Článek
Ne. Kněz, který drží celibát, nesmí masturbovat.
Ale abychom pochopili proč, musíme se nejprve podívat na to, co celibát opravdu znamená.
Co je vlastně celibát?
Latinské caelibatus původně znamená „stav bez manželky“. V křesťanském kontextu se ale jeho význam rozšířil na úplnou sexuální zdrženlivost. V katolické církvi je celibát pro kněze v latinském (římskokatolickém) obřadu povinný – od 12. století. Nejde o dogma (tedy nezměnitelné učení), ale o disciplínu. Teoreticky by ho mohl papež změnit, ale prakticky zůstává závazkem pro každého, kdo přijme svěcení.
Celibát není sám o sobě jen „nesexuální život“. V církevním pojetí znamená také čistotu srdce i těla – tedy život, kde není místo pro sexuální aktivity ani myšlenky směřující k sexuálnímu uspokojení. A právě to přivádí mnohé ke kontroverzní otázce onanie.
Proč je masturbace pro kněze nepřípustná?
Z pohledu katolické církve je masturbace morálně nepřijatelná nejen pro kněze, ale pro všechny křesťany. Katechismus katolické církve (bod 2352) o ní říká:
„Masturbace je úmyslné dráždění pohlavních orgánů za účelem získání pohlavního slastného prožitku. (…) Je to těžce nezřízený skutek.“
To znamená, že masturbace je považována za hřích, protože:
- odděluje pohlavní rozkoš od jejího účelu – což je manželská láska a otevřenost životu,
- soustředí sexualitu jen na sebe sama, místo aby byla darem druhému člověku,
- narušuje vnitřní čistotu, kterou má celibátník pěstovat jako duchovní hodnotu.
Pokud je tedy celibát slibem úplné sexuální zdrženlivosti, pak i masturbace tento slib porušuje – i když se týká „jen“ samotného jedince.
Ale co když je to „jen občas“?
V katolické morálce se zohledňuje tzv. subjektivní míra viny. To znamená, že okolnosti (psychická nezralost, návyk, osamělost) mohou míru osobní odpovědnosti zmírnit. Kněz, který s tímto problémem zápasí, může najít duchovní vedení, podporu nebo jít ke zpovědi.
Ale ani časté selhání neznamená, že by masturbace najednou byla „v pořádku“. Církev nikdy neřekla, že existuje „zdravá míra masturbace“. Je to hřích, se kterým se bojuje, ne něco, co se toleruje.
Jak to mají jiné církve a náboženství?
- Pravoslavní: Kněží mohou být ženatí, ale biskupové musejí být mniši a žít v celibátu – a i tam platí, že masturbace je nepřijatelná.
- Buddhisté: Pro mnichy je každý úmyslný výron semene považován za porušení slibu čistoty.
- Protestanti: Většina protestantských duchovních žije v manželství, celibát není povinný. Proto se otázka masturbace řeší individuálně nebo se považuje za součást osobní etiky.
Co se stane, když kněz celibát poruší?
V případě jednorázového selhání (například masturbace) není kněz automaticky suspendován nebo vyloučen. Měl by jít ke zpovědi, vyhledat pomoc a usilovat o nápravu. Trvalé nebo veřejné porušování celibátu – například soužití se ženou – je už ale důvodem k církevnímu zásahu a může vést až ke ztrátě kněžských funkcí.
Kněz, který žije v celibátu, nesmí onanovat. Masturbace je podle katolického učení v rozporu s vnitřní čistotou a zdrženlivostí, ke které se duchovní při svěcení zavazuje. I když se na problém pohlíží s pastoračním soucitem, princip je jasný: celibát není „žádný sex s druhými“, ale žádný sex vůbec – ani sám se sebou.
