Článek
Schwarzenbergové pochází z Dolních Frank, historické oblasti na severozápadě dnešního Bavorska. Jejich předci, Seinsheimové, jsou doloženi od roku 1230 a rodové jméno přijali podle hradu Schwarzenberg, který jeden z jejich předků získal na počátku 15. století. Roku 1654 získali český inkolát a byli tak přijati mezi českou zemskou šlechtu. V roce 1802 se rod rozdělil na dvě větve, starší hlubocko-krumlovskou a mladší orlickou.
Ke starší z nich patřil také Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu, který se roku 1889 oženil s Terezií, hraběnkou z Trauttmansdorffu. Dne 23. září 1897 se jim na Hluboké narodila dvojčata Edmund a Anna, páté a šesté z jejich osmi dětí.
Edmund,
celým jménem Edmund Karl Maria Benedictus Hubertus Linus, odmaturoval roku 1915 s vyznamenáním na gymnáziu v Kalksburgu. Ještě téhož roku dobrovolně vstoupil do rakousko-uherské armády a jako dělostřelecký důstojník bojoval na východní frontě. Po návratu z války se rozhodl dál studovat a přihlásil se na technickou školu v Praze, obor stavební inženýrství. Otec mu daroval pozemky a stavební parcely v Lovosicích a vyplácel Edmundovi měsíční apanáž.
O dva roky později se mladý Schwarzenberg dostal do vážných problémů, když za jediný večer prohrál v kartách s hrabětem Vilémem Kolowratem 700 000 korun. Následně si půjčoval od lichvářů, platil nekrytými směnkami, podepisoval dlužní úpisy a dokonce zastavil část svého majetku. Když se to otec dozvěděl, snížil Edmundovi apanáž a nechal prostřednictvím svého advokáta zveřejnit v novinách skandální oznámení:
„Prohlašuji jménem svého mandanta pana Jana Schwarzenberga, velkostatkáře na Hluboké, že on za svého syna pana Edmunda Schwarzenberga nebude plniti žádných závazků ať už jsou jakéhokoliv druhu.“
Jan a Terezie se synem Adolfem a Felixem na zámku v Protivíně, 1892
Ve stejné době se Edmund zasnoubil s Marií Pourovou, divadelní sboristkou a dcerou železničního úředníka. Edmundovi rodiče s jejich vztahem od začátku nesouhlasili a snažili se ho překazit. Aby syn na Marii zapomněl, poslali ho na podzim roku 1922 studovat do Anglie. Po jediném semestru se však vrátil a 26. července 1923 se s Marií oženil.
Novomanželé žili skromně a byli závislí na apanáži od rodičů. V roce 1925 se jim narodila dcera Marie Anna. Aby získala více peněz od manželovy rodiny, podala Marie v březnu následujícího roku žalobu na svého tchána Jana Schwarzenberga a požadovala finanční podporu pro dceru. Argumentovala jeho rozsáhlým majetkem a dřívějším společenským postavením, ale také neschopností Edmunda rodinu uživit. Část viny za jeho problémy přičítala rodičům, podle ní ho výchova nepřipravila na samostatný život.
Jan a Terezie těžce nesli synovy dluhy i skandály, které poškozovaly dobré jméno Schwarzenbergů. Už několik let se proto pokoušeli situaci vyřešit různými dohodami. Poprvé za ním matka přijela během jeho pobytu v Anglii. Měl se vzdát dědických práv i jména Schwarzenberg a odstěhovat se do Ameriky. Když však při jednání před notářem prohlásil, že se podmínkami stejně řídit nebude, právní zástupce odmítl dohodu podepsat a listina byla roztrhána. Další pokus přišel po jeho svatbě. V únoru 1924 se Edmund za 200 000 korun vzdal dědických práv po matce, dědictví po otci a jméno mu však zůstalo. Definitivní vypořádání následovalo v dubnu 1926, měsíc po Mariině žalobě. Před podpisem musel Edmund podstoupit lékařské vyšetření, aby později nemohl zpochybnit platnost dohody pro nepříčetnost. Za pět milionů korun se vzdal zbývajících dědických práv. S penězi však nemohl volně nakládat a dostával pouze úroky. Zároveň se zavázal, že do půl roku opustí Čechy a nebude trvale bydlet v okolí Vídně ani poblíž rodinných sídel v Rakousku a Německu. Nařízení platilo do doby, dokud bude alespoň jeden z rodičů naživu.
Tato podmínka se nevztahovala na Marii a jejich dceru. Edmund si za svůj nový domov vybral Mnichov, kde dostal povolení k trvalému pobytu. Manželé žili odděleně a po několika měsících podal Edmund žádost o rozvod. V roce 1927 začalo rozvodové řízení, o kterém se psalo i v tisku. Přestože Marie dříve tvrdila, že ji při seznámení majetek Schwarzenbergů nezajímal, během rozvodu své požadavky na výživné neustále navyšovala. Spory o peníze trvaly až do konce Edmundova života.
V době rozvodového řízení pobýval Edmund v Praze, kde se kvůli nedostatku peněz zapletl do dalších pochybných obchodů. Úroky z dědictví mu nestačily a ve finanční nouzi se snadno stal obětí podvodníků. Nechal se například přesvědčit, že vydělá na koupi a následném prodeji dvou loveckých pušek v hodnotě 11 500 korun. Z tohoto „výhodného“ obchodu však získal pouhých 500 korun. Jiný obchodník mu zase poradil, aby si objednal několik registračních pokladen, aniž by za ně zaplatil, a následně je prodal pod cenou. Kvůli této aféře byl Edmund zatčen pro podezření z podvodu. Před soudem však nakonec vystupoval pouze jako svědek. Případ se přesto spojoval se jménem Schwarzenbergů a rodičům už docházela trpělivost.
V prosinci 1927 soud Edmundovi na základě dalšího lékařského posudku částečně omezil svéprávnost a ustanovil mu opatrovníka. O měsíc později si Edmund, zřejmě na naléhání rodičů, změnil příjmení na Černov. Změna se týkala také Marie a jejich dcery. Rodina tím chtěla zabránit tomu, aby se jeho další skandály spojovaly se jménem Schwarzenbergů. Otec Jan se navíc zavázal splatit synovy dluhy v Čechách, Rakousku i Německu.
Rodiče doufali, že Edmundovi prospěje změna prostředí. Otec Jan mu proto v roce 1928 pořídil podíl na farmě v Tanganice, dnešní Tanzanii. Edmund hospodařil na sisalových a bavlníkových plantážích, chodil na lov a učil se svahilsky. Po dvou letech se vypravil domů a i přes zákaz se chtěl zdržovat v některém z rodinných sídel. To mu však rodina nedovolila, a tak se vrátil do Afriky.
Zámek Hluboká nad Vltavou rok 1924
V prosinci 1932 se Edmund rozhodl znovu odplout do Evropy, ale už před naloděním v přístavu Dar es Salaam dostal horečku. Přesto odmítl navštívit lékaře, protože se těšil domů a nechtěl zmeškat odjezd. Během plavby se jeho stav zhoršil a lodní lékař zjistil, že trpí malárií, ke které se přidal zápal plic. Na Štědrý večer Edmund údajně poznamenal, že je to krásný den na umírání. Následujícího rána, 25. prosince 1932, zemřel ve věku pouhých 35 let. Ještě téhož dne bylo jeho tělo pohřbeno do Indického oceánu. V rodové hrobce v Domaníně má proto pouze pamětní desku. Podle vzpomínek rodiny měla Terezie fotografii svého syna až do konce života na nočním stolku.
Edmundův život nabral už v mladém věku špatný směr. S rodinou si nerozuměl, manželka i s dcerou ho opustily, měl dluhy a byl osamělý. Jediná, kdo na něj nezanevřela, byla jeho sestra – dvojče.
Anna,
celým jménem Anna Maria Benedikta Huberta Vincentia Thekla, prošla výchovou obvyklou pro dívky ze šlechtických rodin. Na rozdíl od svého dvojčete Edmunda se její život obešel bez skandálů a afér. Anna uvažovala o sňatku s mužem poznamenaným traumaty z války, ale na matčin podnět začala pochybovat, zda si ho nechce vzít jen ze soucitu. Nakonec se za něj neprovdala a rozhodla se pro jinou životní cestu.
V roce 1921 nastoupila do ošetřovatelské školy při vídeňské nemocnici Rudolfinerhaus. Po dokončení studia pracovala jako zdravotní sestra a pod jménem sestra Johanna se starala především o kojence. Péči o nemocné postupně spojila s dalším vzděláváním. Studovala v Londýně a New Yorku a později řídila školu pro ošetřovatelky ve Štýrském Hradci. V roce 1934 se stala výkonnou tajemnicí Mezinárodní rady sester. Spolupodílela se na vydávání odborného časopisu a její práce ji zavedla do řady zemí v Evropě i Asii. Krátce působila v Madridu jako osobní tajemnice manželky amerického velvyslance a ještě za války odcestovala do Spojených států, kde pracovala v různých nemocnicích jako ošetřovatelka.
S rodinou zůstala Anna celý život v blízkém kontaktu. Pravidelně navštěvovala příbuzné a v létě pobývala v Červeném Dvoře, jednom z letních sídel Schwarzenbergů.
V roce 1948 odešla do důchodu a žila v americkém Vermontu. O pět let později jí lékaři diagnostikovali rakovinu žaludku. Těžce nemocná se vrátila do vídeňské nemocnice Rudolfinerhaus, kde kdysi začínala jako mladá zdravotní sestra. Podstoupila operaci, která však nebyla úspěšná. Anna zemřela 11. ledna 1954 ve Štýrsku ve věku 56 let. Je pochována ve schwarzenberské rodové hrobce v rakouském Murau.
Zdroje:
Maria Theodora Freifrau von dem Bottlenberg / Landsberg Im Wirbel der Zeiten, Das Leben der Anna (Prinzessin) Schwarzenberg
