Článek
Nikdy bych nevěřil, že jedna malá papírová čtverečkovaná věc, kterou jsem na party dostal od úplně cizího člověka, mi může zachránit život. Ale přesně to se stalo.
Byl pátek večer a já se cítil úplně vyčerpaný. V práci jsem makal dvanáct hodin denně, vztah s přítelkyní byl v troskách, a do toho jsem měl pocit, že všechno ztrácí smysl. Šel jsem na tu party spíš proto, že jsem nechtěl sedět doma a utápět se v myšlenkách. Upřímně – v hlavě jsem měl, že možná už dlouho žádné další pátky ani nebudou.
Hudba duněla, lidi se smáli, pili, objímali se. Já jen stál v rohu se sklenkou a říkal si, že jsem mezi nimi, ale zároveň úplně mimo. A tehdy ke mně přišel kluk, kterého jsem ani pořádně neznal, a nabídl mi LSD. Normálně bych odmítl. Jenže v té chvíli jsem měl pocit, že už je to jedno.
Za hodinu jsem seděl na zahradě a koukal do nebe. A pak to přišlo – barvy, světla, vlny, ale hlavně něco, co jsem nečekal. Najednou jsem měl pocit, že vidím svůj život jako film. Viděl jsem mámu, jak se směje, když jsem byl malý. Viděl jsem tátu, jak mi pomáhá učit se jezdit na kole. Viděl jsem svoje přátele, kteří mě měli rádi, i když jsem poslední měsíce před nimi zavíral dveře.
A pak jsem uviděl sebe. Seděl jsem v pokoji, tmavém, a v ruce držel něco, co tam nemělo co dělat. A najednou jsem věděl – jestli tohle opravdu udělám, všechno to zmizí. Ti lidé, ty vzpomínky, smích. A že to není fér. Ne pro mě, ale pro ně.
Ráno, když jsem se probudil, hlava byla těžká, ale srdce lehčí. Uvědomil jsem si, že to, co jsem chtěl udělat, nebylo řešení. Bylo to útěk. A LSD, party, a cizí kluk s papírkem – to všechno se spojilo v jednu chvíli, která mi nastavila zrcadlo.
Od té doby vím, že i když se všechno zdá černé, vždycky existuje aspoň jedna jiskra. A že někdy přijde v té nejméně očekávané podobě – třeba v podobě psychedelického tripu uprostřed hlučné party.
