Článek
Anna Marie Františka se narodila 13. června 1672 jako sasko-lauenburská vévodská princezna. Jejími rodiči byli vévoda Julius František a Marie Hedvika Augusta Falcko-Sulzbašská. Anna měla mladší sestru Sibylu, která se narodila o necelé tři roky později. Rod pocházel z Německa, ale rodina žila trvale na svých panstvích v severních a středních Čechách. Anně bylo devět let, když sestrám zemřela matka, a sedmnáct, když přišly také o otce. Ten zanechal závěť, ve které rozsáhlý majetek rozdělil mezi své nezletilé dcery a za jejich poručníka určil císaře Leopolda I. Z Anny a Sibyly se tak staly jedny z nejbohatších nevěst v Čechách.
Svatba s dvaadvacetiletým princem Filipem Vilémem Augustem falcko-neuburským se konala 29. října 1690 na zámku v Roudnici nad Labem. Novomanželé si za svůj domov vybrali Zákupy v severních Čechách. Narodily se jim dvě dcery, Leopoldina Eleonora a Marie Anna Karolína. Pak ale přišly dvě tragické události, které Anně navždy změnily život. V březnu 1693 zemřela malá Leopoldina a hned následující měsíc také manžel Filip.
Anně bylo dvacet let, když během několika týdnů přišla o malou dcerku i manžela. Zůstala sama s několikaměsíční Marií a musela spravovat rozsáhlá panství. Její velkou oporou a ochráncem se v tu dobu stal manželův starší bratr Jan Vilém. Anna se s pomocí správce a zkušených úředníků svědomitě starala o svůj majetek a postupně se z ní stala samostatná a cílevědomá mladá žena.
V roce 1696 projevili o Annu jako o možnou nevěstu zájem Medicejští, jeden z nejvýznamnějších a nejbohatších italských rodů žijící ve Florencii. Velkovévoda Cosimo III. hledal manželku pro svého mladšího syna Giana Gastona de’ Medici (*1671), protože rodu hrozilo vymření po meči. Při výběru nevěsty proto bylo zásadní, aby byla plodná. Anna už porodila dvě děti, takže tuto podmínku splňovala. Dalšími přednostmi bylo její jmění a také dobré vztahy s císařským dvorem. Anna s nabídkou sňatku souhlasila, ale trvala na tom, že i po svatbě bude spravovat svůj majetek sama. Svatební smlouva jí navíc zaručovala právo rozhodnout se, zda zůstane na svých panstvích v Čechách, nebo se přestěhuje do Florencie. Zároveň jí nepřiznávala žádný dědický nárok na majetek Medicejských.
Svatba se konala 2. července 1697 v Düsseldorfu a obřadu se zúčastnili významní představitelé evropské šlechty. Hned následujícího dne princ napsal otci: „Přednosti nejjasnější nevěsty nekonečně převyšují vše, co jsem si mohl přát, neboť má tisíc dobrých vlastností.“ Novomanželé pak odcestovali na panství v Čechách. Již po dvou dnech informoval Gaston otce o svých prvních dojmech z pobytu na zámku v Zákupech. Zmínil bohaté vybavení zámku, manželčiny šperky i množství koní. Anna ho prý přivítala štědrými dary, mezi nimiž byl španělský kůň a hůlka zdobená diamanty. Líčil také setkání s její čtyřletou dcerkou Marií, kterou popsal jako zdvořilou a dobře vychovanou. Přidal i poznámku, že se bude snažit přizpůsobit místním zvykům.
Gian Gastone de’ Medici roku 1690
Necelých deset měsíců po svatbě se princ vydal na svou první cestu po evropských dvorech a postupně opouštěl domov stále častěji. Na svých cestách navštěvoval divadla, koncerty, setkával se s umělci, ale také hrál hazardní hry, pil a zadlužoval se. Objevovaly se také zprávy o jeho intimních vztazích s mladými muži. Anna si stěžovala na nedostatek manželovy náklonnosti a na neplnění manželských povinností.
Již necelé dva roky po svatbě bylo zřejmé, jak rozdílné povahy a životní styl manželé měli. Anna dávala přednost koním, lovu a životu na svých panstvích. Gaston miloval hudbu, umění a divadlo, těžko si zvykal na podnebí v Čechách a toužil po návratu do Florencie. V dopise z té doby si na problémy ve vztahu stěžoval svému otci. Manželku popisoval jako panovačnou a pyšnou ženu, „která chce všem poroučet a považuje se za největší dámu na světě jen proto, že vlastní ty čtyři hroudy půdy v Čechách“. Vyčítal jí také hašteřivost a tvrdil, že s ní bylo obtížné žít. Stěžoval si, že Anna nenáviděla Itálii a Italy a nehodlala se vzdát svého domova a on zase nedokázal natrvalo žít v Čechách. Manželku vinil i ze svého pití, hazardu a dluhů. Do výčitek dokonce zahrnul i její první manželství a tvrdil, že ho Anna přivedla do stejně nešťastného stavu jako svého prvního manžela.
Roku 1701 mezi manželi vypukl další spor, když Anna obvinila Gastona, že zastavil šperky, které jí předtím daroval. V následujících letech se situace nelepšila. Anna si stěžovala, že k ní Gaston neprojevoval manželskou náklonnost, nevyhledával její společnost a choval se k ní i násilně. Tvrdila také, že trpěl impotencí a nebyl schopen zplodit potomka. Zmiňovala jeho vášně a vztahy, které podle ní nebyly slučitelné s manželskou láskou. Gaston se naopak stále snažil přimět manželku ke společnému životu ve Florencii. Anna však odmítala opustit svá česká panství. V dubnu 1708 princ Čechy definitivně opustil. Anna a Gaston zůstali odloučeni a už nikdy se neviděli.
Nelichotivý popis Anny vznikal už za jejího života. Kromě samotného Gastona se o ní podobně vyjadřovali také lidé z jeho okolí. Zatímco prince italští historici popisovali jako pohledného, štíhlého, inteligentního, citlivého a vzdělaného muže, Annu rozhodně nešetřili.
Ta byla vykreslena jako panovačná, náladová, chamtivá a tvrdohlavá žena, která se snadno rozplakala nebo rozčílila. Jiní ji označovali za hloupou, svárlivou a nesnesitelnou. Ani její vzhled neunikl urážkám. Údajně byla výjimečně ošklivá, obrovské váhy a nebyla ničím jiným než českou selkou ve svátečních šatech. Terčem posměchu se stal i Annin domov. Zákupský zámek byl líčen jako malý, ošklivý a nehostinný, bez vzdělané společnosti a kulturního života. Podle jednoho z historiků žil Gaston se svou ženou na bezvýznamném venkovském sídle uprostřed země, která byla půl roku pohřbena hluboko pod sněhem.
Po manželově odjezdu se Anna dál věnovala správě svých rozsáhlých panství a lidé ji nazývali milostivou matkou poddaných. Její dcera Marie se roku 1719 provdala za bavorského vévodu Ferdinanda a Anna se dočkala i vnoučat. Roku 1737 přišla z Florencie zpráva, že Gaston zemřel. Manželé se neviděli více jak 29 let. Anna ho přežila o čtyři roky. Zemřela 15. října 1741 ve věku 69 let a pohřbena byla v zákupském kostele po boku svého prvního manžela Filipa.
Zdroje:
https://www.historickaslechta.cz/osobnosti/sasko-lauenburska-anna-marie-frantiska-1672-†-1741
