Článek
Milenky a nemanželské děti nebyly v životě středověkých panovníků ničím neobvyklým. Také Lucemburkové měli nemanželské potomky a podle dochovaných zpráv se k nim hlásili. Tyto děti sice neměly stejná práva jako jejich sourozenci narození v manželství, ale stále patřily k významnému rodu. Jejich otcové jim zajistili vzdělání, dobré společenské postavení a hmotně je zabezpečili. O některých díky kronikám a úředním záznamům víme poměrně hodně, zatímco o jiných nevíme téměř nic.
O to větším překvapením byla pro historiky zpráva o možném nemanželském synovi Karla IV. Císař je totiž vnímán jako zbožný panovník, který ve svých spisech kladl důraz na mravní zásady a odsuzoval mimomanželské vztahy. V roce 1998 však odborná studie upozornila na pozoruhodný zápis dochovaný ve středověké sbírce, do níž si úředníci ukládali vzorové texty různých písemností (něco jako dnešní vzor úředního formuláře). V jednom z těchto vzorů byl jistý Vilém označen za syna císaře Karla IV. Papežská listina s tímto textem se však nedochovala.
… nám milému v Kristu Vilémovi, synu nejjasnějšího knížete, pana Karla, z Boží milosti císaře Římanů, vždy rozmnožitele říše, a nejvznešenějšího českého krále, pozdrav v Pánu.
Podle zápisu měl Karel IV. žádat papežský úřad o zvláštní povolení, aby se jeho syn Vilém mohl v budoucnu oženit s urozenou ženou, se kterou by byl vzdáleně příbuzný. Tehdejší církev totiž vyžadovala zvláštní povolení i ke sňatkům mezi vzdálenějšími příbuznými, ať už pokrevními, nebo spřízněnými sňatkem. Jméno budoucí nevěsty se v zápisu neuvádí. Karel měl dále žádat, aby manželství mohlo být právoplatně uzavřeno a děti z něj vzešlé byly považovány za legitimní. Zápis neobsahuje přesné datum a nedozvídáme se ani to, kdy se Vilém narodil a kdo byla jeho matka.
Z přibližně stejné doby se však dochovaly další písemnosti, v nichž se objevuje jméno Vilém. Tentokrát jde o záznamy ze dvora Václava Lucemburského, mladšího bratra Karla IV., který vládl v Brabantsku na území dnešní Belgie. Zatímco o Vilémovi z úředního zápisu nevíme téměř nic, o tom, který žil na Václavově dvoře, se dochovalo podstatně více zpráv. V účetních knihách se jeho jméno objevuje už v sedmdesátých letech 14. století, kdy pobýval v Bruselu a v Binche. Zaznamenány jsou výdaje za jeho oblečení i náklady na výchovu. Dochovala se také zpráva o jeho účasti na rytířském turnaji ve městě Mons, který se konal v roce 1376 nebo 1377.
Po smrti Václava Lucemburského v roce 1383 zůstal Vilém na brabantském dvoře a vdova Jana Brabantská ho pověřovala různými úkoly. Roku 1405 se stal správcem a soudním úředníkem ve správním obvodu Hannut. O čtyři roky později odcestoval s poselstvem do Prahy pro Elišku Zhořeleckou, vnučku Karla IV., která se měla provdat za brabantského vévodu Antonína Burgundského. V jeho službách Vilém zůstal a roku 1410 byl zmíněn jako člen vévodovy osobní dvorské služby. V dobových písemnostech tak můžeme sledovat jeho život po více než tři desetiletí. Potom se jeho stopa ztrácí.
Mohl to být tentýž Vilém, kterého dochovaný zápis označuje za syna Karla IV.?
Vjezd Karla IV. s Annou Svídnickou do Říma roku 1355
Možná ano. Jenže Václav Lucemburský měl sám několik nemanželských synů. V dochovaných účetních knihách se objevují jména Jiljí, Jan, Vilém, Jindřich a Karel. Právě tato okolnost přivedla historiky k otázce, zda se v různých písemnostech skutečně setkáváme s jedním člověkem, nebo se dvěma osobami stejného jména. Dochované zprávy totiž připouštějí několik různých teorií.
První možností je, že existovali dva různí Vilémové. Jeden byl nemanželským synem Karla IV., o němž se dochovala pouze zmínka v úředním zápisu, zatímco druhý byl synem jeho bratra Václava a vyrůstal na brabantském dvoře. V takovém případě by šlo o bratrance stejného jména.
Druhou možností je, že šlo ve skutečnosti o jediného Viléma, a to nemanželského syna Karla IV., který vyrůstal na dvoře svého strýce Václava. Podle této teorie se Vilém měl narodit kolem roku 1363. Protože Karel kladl důraz na mravní zásady, uvažuje se, že Vilém mohl být počat mezi červencem 1362 a květnem 1363, tedy v době, kdy byl císař vdovcem. Podnětem k žádosti o papežské povolení k Vilémovu budoucímu sňatku mohlo být jejich setkání koncem roku 1377, kdy císař cestoval do Francie přes území svého bratra Václava. Pokud je tato hypotéza správná, můžeme díky dochovaným účetním knihám a úředním záznamům alespoň částečně sledovat Vilémův život až do doby, kdy mu bylo přibližně 47 let.
Jeden z historiků však upozornil ještě na třetí možnost. Vilém z dochovaného zápisu mohl být ve skutečnosti synem Václava Lucemburského a Karel IV. byl za jeho otce označen omylem. Život Viléma na Václavově dvoře je totiž doložen mnohem podrobněji než život údajného Karlova syna. Pokud by skutečně došlo k záměně, všechny dochované zprávy by se týkaly jediného Viléma, syna Václava Lucemburského.
A tak se nakonec vracíme tam, kde celý příběh začal. K jedinému zápisu, který Viléma označuje za syna Karla IV. Právě na jeho základě dodnes vznikají příběhy o císařově nemanželském synovi, které bývají podávány jako historická skutečnost. Původní papežská listina se však nedochovala a žádný další jednoznačný důkaz nemáme. Otázka, zda měl císař skutečně nemanželského syna jménem Vilém, tak zůstává nezodpovězená.
Zdroje:
FANTYSOVÁ-MATĚJKOVÁ, Jana. Guillaume, bâtard de Luxembourg. In: Roma – Praga / Praha – Řím. Omaggio a Zdeňka Hledíková. Praha, 2009
Zdroj latinského textu: Zdeňka Hledíková, „Několik opomenutých listin k politickému postupu a k životu Karla IV.“, Mediaevalia Historica Bohemica 5 (1998), příloha č. 2, s. 45–46.
