Článek
Ginger – rozhovor s Jakubem Hladíkem, tvůrcem neobvyklé mobilní hry
Jedna ruka, jeden mobil a pouhých šedesát sekund. To je všechno, co potřebujete ke hře, jejíž název byste možná před vlastní babičkou raději nevyslovili. Během hraní vás povzbuzují drzé ženské i mužské hlasy a o nejlepší výsledky spolu soupeří studenti, policisté, učitelé nebo politici.
Za neobvyklým projektem stojí Jakub Hladík, který se věnuje tvorbě internetových her. Proč vymyslel právě takovou soutěž? A kde se bere inspirace k nápadům, které by leckomu připadaly naprosto šílené?
Některé nápady je lepší nevyslovovat nahlas
Ginger: Jakube, musím se zeptat hned na začátku. Jak vás vůbec napadlo vytvořit hru s takovým názvem?
Jakub: To je jednoduché. Píšu také články a všiml jsem si jedné zajímavé věci. Když člověk napíše něco vážného, často to skoro nikoho nezajímá. Ale jakmile přijde s trochu odvážnějším tématem, čtenáři najednou zpozorní.
Napsal jsem například článek s názvem „Holá, nebo chlupatá?“ a podle mých statistik si ho přečetlo přibližně 80 tisíc lidí.
Tak jsem si řekl, že když lidi baví provokativní otázky, možná je bude bavit i trochu provokativní hra.
Ginger: A vzniklo „Vyhoň si mobil!“?
Jakub: Přesně tak. Chtěl jsem něco jednoduchého, co člověk pochopí za pár sekund. Každý má dnes mobil a skoro každý se rád zasměje. Tak proč to nespojit?
Ginger: Přiznám se, že ten název mě trochu zaskočil.
Jakub: Tak vidíte. A to jste ještě nezačala hrát.
Šedesát sekund, během kterých jde o všechno
Ginger: Dobře, pojďme si vysvětlit pravidla. Co přesně musí hráč dělat?
Jakub: Drží mobil v ruce a pohybuje s ním nahoru a dolů. Hra pomocí pohybových senzorů telefonu vyhodnocuje jeho výkon. Na všechno má přesně jednu minutu.
Ginger: Takže čím rychleji, tím lépe?
Jakub: Rychlost je důležitá, ale sledujeme také kvalitu pohybu. Není to jen o bezhlavém mávání. A samozřejmě záleží i na konkrétním telefonu.
Ginger: Může se stát, že hráč při překonávání rekordu mobil upustí?
Jakub: Toho se trochu bojím. Proto doporučuji držet telefon pořádně a nesnažit se rekord překonat za každou cenu. Rozbitý mobil by byl dost drahá výhra.
Ginger: A co když člověk po minutě zjistí, že je úplně vyčerpaný?
Jakub: Tak si dá pauzu. Hra nikam neuteče. Ale možná si při tom uvědomí, že některé svaly dlouho netrénoval.
Když vám během hraní začne někdo nadávat
Ginger: Při hraní se ozývají různé komentáře. Proč jste tam přidal hlasy?
Jakub: Protože samotná minuta pohybu by mohla být trochu nudná. Když vás ale někdo povzbuzuje, provokuje nebo si z vás utahuje, je to úplně jiný zážitek.
Ginger: Co vám třeba říkají?
Jakub: Jedna z těch slušnějších hlášek je: „Ty vole, to máš ruku na baterky?“ Další komentátorka se zase ptá, jestli náhodou netrénujete na mistrovství republiky.
Ginger: To jsou ještě poměrně nevinné poznámky. A co ty méně slušné?
Jakub: Ty jsou podstatně odvážnější. Některé postavy si opravdu neberou servítky. Ale nechci čtenářům prozrazovat všechno. Ať se nechají překvapit.
Ginger: Takže to není hra pro každého?
Jakub: Určitě ne. Kdo nemá rád dvojsmysly, tomu bych ji nedoporučoval. Ale kdo má podobný humor, ten se snad pobaví.
Ginger: A hlasy jsou jen české?
Jakub: Kdepak. Máme české, slovenské a postupně přibývají další jazyky. Mezi komentátory jsou ženy i muži. Hráč si může vybrat, kdo ho bude během soutěže povzbuzovat.
Ginger: Takže mi může během hraní něco vyčítat třeba Japonka?
Jakub: Ano. A někdy je to ještě vtipnější, protože člověk ani přesně netuší, co mu právě řekla.
Kdo má nejrychlejší ruce? Studenti, policisté, nebo politici?
Ginger: Všimla jsem si, že hráči zadávají také své povolání. K čemu to je?
Jakub: To je další část soutěže. Nechtěl jsem jen žebříček jednotlivců. Zajímá mě také, které profese budou nejlepší.
Takže proti sobě mohou soupeřit studenti, policisté, učitelé, úředníci, starostové nebo třeba politici.
Ginger: A kdo podle vás vyhraje?
Jakub: To bych si netroufl odhadnout. Ale už samotná představa, že by policisté soupeřili s politiky v této disciplíně, mi připadá docela zábavná.
Ginger: Myslíte, že by si hru zahrál i nějaký známý politik?
Jakub: Proč ne? Konečně by to byla soutěž, ve které by místo předvolebních slibů rozhodoval skutečně naměřený výkon.
Ginger: To je docela odvážná představa.
Jakub: Aspoň by se jednou nehádali o výsledky průzkumů. Rozhodl by telefon.
Je to hloupost? Možná. Ale proč se pořád tvářit vážně?
Ginger: Někteří lidé určitě řeknou, že je to celé nesmysl.
Jakub: A já jim nebudu odporovat. Ono to trochu nesmysl je. Ale musí být každá hra chytrá, vzdělávací nebo užitečná?
Máme kolem sebe tolik vážných věcí, že mi připadá dobré občas udělat něco jen pro zábavu.
Ginger: Takže nehledáte žádné hlubší poslání?
Jakub: Možná jedno ano. Připomenout lidem, že je zdravé umět se zasmát sami sobě.
Ginger: A co když se někdo stydí?
Jakub: Tak ať to zkusí doma. Bez diváků. A jestli potom začne překonávat vlastní rekord, jeho věc.
Ginger: Předpokládám, že hra je zdarma.
Jakub: Ano. Nechtěl jsem vytvářet další věc, za kterou musí člověk platit. Cílem je obyčejná zábava.
Co vymyslíte příště?
Ginger: Jakube, máte ještě nějaké další herní nápady?
Jakub: Spoustu. Baví mě vytvářet jednoduché internetové hry, ale také přemýšlím nad složitějšími projekty. Třeba historickou strategií, která by hráče nejdřív seznámila s událostmi a potom jim umožnila rozhodovat o dalším vývoji.
Ginger: Takže jednou odvážná legrace s mobilem a podruhé dějepis?
Jakub: Přesně. Kdybych dělal pořád to samé, přestalo by mě to bavit.
Ginger: Poslední otázka. Co byste vzkázal lidem, kteří se stále nemohou rozhodnout, jestli vaši hru vyzkoušet?
Jakub: Ať to neberou tak vážně. Je to jen minuta a trocha legrace. A pokud se při tom ještě zasmějí, hra splnila svůj účel.
Ginger: Děkuji za rozhovor. Já si to každopádně raději vyzkouším doma.
Jakub: To říká skoro každý.
Vyzkoušejte si hru, ale pozor na okolí okolo vás :-)
Odkaz na hru: https://www.trebcice.eu/hry/vyhon/index.php?lang=cs
Náhled hry
Zdroj: trebcice.eu
