Článek
Kdyby dnes žil Děda Komárek z legendární komedie Na samotě u lesa, nejspíš by jen nevěřícně kroutil hlavou.
Ten jeho pes na řetězu na dvoře, který byl kdysi brán jako běžná součást venkovského života, by mu dnes mohl přinést pokutu až jeden milion korun.
A dobře tak.
Protože to, co se dřív vydávalo za „normální chov“, bylo ve skutečnosti často obyčejné, tiché a dlouhodobé utrpení.
Řetěz nebyl tradice. Byl to problém.
Po celé republice ještě donedávna stály tisíce psů uvázaných u boudy.
Krátký řetěz.
Vyšlapaný kruh v hlíně.
Zrezlá miska.
Samota.
Nuda.
Zima.
Horko.
Déšť.
A roky pořád dokola to samé.
Někteří lidé tomu říkali „hlídání baráku“.
Ve skutečnosti to byl život bez pohybu, bez radosti a bez kontaktu.
Bylo to odporné.
A hlavně zbytečné.
Pes není alarm ani kus železa.
Pes není věc.
Není siréna.
Není plot.
Není zabezpečovací zařízení.
Je to živá bytost, která potřebuje běhat, očichávat svět, být s lidmi, mít podněty, mít radost.
Pes na řetězu nemá skoro nic z toho.
Má jen prostor na otočení.
A čekání.
Čekání na jídlo.
Na vodu.
Na člověka.
Na konec dne.
Někdy i na konec života.
Zákaz přišel pozdě. Ale přišel.
Od nového roku 2026 v Česku platí jasné pravidlo: dlouhodobé uvazování psa je zakázané a považuje se za týrání.
Konečně.
Stát tím jasně říká, že držet psa roky na řetězu už není „venkovská klasika“, ale porušení zákona.
A že kdo to dělá dál, nese odpovědnost.
Včetně vysokých pokut a odebrání zvířete.
Nostalgie nesmí omlouvat krutost.
Ano, ve starých filmech to vypadá jinak.
Děda Komárek, chalupa, les, klid, pes na dvoře.
Je to milé.
Je to nostalgické.
Je to součást doby.
Ale to neznamená, že to bylo správně.
Dřív se běžně kouřilo v autobusech.
Dřív se děti bily ve škole.
Dřív se zvířata brala jako nástroje.
Spousta věcí byla „normální“.
A přitom špatná.
Když se mění zákon, mění se i společnost.
Zákaz řetězů není útok na venkov.
Je to signál, že jsme se jako společnost posunuli.
Že už víme víc.
Že jsme citlivější.
Že nám není jedno, jak žijí slabší.
A že pes na dvoře má právo na víc než jen přežívání.
Komárek by se možná divil. Pes by se měl líp.
Možná by dnes děda Komárek nechápal, proč má problém.
Možná by si brumlal pod vousy.
Ale jeho pes by běhal po zahradě.
Chodil na procházky.
Ležel by u nohou.
Žil by.
A to je důležitější než jakákoli nostalgie.
Protože dobrá doba se nepozná podle starých filmů.
Pozná se podle toho, jak se chováme k těm, kteří se sami bránit nemůžou.
Zdroj:
https://advokatnidenik.cz/2026/01/06/lide-v-cesku-uz-nesmi-drzet-psy-dlouhodobe-uvazane-na-retezu/
