Mám kamarádku pedofilku. Netušila jsem, že i ženy mohou být pedofilní

Jenže realita je jiná a téma, které obvykle míjíme, se ke mně dostalo s tváří někoho, koho mám ráda a komu důvěřuji.

Jak to poznat?

Pedofilní porucha se diagnostikuje tehdy, když má člověk alespoň šest měsíců opakované, intenzivní sexuální fantazie, touhy nebo chování zaměřené na děti před pubertou, tedy zhruba do 13 let, a současně mu to způsobuje vnitřní trýzeň nebo podle těchto pudů jedná. Nejde o jednorázovou myšlenku, ale o dlouhodobou a dominantní sexuální preferenci, kterou si nikdo nevybere.

Možná vás překvapí, že samotné fantazie nejsou trestné. Člověk se stává pachatelem až ve chvíli, kdy podle těchto pudů jedná a dítěti ublíží. Mnozí lidé, kteří si uvědomují, že je přitahují děti, nikdy žádnému dítěti neublíží, i když je to pro ně samotné často celoživotní boj.

Odhady ukazují, že ženy tvoří asi 5–10 % odsouzených pachatelů sexuálního zneužívání dětí, ale reálné číslo může být vyšší, protože ženské násilí bývá hůře rozpoznatelné a méně hlášené. Anonymní průzkumy ukazují, že přibližně 1–4 % žen uvádí trvalý sexuální zájem o děti, přičemž si samy nejsou jisté, zda už spadají do hranic diagnózy.

Pedofilní ženy se nijak zásadně neliší od ostatních žen. Mohou být v partnerských vztazích, mít děti, práci, kamarády. Navenek nemusí být nic vidět. Často ale vyhledávají prostředí, kde jsou v kontaktu s dětmi, například práci v dětských skupinách nebo dobrovolnictví. Někdy je patrné, že dávají určitému dítěti neobvyklou a intenzivní pozornost, dávají mu dárky, chtějí s ním trávit čas o samotě a budují „tajemství“. Některé ženy romantizují dětství, považují děti za „čisté a opravdové“ a popírají rizika. Někdy se snaží mít přístup k materiálům s dětmi nebo mají nepatřičné komentáře o dětském těle.

U žen je častější, že dochází ke zneužívání v rámci rodiny, například matka, nevlastní matka nebo chůva, protože mají k dětem přirozený přístup. Některé ženy zneužívají děti společně s mužským partnerem, buď z loajality, strachu nebo proto, že se domnívají, že „je to tak v pořádku“. Statistiky ukazují, že ženy bývají odhaleny později než muži, takže během jedné odhalené kauzy může být více obětí, i když celkově je u žen nižší míra recidivy.

Jsou ale i signály, které mohou být varováním. Nadměrné objímání, příliš důvěrné „mazlení“, nevhodné komentáře o dětském těle, žárlivost, pokud dítě tráví čas s vrstevníky, a snaha dítě izolovat od ostatních. Všechny tyto znaky je nutné vnímat v kontextu, protože samy o sobě nejsou důkazem.

Když se vám žena svěří, že ji přitahují děti, není to okamžik k odsouzení nebo posměchu. Je to okamžik, kdy se můžete stát bodem, který jí pomůže hledat odbornou pomoc dříve, než by někomu ublížila. V Česku existují programy jako Parafilik nebo linka České společnosti pro sexuální medicínu, kde je možné situaci konzultovat anonymně. Pokud ale víte o konkrétním ohrožení dítěte, platí oznamovací povinnost, kterou nelze obejít.

Je důležité si uvědomit, že pedofilní preference není volba, ale to, co člověk s tímto nastavením udělá, už volba je. Terapie, dobrovolné vyhýbání se práci s dětmi a nastavování limitů dokáží ochránit děti i samotného člověka, který s tímto břemenem žije.

Pedofilie u žen je téma, které společnost téměř nevidí. Přitom je reálné a potřebuje být řešeno, než dojde k tragédii. Ne proto, abychom ženy s touto preferencí okamžitě odsoudili, ale proto, abychom mohli chránit děti a nabídli cestu těm, kteří o pomoc stojí a chtějí žít tak, aby nikomu neublížili.

Zdroj