Hlavní obsah
Věda a historie

Podivné manželství princezny Anny Marie Františky Sasko-Lauenburské. Byla opravdu tak nesnesitelná?

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo / upraveno pomocí ChatGPT

Anna Marie Františka Sasko-Lauenburská kolem roku 1690

V paměti místních obyvatel zůstala „milostivou matkou poddaných“, přesto ji provázela pověst svárlivé a chamtivé manželky posledního toskánského velkovévody.

Článek

Anna Marie Františka se narodila 13. června 1672 jako sasko-lauenburská vévodská princezna. Jejími rodiči byli vévoda Julius František a Marie Hedvika Augusta Falcko-Sulzbašská. Anna měla mladší sestru Sibylu, která se narodila o necelé tři roky později. Rod pocházel z Německa, ale rodina žila trvale na svých panstvích v severních a středních Čechách. Anně bylo devět let, když sestrám zemřela matka, a sedmnáct, když přišly také o otce. Ten zanechal závěť, ve které rozsáhlý majetek rozdělil mezi své nezletilé dcery a za jejich poručníka určil císaře Leopolda I. Z Anny a Sibyly se tak staly jedny z nejbohatších nevěst v Čechách.

Svatba s dvaadvacetiletým princem Filipem Vilémem Augustem falcko-neuburským se konala 29. října 1690 na zámku v Roudnici nad Labem. Novomanželé si za svůj domov vybrali Zákupy v severních Čechách. Narodily se jim dvě dcery, Leopoldina Eleonora a Marie Anna Karolína. Pak ale přišly dvě tragické události, které Anně navždy změnily život. V březnu 1693 zemřela malá Leopoldina a hned následující měsíc také manžel Filip.

Anně bylo dvacet let, když během několika týdnů přišla o malou dcerku i manžela. Zůstala sama s několikaměsíční Marií a musela spravovat rozsáhlá panství. Její velkou oporou a ochráncem se v tu dobu stal manželův starší bratr Jan Vilém. Anna se s pomocí správce a zkušených úředníků svědomitě starala o svůj majetek a postupně se z ní stala samostatná a cílevědomá mladá žena.

V roce 1696 projevili o Annu jako o možnou nevěstu zájem Medicejští, jeden z nejvýznamnějších a nejbohatších italských rodů žijící ve Florencii. Velkovévoda Cosimo III. hledal manželku pro svého mladšího syna Giana Gastona de’ Medici (*1671), protože rodu hrozilo vymření po meči. Při výběru nevěsty proto bylo zásadní, aby byla plodná. Anna už porodila dvě děti, takže tuto podmínku splňovala. Dalšími přednostmi bylo její jmění a také dobré vztahy s císařským dvorem. Anna s nabídkou sňatku souhlasila, ale trvala na tom, že i po svatbě bude spravovat svůj majetek sama. Svatební smlouva jí navíc zaručovala právo rozhodnout se, zda zůstane na svých panstvích v Čechách, nebo se přestěhuje do Florencie. Zároveň jí nepřiznávala žádný dědický nárok na majetek Medicejských.

Svatba se konala 2. července 1697 v Düsseldorfu a obřadu se zúčastnili významní představitelé evropské šlechty. Hned následujícího dne princ napsal otci: „Přednosti nejjasnější nevěsty nekonečně převyšují vše, co jsem si mohl přát, neboť má tisíc dobrých vlastností.“ Novomanželé pak odcestovali na panství v Čechách. Po dvou dnech informoval Gaston otce o svých prvních dojmech z pobytu na zámku v Zákupech. Zmínil bohaté vybavení zámku, manželčiny šperky i množství koní. Anna ho prý přivítala štědrými dary, mezi nimiž byl španělský kůň a hůlka zdobená diamanty. Líčil také setkání s její čtyřletou dcerkou Marií, kterou popsal jako zdvořilou a dobře vychovanou. Přidal i poznámku, že se bude snažit přizpůsobit místním zvykům.

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo / upraveno pomocí ChatGPT

Gian Gastone de’ Medici roku 1690

Necelých deset měsíců po svatbě se princ vydal na svou první cestu po evropských dvorech a postupně opouštěl domov stále častěji. Na svých cestách navštěvoval divadla, koncerty, setkával se s umělci, ale také hrál hazardní hry, pil a zadlužoval se. Objevovaly se také zprávy o jeho nevhodných intimních vztazích s mladými muži. Anna si stěžovala na nedostatek manželovy náklonnosti a na neplnění manželských povinností.

Již necelé dva roky po svatbě bylo zřejmé, jak rozdílné povahy a životní styl manželé měli. Anna dávala přednost koním, lovu a životu na svých panstvích. Gaston miloval hudbu, umění a divadlo, těžko si zvykal na podnebí v Čechách a toužil po návratu do Florencie. V dopise z té doby si na problémy ve vztahu stěžoval svému otci. Manželku popisoval jako panovačnou a pyšnou ženu, „která chce všem poroučet a považuje se za největší dámu na světě jen proto, že vlastní ty čtyři hroudy půdy v Čechách“. Vyčítal jí také hašteřivost a tvrdil, že s ní bylo obtížné žít. Stěžoval si, že Anna nenáviděla Itálii a Italy a nehodlala se vzdát svého domova a on zase nedokázal natrvalo žít v Čechách. Manželku vinil i ze svého pití, hazardu a dluhů. Do výčitek dokonce zahrnul i její první manželství a tvrdil, že ho Anna přivedla do stejně nešťastného stavu jako svého prvního manžela.

Roku 1701 mezi manželi vypukl další spor, když Anna obvinila Gastona, že zastavil šperky, které jí předtím daroval. V následujících letech se situace nelepšila. Anna si stěžovala, že k ní Gaston neprojevoval manželskou náklonnost, nevyhledával její společnost a choval se k ní i násilně. Tvrdila také, že trpěl impotencí a nebyl schopen zplodit potomka. Zmiňovala jeho vášně a vztahy, které podle ní nebyly slučitelné s manželskou láskou. Gaston se přesto stále snažil přimět manželku ke společnému životu ve Florencii. Anna však odmítala opustit svá česká panství. V dubnu 1708 princ Čechy definitivně opustil. Anna a Gaston zůstali odloučeni a už nikdy se neviděli.

Nelichotivý popis Anny vznikal už za jejího života. Kromě samotného Gastona se o ní podobně vyjadřovali také lidé z jeho okolí. Zatímco prince italští historici popisovali jako pohledného, štíhlého, inteligentního, citlivého a vzdělaného muže, Annu rozhodně nešetřili.

Ta byla vykreslena jako panovačná, náladová, chamtivá a tvrdohlavá žena, která se snadno rozplakala nebo rozčílila. Jiní ji označovali za hloupou, svárlivou a nesnesitelnou. Ani její vzhled neunikl urážkám. Údajně byla výjimečně ošklivá, obrovské váhy a nebyla ničím jiným než českou selkou ve svátečních šatech. Terčem posměchu se stal i Annin domov. Zákupský zámek byl líčen jako malý, ošklivý a nehostinný, bez vzdělané společnosti a kulturního života. Podle jednoho z historiků žil Gaston se svou ženou na bezvýznamném venkovském sídle uprostřed země, která byla půl roku pohřbena hluboko pod sněhem.

Po rozpadu manželství a Gastonově odjezdu řešila Anna neúspěch v osobním životě prací a veškerou péči věnovala svým panstvím. Jejím nejvýznamnějším stavebním dílem byl nový barokní zámek v Ploskovicích se zahradami, fontánami a umělými jeskyněmi. Nechala vybudovat zámek v Buštěhradě a podporovala také výstavbu domů pro své poddané, kostelů a dalších církevních staveb. Byla sebevědomá, pracovitá a energická, ale také přísná, tvrdohlavá a náročná. Na svých panstvích vyžadovala pořádek a plnění povinností, zároveň však dokázala být spravedlivá, štědrá i soucitná. V místních pamětech se o ní mluvilo jako o „milostivé matce poddaných“.

Roku 1737 přišla z Florencie zpráva, že Gaston zemřel. Manželé se neviděli více jak 29 let. Anna ho přežila o čtyři roky. Zemřela 15. října 1741 ve věku 69 let a pohřbena byla v zákupském kostele po boku svého prvního manžela Filipa.

Zdroje:

https://www.historickaslechta.cz/osobnosti/sasko-lauenburska-anna-marie-frantiska-1672-†-1741

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz