Článek
Sedím si tak na záchodě a vykonávám delší potřebu. Nikam nespěchám, mám svůj klid. Jenže vtom se ozve manžel.
„Už budeš? Mně se chce čůrat.“
„Tak chvilku počkej.“
„To nevydržím.“
Než mu stačím odpovědět, slyším z kuchyně téct vodu.
Říkám si, co tam proboha dělá. Nádobí přece myl včera.
Pak mi to dojde.
On se šel vyčůrat do kuchyňského dřezu!
Když konečně vylezu ze záchodu a zeptám se ho, jestli se úplně nezbláznil, kouká na mě, jako bych byla já ta divná.
„A co mám dělat, když tam sedíš?“
„Třeba chvíli počkat!“
„A proč? Vždyť je to úplně stejné jako pisoár.“
A tím to teprve začíná.
Vyčůrat, umýt penis, opláchnout ruce. Hotovo!
Můj muž totiž nepovažuje močení do umyvadla za nějakou nouzovku. On v tom vidí dokonalý systém.
Prý je to lepší než záchod.
Vyčůrá se, rovnou si opláchne penis, potom si umyje ruce a ještě všechno spláchne vodou.
Tři věci na jednom místě. Žádné zbytečné přecházení od záchodu k umyvadlu. Žádné zvedání prkénka, žádné kapky vedle mísy.
Když mi to vysvětluje, skoro mám pocit, že bych mu měla podat patentovou přihlášku.
A nejhorší je, že on to myslí naprosto vážně.
Občas mám dokonce podezření, že do koupelnového umyvadla chodí raději než na záchod, i když je volný.
Jenže jedna věc je koupelna a druhá kuchyně.
V tom dřezu já totiž myju zeleninu!
„Vždyť to opláchnu,“ odpoví mi.
No jistě. Takže všechno v pořádku. Ještě že máme doma takového hygienika.
Jak je to u vás?
Anketa
A teď pozor. Nejsem jediná, kdo má doma takové čuně!
Napadlo mě zjistit, jestli je tenhle zvyk nějaká manželova osobní specialita, nebo zda podobných domácích pisoárových vynálezců běhá po světě víc.
A světe div se, běhá.
Britská agentura YouGov se v roce 2017 ptala lidí na jejich hygienické návyky. A přibližně 12 procent dotázaných přiznalo, že se někdy vymočili do umyvadla nebo dřezu ve vlastní domácnosti.
Dvanáct procent!
To je zhruba každý osmý člověk.
Samozřejmě to neznamená, že každý osmý Brit pravidelně zalévá kuchyňský odpad. Ale minimálně jednou už si takhle ulevil.
Najednou si říkám, že můj muž možná není žádná výjimka. Jen patří mezi ty, kteří o tom nemají problém mluvit.
A představte si, že to dělají i ženy
Tohle mě pobavilo snad ještě víc.
Močení do umyvadla totiž není výhradně mužská záležitost. V internetových diskusích se najdou i ženy, které přiznávají, že to někdy udělaly.
Pravda, pro nás je to trochu náročnější disciplína.
Muž se postaví, rozepne poklopec a hotovo. Žena musí vyřešit výšku umyvadla, polohu těla a pokud možno se při tom nezranit.
Nedokážu si představit, že bych vylezla na koupelnovou skříňku a snažila se trefit do umyvadla.
Ale jak je vidět, lidská vynalézavost nezná hranic.
Kolik žen to skutečně dělá, se mi v reprezentativních údajích zjistit nepodařilo. Ženské zkušenosti z diskusí ovšem ukazují, že ani tahle disciplína nemá výhradně mužské obsazení.
Na Cambridge museli studentům vysvětlovat, k čemu slouží záchod
A teď jedna skutečná perlička.
V roce 2007 se na prestižní britské univerzitě v Cambridge řešil poněkud neobvyklý problém.
V kolejích King's College se objevily stížnosti na moč v odpadech umyvadel.
Vedení proto muselo studentům připomenout, že umyvadla jsou určená k mytí, nikoliv k močení.
Představte si to.
Dostat se na jednu z nejprestižnějších univerzit světa, zvládnout přijímací zkoušky, studovat náročné obory… a pak vám musí někdo vysvětlovat rozdíl mezi záchodem a umyvadlem.
To už je skoro talent.
Je to opravdu tak nehygienické?
Tady musím manželovi přiznat jednu věc. Na první pohled jeho argument zní docela logicky.
Moč zdravého člověka obvykle nepředstavuje stejné riziko jako stolice. Navíc pokud se umyvadlo okamžitě opláchne, nemusí po celém představení zůstat nic viditelného.
Jenže moč není sterilní, jak si lidé často myslí.
Může obsahovat mikroorganismy a samotné opláchnutí vodou ještě nezaručuje, že je všechno hygienicky čisté.
A kuchyňský dřez, ve kterém se myje nádobí, zelenina nebo ovoce, je přece jen něco jiného než pisoár.
Takže zatímco muž může mít pocit, že objevil převratnou úsporu vody a času, já v tom vidím hlavně další důvod, proč dezinfikovat kuchyň.
A co čůrání ve sprše?
Tady už bych si tak jistá nebyla.
Podle jiného britského průzkumu agentury YouGov přiznalo močení ve sprše 41 procent mužů a 27 procent žen.
Takže když přijde řeč na netradiční místa pro vykonávání malé potřeby, máme my ženy také co přiznávat.
A možná je právě v tom ten rozdíl.
Čůrání ve sprše spoustě lidí připadá normální, zatímco čůrání do umyvadla je pro ně naprostá prasárna.
Přitom v obou případech odtéká moč do kanalizace.
Jenže sprcha je určená k mytí těla. Kuchyňský dřez přichází do styku s potravinami. A to už je pro mě hranice, kterou bych opravdu raději nepřekračovala.
Tak co, mám doma čuně, nebo génia?
Manžel si stále stojí za svým.
Tvrdí, že je to pohodlné, praktické a že nechápe, proč z toho dělám takovou vědu.
Já mu zase tvrdím, že když se mu chce čůrat, může těch pár minut počkat.
A když opravdu nemůže, máme přece i jiné možnosti než kuchyňský dřez.
Jenže on má na všechno odpověď.
„Aspoň po sobě nemusím utírat prkénko.“
Tak vidíte. Vlastně bych mu asi měla poděkovat.
A možná jednou, až přijdu do kuchyně a uvidím ho stát u dřezu s podezřele spokojeným výrazem, mu opravdu poděkuji.
Ale nejdřív mu připomenu, že v tom dřezu budu za chvíli omývat brambory.
A teď mě vážně zajímá jedna věc. Máte doma podobného vynálezce, nebo jsem si toho svého vybrala jen já?
Zdroj informací:
YouGov (2017): Potty Parity: Would it be fairer to make women's toilets bigger?
Průzkum potvrzuje, že 12 % Britů přiznalo, že se někdy vymočili do umyvadla nebo dřezu ve vlastní domácnosti.





