Článek
Buňky v neustálém pohybu
Podle současných výzkumů se v těle každou minutu obnoví desítky milionů buněk. Nejrychlejší obměnu mají krevní buňky – červené krvinky žijí přibližně 120 dní, a proto se celá krevní zásoba obmění zhruba za 3 měsíce.
Mozek je odolnější: nervové buňky (neurony) se běžně neregenerují v takovém měřítku, ale novější poznatky ukazují, že určité oblasti, například hipokampus, si zachovávají schopnost vytvářet nové neurony i v dospělosti. Přesto platí, že zdravé prostředí (bez alkoholu a toxických látek) je klíčové – mozkové buňky jsou extrémně citlivé na intoxikaci.
Celkově se tělo v rámci svých buněk dokáže zásadně zregenerovat během zhruba 11 let. Tento údaj vychází z výpočtů průměrné životnosti buněk v různých orgánech. Samozřejmě s přibývajícím věkem se regenerace zpomaluje a začínají se objevovat potíže spojené se stárnutím.
Proč žijeme kratší dobu, než bychom mohli?
Teoretické biologické modely naznačují, že lidský organismus je naprogramován na mnohem delší život, než je běžný průměr (vědci hovoří o maximálním potenciálu 120–150 let, někteří badatelé dokonce uvažují ještě delší horizonty). Přesto se lidé dožívají jen části tohoto času.
Hlavními důvody jsou:
Negativní prekurzory – látky z potravin, vody či vzduchu, které zatěžují detoxikační kapacitu organismu.
Psychosociální vlivy – stres, úzkosti, konflikty, které mají přímý vliv na hormonální a imunitní rovnováhu.
Životní styl – nedostatek pohybu, špatná strava, kouření či alkohol.
Tyto faktory narušují přirozený regenerační program těla a zkracují délku života.
Jedenáctiletý rytmus regenerace a Slunce
Zajímavé je, že lidská regenerace má i cyklický charakter. Některé biologické rytmy se přirozeně synchronizují s cykly Slunce. Sluneční aktivita skutečně probíhá ve zhruba 11letých periodách – střídají se období klidu a maxima slunečních erupcí, které ovlivňují magnetické pole Země.
Existuje hypotéza, že tyto cykly působí také na lidský organismus, zejména na kardiovaskulární systém a nervovou soustavu. Statistiky ukazují zvýšený výskyt infarktů či mozkových příhod právě v obdobích maxima sluneční aktivity. Je proto zajímavé sledovat, kde se v „svém osobním jedenáctiletém cyklu“ nacházíme. Vrcholy – tedy 6., 17., 28., 39., 50., 61., 72. rok – mohou být kritičtější období pro zdraví.
Tři základní systémy těla
Regenerace není jen otázkou buněk, ale hlavně harmonie tří základních systémů:
Genetického – DNA a mechanismy oprav chyb v genetickém kódu.
Biochemického – buněčné procesy, enzymy, hormony.
Elektrochemického – nervový systém, přenos signálů mezi neurony.
Pokud je jeden systém narušen, zasahuje do činnosti dalších dvou. Dnešní civilizace nejvíce zatěžuje elektrochemický systém – stres, elektromagnetické záření, poruchy spánku a nadměrná stimulace informacemi vedou k přetížení nervové soustavy. To se následně odráží v biochemii i genetice.
Tři mozky člověka
Moderní neurověda objevuje, že mozek nemáme jen „v hlavě“.
Mozek v lebce – centrum myšlení, vnímání a rozhodování.
Srdeční mozek – hustá nervová síť (ganglie) v okolí srdce ovlivňuje emoce a komunikaci.
Střevní mozek – tzv. enterická nervová soustava s více než 100 miliony nervových buněk řídí trávení a vysílá signály zpět do mozku.
Tyto tři systémy spolu neustále komunikují. Pokud některý z nich není v rovnováze – například stresem přetížené střevo nebo emočně zatížené srdce – trpí i ostatní části.
Nejnovější vědecké poznatky i starší tradice ukazují, že regenerace je základní vlastností lidského těla. Každý den se obnovujeme, každých několik let jsme prakticky „novým člověkem“.
Životní styl, prostředí i naše psychické nastavení ale rozhodují o tom, zda tento proces probíhá harmonicky, nebo je narušen.
Pokud dokážeme udržovat v rovnováze genetický, biochemický i nervový systém, a pokud budeme brát ohled na přirozené rytmy života i Slunce, může se lidský potenciál délky i kvality života výrazně přiblížit svému skutečnému maximu.
