešli na vícedenním sjezdu zástupci nekatolických stavů. Pražským měšťanům panovník účast pod hrozbou vysokých trestů výslovně zakázal. Přesto se Martin druhého dne sjezdu zúčastnil, ale až poté, co mu přítomní zástupci šlechty slíbili ochranu. Jednání druhého dne zahájil podle zavedeného zvyku modlitbou právě Fruwein. Ten byl také vyzván, aby shromážděným přednesl důvod setkání. Na setkání se mluvilo o nutnosti rázně zasáhnout proti odpůrcům náboženské svobody. Na tajné schůzce dne 22. května 1618, které se Martin Fruwein také účastnil, byl projednán další postup.

Co se na tajné schůzce chystalo, ukázal hned následující den, kdy došlo k druhé pražské defenestraci.

Foto: Karel Svoboda, Public domain, via Wikimedia Commons

Pražská defenestrace autor: Karel Svoboda 1844

Den po defenestraci byla zvolena třicetičlenná stavovská vláda. Martin Fruwein byl zvolen za městský stav, jeho bratr Benjamin se stal sekretářem. Jedním z prvních úkolů bylo vysvětlit a ospravedlnit události pražské defenestrace před císařem i zahraničními mocnostmi. Sepsáním tohoto spisu, označovaného jako apologie, byl pověřen Martin Fruwein. Společně bratři také napsali řadu dalších dokumentů a vyřizovali právní záležitosti. Po smrti císaře Matyáše v březnu 1619 se zástupci šlechty a královských měst rozhodli sesadit Ferdinanda II. z českého trůnu. Novým králem byl zvolen Fridrich Falcký. Po jeho nástupu na český trůn se řada účastníků povstání dočkala významných úřadů a povýšení. Martin byl jmenován hofrychtéřem královských a věnných měst a na podzim roku 1619 byli bratři Fruweinové povýšeni do rytířského stavu.

Dne 8. listopadu 1620 bylo stavovské vojsko poraženo v bitvě na Bílé hoře. Zatímco Fridrich Falcký a část účastníků povstání opustili Prahu, Martin Fruwein ve městě zůstal.

Po porážce stavovského vojska vítězní vojáci obsadili Prahu a rabovali domy bohatých měšťanů a šlechticů. Protože v domě Martina Fruweina nenašli tolik peněz a cenností, kolik očekávali, byl surově bit a mučen hořícími pochodněmi. V té době už byl jeho bratr Benjamin za hranicemi a písemnosti z jednání povstalecké vlády, ke kterým měl jako sekretář přístup, byly v rukou vítězné strany. Za jakých okolností se tak stalo, není zcela jasné. Jednou z možností je, že sám dokumenty předal ve snaze zajistit mírnější tresty pro sebe i svého bratra. Druhou možností je, že před odchodem dokumenty špatně ukryl. V každém případě později posloužily jako důkazy při výslechu zatčených.

Dne 20. února 1621 začalo v Praze zatýkání osob, které se měly zodpovídat ze své účasti na stavovském povstání. Mezi předvolanými byl i Martin Fruwein. Ten se navzdory svým dosud nezhojeným zraněním, které mu způsobili rabující vojáci, dostavil a okamžitě byl uvězněn.

Před soudní komisí, v jejímž čele stál Karel z Lichtenštejna, vypovídal 6. dubna 1621. Pro výslechy obviněných bylo připraveno celkem 236 otázek. Martinův výslechový protokol patří k pouhým šesti dochovaným protokolům této skupiny obviněných. Na řadu otázek odpovídal, že jde o všeobecně známé skutečnosti, k nimž nemá co dodat. Vypověděl také, že plán vyhodit místodržící z oken Pražského hradu považoval jen za žert a v době defenestrace byl doma. Současně potvrdil své autorství první stavovské apologie i účast na dalších jednáních povstalců.

Martinu Fruweinovi i Janu Jesenskému navrhli soudci stejný mimořádně krutý trest. Oběma měl být před smrtí vyříznut jazyk a následovat mělo rozčtvrcení zaživa. Ferdinand II. u obou čtvrcení zaživa zamítl a rozčtvrcení mělo být provedeno až po stětí hlavy. Vyšetřování však ještě neskončilo. Císař nebyl s výsledky některých výslechů spokojen a požadoval další, tentokrát za použití mučení. Mezi osobami určenými k dalšímu výslechu byl i Martin Fruwein.

Martina uvězněného v Bílé věži Pražského hradu navštívila manželka Johanna naposledy 6. června 1621. Podle dochovaného svědectví Martin plakal a zpíval jí nábožnou píseň. Následujícího dne měl být opět předveden před soudní komisi. K plánovanému výslechu však již nedošlo. Martin podle dobového svědectví odešel na záchod, odtud vystoupal do podkroví Bílé věže a dýmníkem, otvorem určeným k odvádění kouře, se dostal na střechu. Krátce nato byl nalezen mrtvý v Jelením příkopu.

Foto: František Fridrich (21. 5. 1829 – 23. 3. 1892), Public domain, via Wikimedia Commons, upraveno pomocí ChatGPT

Pražský hrad s Černou věží a Daliborkou nad Jelením příkopem. Fotografie Františka Fridricha, kolem roku 1867

Karel z Lichtenštejna v dopise zaslaném císaři napsal, že Fruwein se zabil ze zoufalství a strachu před trestem. Objevily se však pochybnosti, že si život vzal z vlastní vůle a podle jedné z verzí byl k sebevraždě donucen. Jiní se přikláněli k možnosti, že byl ze střechy shozen nebo spadl při pokusu o útěk.

Ani Martinovou smrtí celá záležitost neskončila. Členové tribunálu rozhodli, že rozsudek, který mu byl uložen, bude vykonán i na jeho mrtvém těle. 9. června bylo jeho tělo převezeno na Bílou horu, kde bylo sťato a rozčtvrceno. Části těla byly vystaveny u cest vedoucích z Prahy, hlava a pravá ruka byly umístěny na šibenici na Koňském trhu. Kde nakonec skončily jeho ostatky, není známo.

A co bratr Benjamin? Po císařské milosti, která mu byla udělena, se vrátil do Čech. Přestoupil na katolickou víru a vstoupil do služeb Ferdinanda II. Stal se císařským radou, působil jako prokurátor české komory a zastával úřad místosudího Království českého. Zemřel pravděpodobně roku 1637.

Zdroje:

Biografický slovník českých zemí, FRUWEIN z Podolí Martin ?–1621, autor ZDENĚK DOSKOČIL

Biografický slovník českých zemí, FRUWEIN z Podolí Benjamin ?–1637, autor ZDENĚK DOSKOČIL

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz