Balaštíkové (ANO) hrozí až šest let vězení za objednávku zabití psa

Podle všeho byl spouštěčem celé aféry rozpad manželství Margity Balaštíkové. Její tehdejší manžel si našel novou partnerku – a právě proti ní směřovala část jejích nejostřejších slov i plánů. Z nahrávek vyplývá, že pes, jehož likvidaci údajně řešila, patřil právě této nové přítelkyni. V emotivních rozhovorech s blízkými Balaštíková opakovaně zmiňuje, že „by ho měl někdo zastřelit“. Nezůstalo ale jen u slov o zvířeti – vypadá to, že rozvodová hořkost se přelila i do podnikatelské sféry. Nová partnerka totiž pracovala ve firmě, kterou vlastnil její exmanžel, a právě tu měla poslankyně podle nahrávek chtít „potopit“ přes úřední kontroly.

Aby bylo možné stíhat „návod“, musí hlavní pachatel aspoň začít trestný čin páchat (dojde k pokusu), nebo musí jít o „přípravu“ těch zvlášť závažných činů, kde ji zákon výslovně trestá. Zabít cizího psa by se nejspíš kvalifikovalo jako poškození cizí věci a/nebo týrání zvířat; samotné domlouvání bez jakéhokoli kroku vykonavatele však typicky nenaplňuje pokus ani přípravu. Jinými slovy: pokud se všechno zastaví na řečech a nikdo nic nepodnikne, je to morálně za čárou, ale právně to často vyjde „jen“ jako hnusný projev, ne jako trestný čin. To je první důvod, proč podobné věci v minulosti končily odložením.

Druhý kámen úrazu je důkazní. Audio z domácnosti může být v řízení použitelné (soudy v některých případech připouštějí i neveřejné nahrávky, když převažuje veřejný zájem), ale pořád se řeší autenticita, celistvost a kontext: kdo nahrával, kdy, zda nahrávka není sestříhaná, zda nejde o „emotivní výlev“, a hlavně – zda na slova navázaly činy. Bez opory v dalších důkazech (platby, zprávy, zajištěné domluvy, svědci, pohyb peněz) je to slabé. Proto se trestní řízení často zasekne na tom, že „chybí skutková podstata“ nebo „nejde o trestný čin“.

Třetí rovina se týká údajného „zakleknutí“ přes hygienu. To už je jiná liga než řeči o psovi, ale i tady narážíte na řetězec příčinných souvislostí: prokázat, že politička skutečně iniciovala nebo koordinovala úřední šikanu, vyžaduje víc než dojem. Policie bude muset porovnat časové osy kontrol s komunikací a vazbami – vytěžit telefony, e-maily, interní pokyny, kalendáře, vyslechnout úředníky, kteří kontroly zadávali, a zjišťovat, zda proběhla protislužba, nátlak nebo jiná výhoda. Teprve pak se dá uvažovat o kvalifikaci (např. nepřímé úplatkářství, nátlak, zneužití pravomoci – to by ale předpokládalo, že „hygiena“ sama konala protiprávně). Aktuálně policie výslovně říká, že nahrávky „vyhodnocuje“ a že úkony trestního řízení běží – tedy žádné paušální zametení pod koberec, ale normální start prověřování.

Je tu i politická dimenze. Veřejné prohlášení Andreje Babiše, že chování Balaštíkové je „absolutně nepřijatelné“ a že na kandidátce končí, je silný signál dovnitř hnutí i směrem k policii a státnímu zastupitelství: tlak na důkladné prověření je obrovský. Ale spravedlnost stojí na důkazech, ne na znechucení. Odložit šlo to, u čeho se neprokázala trestnost; znovuotevřít jde to, kde se objeví nové skutečnosti – přesně to se teď děje.

Co z toho plyne?

Pokud se potvrdí jen „řeči“ bez navazujících kroků, může trestní rovina skončit ve slepé uličce, ač to lidsky působí strašně. Pokud ale vyšetřovatelé poskládají kauzu „hygiena“ z pevných důkazů, je to právně průchodnější než samotná „objednávka“ zabití psa. Každopádně dnes už nejde o odložení, ale o běžící úkony trestního řízení – a až ty rozhodnou, jestli se tenhle příběh převrátí z politického skandálu v obžalobu.

Záměr „někomu říct, aby zastřelil psa“ může podle práva představovat pokus o týrání zvířat, případně návod k trestnému činu – a to i v případě, že ke skutečnému provedení nedošlo.

Zdroje k aktuální kauze :