Článek
Za socialismu jsem prožil většinu svého života. Zde bych položil důraz na slovo socialismus, neboť komunismus zde nikdy nebyl. V padesátých letech zde radikalizovaný režim rozpoutal teror proti vlastnímu národu, ale ani to nebyl komunismus. Komunismus jako takový je utopie s krajně populistickou vizí toho, že jsou si všichni rovni a všechno patří všem, který je už vzhledem k charakteru lidského druhu neuskutečnitelný. Člověk je přes veškeré klady tvor nepřející, závistivý a hamižný, takže to prostě nejde, a ani soudruzi se o to nepokoušeli, přestože o tom rádi žvanili. Přestože zde byli přes čtyřicet let u moci komunisté, režim, který zde vládl byl socialismus.
Jak se mi v něm žilo? Pět dní v týdnu jsem chodil do zaměstnání, které mne bavilo, a vydělával jsem dost peněz na to, abych ve zbývajících dnech svého volna a o dovolené onen režim ze svého života prostě vytěsnil. Psal jsem texty pro několik rockových skupin, občas jsem vypomohl kamarádovi, který spolupracoval s lidmi, dovážejícím do Československa knihy ze Škvoreckého exilového nakladatelství Sixty Eight Publishers, vydal jsem pár samizdatových publikací, ale žádným odbojářem nebo chartistou jsem nebyl. Žil jsem si svůj život, aniž by mi do něj někdo nějak výrazně zasahoval. O tvrzení, že jsou dnes některé věci levnější než za socialismu, by se dalo s úspěchem pochybovat.
Pak přišel listopad 1989, spanile jsem vyjel za hranice, abych konečně uviděl to, co bylo zapovězeno, a uviděl jsem velké navoněné … nic. Přešla divoká devadesátá léta, užil jsem si život samoživitele, úspěšně ho zvládl a vychoval dceru, na kterou jsem pyšný. Zaplatil jsem za to zničeným zdravím, a v současné době se coby invalidní důchodce pokouším navrátit se ke svému zvyku vládnoucí režim vytěsnit. Když se ale každé ráno vzbudím, uvědomím si, jakou máme vládu a kdo sedí na Hradě, moc mi to vytěsňování nejde.
Co myslíte, za kterého režimu se mi žilo lépe?
