Je věkový rozdíl přes 20 let už úchylný, nebo je to skutečná láska?

Představte si muže, kterému je 46 let. Má za sebou dlouhá léta práce, spoustu zkušeností a pravděpodobně už docela dobře ví, co od života očekává. A nyní si představte osmnáctiletou dívku, která teprve vstupuje do dospělosti. Možná právě dokončuje školu, rozhoduje se o své budoucnosti a začíná poznávat svět bez rodičovského dohledu.

Ti dva se do sebe zamilují. Začnou spolu žít, možná se vezmou a založí rodinu. Pro ně samotné může jít o nádherný milostný příběh. Pro jejich okolí ale také o vztah, který vyvolává rozpaky.

A nejde o žádnou vymyšlenou situaci.

František Filipovský starší, otec slavného českého herce a dabéra, se v roce 1891 oženil s výrazně mladší Annou Pavlínou Obstovou. Bylo mu 46 let. Podle staršího přeloučského vyprávění bylo nevěstě pouhých 18 let, pozdější historická studie však uvádí 20 let. Ať už platí kterýkoliv údaj, věkový rozdíl byl na tehdejší poměry mimořádný.

Přesto jejich manželství bývá v historických vzpomínkách popisováno jako harmonické. Měli spolu čtyři děti a poslední z nich, pozdější slavný herec František Filipovský, přišel na svět v roce 1907, kdy jeho otci bylo už 62 let.

Tehdy takový vztah mohl působit jinak než dnes. Jenže opravdu jsme se za více než 130 let tolik změnili?

Podobný příběh přitom nemusíme hledat hluboko v historii. Český zpěvák Bohuš Matuš se 12. května 2021 oženil s Lucií Palkaninovou. Jemu bylo 47 let, jí právě 18. Svatba se konala přímo v den jejích osmnáctých narozenin.

Jejich věkový rozdíl se blížil třiceti letům. A ještě větší pozornost vyvolávala skutečnost, že se podle dobových rozhovorů seznámili v době, kdy Lucii bylo teprve patnáct.

Pár svůj vztah veřejně obhajoval a dával najevo, že je spolu šťastný. Přesto vyvolával otázky, které si možná klade i řada čtenářů.

Co může téměř padesátiletého muže tolik přitahovat na dívce, která teprve začíná dospělý život? A co naopak mladou ženu na partnerovi, který by věkem mohl být jejím otcem?

Někdo odpoví láska. Jiný zkušenosti, pocit bezpečí, obdiv, stabilita nebo vzájemná přitažlivost. Jenže bez znalosti konkrétních lidí nemůžeme vědět, jaké motivy v jejich vztahu skutečně převažují.

Tady je potřeba rozlišit dvě naprosto odlišné věci.

Velký věkový rozdíl mezi dospělými lidmi není sám o sobě žádnou sexuální poruchou. A už vůbec automaticky neznamená pedofilii. Ta se odborně vztahuje k sexuální přitažlivosti k dětem před pubertou, nikoliv k osmnáctiletým dospělým.

Slovo „úchylka“ navíc lidé často používají pro všechno, co jim připadá nezvyklé nebo co se vymyká jejich představám o normálním vztahu.

Jenže neobvyklé ještě neznamená nemocné.

To ovšem neznamená, že bychom neměli přemýšlet o tom, zda je vztah skutečně rovnocenný. Zkušenější a finančně zajištěný partner může mít větší vliv na společná rozhodnutí. Problém nastává, pokud tento vliv používá k ovládání druhého, omezování jeho samostatnosti nebo vytváření závislosti.

Takové chování je nebezpečné v jakémkoliv věku. U velmi mladého a podstatně staršího partnera však může být nerovnováha zkušeností zvlášť výrazná.

Možná překvapí, jak vzácné takové manželství ve skutečnosti je.

Podle údajů Českého statistického úřadu, které zveřejnil Sociologický ústav Akademie věd ČR, mělo v roce 2018 přibližně 80 procent nově uzavíraných manželství věkový rozdíl do deseti let. Rozdíl přesahující dvacet let se týkal pouze 1,3 procenta novomanželů.

Jinými slovy, přibližně 99 ze 100 manželských párů nemělo mezi sebou tak obrovský věkový rozdíl.

Takže pokud vás vztah osmnáctileté dívky a téměř padesátiletého muže překvapuje, není to nic zvláštního. Jde o poměrně neobvyklé spojení.

Statistika nám ale neříká, zda jsou takoví lidé šťastní. Pouze ukazuje, jak často se podobné dvojice rozhodují vstoupit do manželství.

Právě tady se podle mého názoru dostáváme k možná nejzajímavější části celého problému.

Dívce je dnes osmnáct a jejímu partnerovi šestačtyřicet. Za deset let jí bude 28, jemu 56. Když ona oslaví osmatřicáté narozeniny, on už bude mít 66. A ve chvíli, kdy jí bude padesát, jejímu manželovi bude 78 let.

Zatímco ona může být stále pracovně aktivní, plná plánů a touhy cestovat, její partner už možná bude potřebovat klidnější život. Může řešit zdravotní komplikace, ztrátu fyzických sil nebo postupnou závislost na pomoci druhých.

Samozřejmě existují sedmdesátníci, kteří sportují a jsou aktivnější než mnozí čtyřicátníci. Stejně tak existují mladí lidé, kteří dávají přednost poklidnému životu. Jenže statistické souvislosti stárnutí nelze úplně ignorovat.

A co společný sexuální život? Může být dlouhodobě uspokojivý i při tak velkém věkovém rozdílu? Samozřejmě může. Sexuální potřeby se ale mohou s věkem měnit a ani mladší, ani starší partner nemusí chtít totéž co před dvaceti lety. Rozhodující je schopnost o svých potřebách mluvit, nikoliv samotné datum narození.

Jeden z partnerů se tak může postupně dostat do role pečovatele mnohem dříve, než si na začátku vztahu vůbec dokázal představit.

A to už není jen romantická otázka.

Zajímavé výsledky přinesla studie vědců Wang-Sheng Lee a Terra McKinnish, publikovaná v roce 2018 v odborném časopise Journal of Population Economics.

Výzkumníci sledovali vývoj manželské spokojenosti v australských domácnostech a porovnávali páry s různými věkovými rozdíly.

Zjistili, že muži bývali zpočátku spokojenější s mladšími manželkami a ženy zase s mladšími manžely. Jenže u věkově rozdílných párů spokojenost postupem času klesala rychleji než u podobně starých partnerů. Po šesti až deseti letech se jejich počáteční výhoda vytratila.

Studie také naznačila, že věkově rozdílné páry mohou hůře zvládat některé nepříznivé životní události, například finanční problémy.

Neznamená to však, že se každý vztah s mladším partnerem musí rozpadnout. Jiné výzkumy nepotvrzují jednoduché pravidlo, podle kterého by samotný velký věkový rozdíl automaticky znamenal vyšší riziko rozvodu.

Věda tedy rozhodně neříká, že taková láska nemůže fungovat. Spíše upozorňuje, že rozdílný věk může do vztahu přinést specifické výzvy.

Zkusme celý příběh obrátit.

Představte si úspěšnou šestačtyřicetiletou ženu, která se zamiluje do osmnáctiletého mladíka. Přijde nám to stejně přirozené, stejně zvláštní, nebo dokonce ještě podivnější?

Možná záleží i na tom, jak jsme zvyklí vnímat mužskou a ženskou roli. Starší muž s mladou partnerkou bývá někdy považován za úspěšného svůdníka. Starší žena s mladým mužem může naopak čelit úplně jiným předsudkům.

Jenže pokud je vztah dobrovolný, svobodný a oba lidé jsou schopni samostatně rozhodovat o svém životě, proč by mělo být jedno spojení přijatelné a druhé nikoliv?

Ani muž, ani žena by neměli být automaticky odsuzováni jen za to, že milují výrazně mladšího dospělého člověka.

Často slýcháme, že láska nezná věk. Je to krásná věta, ale možná trochu zjednodušuje realitu.

Láska sice nemusí respektovat datum narození, jenže společný život už se bez ohledu na věk neobejde. Jsou tu děti, práce, finanční závazky, sexuální potřeby, zdraví, stárnutí i obava ze ztráty partnera.

Dva lidé si mohou být nesmírně blízcí, přestože je dělí třicet let. Stejně tak si nemusí rozumět manželé, kteří se narodili ve stejném roce.

A možná bychom se proto neměli ptát jen na to, jestli je třicetiletý věkový rozdíl normální. Mnohem důležitější otázkou je, zda oba partneři vstupují do vztahu svobodně, jsou v něm rovnocenní a dokážou společně zvládnout také dobu, kdy počáteční zamilovanost pomine.

Protože zatímco osmnáctiletá dívka a šestačtyřicetiletý muž mohou dnes prožívat nádhernou lásku, za třicet let budou stát před úplně jinými otázkami.

A tak možná nejde o to, jestli je obrovský věkový rozdíl úchylný. Jde o to, jestli si dva lidé opravdu uvědomují, co pro jejich společnou budoucnost znamená.

A co si myslíte vy? Dokázali byste žít s partnerem, který je o více než dvacet let starší nebo mladší? Nebo už je to pro vás hranice, za kterou si skutečné partnerské porozumění nedovedete představit?