Celý život dřeli na stát. A když potřebují pomoc, stát se na ně vykašle

Stát si vždycky uměl říct. Jenže když dojde na lámání chleba, když člověk opravdu onemocní a najednou potřebuje podporu, vypadá to, jako by tady žádný stát nikdy nebyl.

Zkuste požádat o příspěvek na péči. Vyplníte hromadu papírů, popíšete úplně všechno, co už váš blízký nezvládne, nosíte potvrzení od lékařů, pouštíte si domů úředníky, kteří pak klidně napíšou, že vaše máma je vlastně úplně v pohodě. Že je zdravá. A za pár dní na to vám umře na rakovinu, která už dávno prorostla celé tělo. „Pomoci není třeba.“ K smíchu, nebo spíš k pláči.

Statistika je jasná: stát slibuje, že příspěvek na péči vyřídí do dvou měsíců. Realita? Pouze 20 % žádostí je skutečně vyřízeno v této lhůtě. Zbytek čeká – čtyři, šest, někdy i dvanáct měsíců. Půl roku čekání na almužnu, během kterého se rodina může klidně zadlužit, protože někdo prostě doma být musí. Z práce odejít, obětovat všechno.

Úřady se vymlouvají – chybí lékaři, papíry, dokumenty, zpožděná šetření. Jenže to není výmluva. Lidi umírají, zatímco jejich rodiny čekají na papírové kolečko. Když si náhodou stěžujete, přijde formální odpověď, že „vše je v souladu se zákonem“. Na zákony se ale člověk na smrtelné posteli opravdu neptá.

A co stát dělá? Velká novela zákona, sliby, že „to bude lepší“. Prý od dubna 2025 budou případy nevyléčitelně nemocných řešit do měsíce. Zní to krásně – papírově. Realita bude stejná, pokud stát nezaplatí víc lékařů, pokud opravdu nezrychlí šetření, pokud přestane vymýšlet nesmyslné překážky a začne lidi skutečně chránit.

Kolik už bylo případů, kdy těžce nemocný příspěvek nedostal vůbec, nebo dorazil až po smrti? Kdo jim tu péči zaplatil? Stát ne. Byly to jejich děti, manželé, manželky, vnuci – ti, kteří kvůli péči zůstali sami bez peněz, bez možnosti si odpočinout, bez pomoci.

Stát je tady na výběr daní mistrem světa. Ale když přijde na pomoc těm nejpotřebnějším, zůstává po něm jen ticho, fronta na úřadě a spousta prázdných slibů. A přesně takhle to vypadá každý den v tisících českých domácností.

Chcete důkazy?
– Jen každý pátý dostane příspěvek včas.
– Běžné čekání: 4–6 měsíců.
– Odvolání? Klidně půl roku a déle.
– Změna v zákoně slibuje zrychlení – ale až od dubna 2025 a kdoví, jestli.

Děkujeme za život v práci, za placení daní, za sociální stát na papíře. Skutečnost je jiná: když vás život srazí na kolena, stát už vám podá maximálně papír k podpisu.