Článek
Česko rozhodně není jediné místo na světě, kde ženské příjmení vypadá jinak než mužské. Podobný systém mají i jiné slovanské jazyky. Například na Slovensku koncovka „-ová“ stále dominuje, i když i tam už zákon umožňuje volbu mužského tvaru. V Rusku, Bělorusku, Ukrajině či Bulharsku jsou ženské tvary příjmení povinné a nikoho ani nenapadne, že by žena měla stejné příjmení jako muž.
V Polsku se koncovky liší podle typu příjmení: muž má třeba tvar Kowalski, zatímco žena Kowalska. V Lotyšsku a Litvě je to ještě propracovanější – Litva podle příjmení rovnou rozpozná, jestli je žena vdaná nebo svobodná. Řecko používá koncovky jako -ou (např. Papadopoulou), které také jasně ukazují na ženské pohlaví. A Island? Tam příjmení vůbec nemají – místo toho se používají patronymika typu Eiríksdóttir (dcera Eirika).
A pak je tu zbytek Evropy a světa. Ve většině západních jazyků příjmení zůstává beze změny, ať už jde o muže nebo ženu. Francouzka, Němka, Britka, Španělka – všechny mají příjmení v téže podobě, jako jejich mužští příbuzní.
Český příběh „-ová“: od povinnosti k volbě
V Česku byla koncovka „-ová“ desítky let samozřejmostí a povinností. Teprve od ledna 2022 si ženy (nebo rodiče dcer) mohou svobodně zvolit, zda chtějí příjmení přechýlené, nebo ne. A jak se toho ženy chytly? Data jsou zatím kusá, ale zhruba stovky až tisíce žen ročně volí mužský tvar. Přechýlená příjmení tak stále jasně převažují, zejména mezi staršími generacemi.
Podobný trend vidíme na Slovensku, kde volba mužského tvaru příjmení není povinná dlouho. I tam přechylování přetrvává jako zvyk.
Proč se „-ová“ drží?
Je to paradox: právo už nikoho nenutí, ale koncovka „-ová“ zůstává. Proč? Hlavně kvůli tradici a gramatické funkci. Čeština je jazyk, kde se hodně skloňuje. Když řeknete „viděl jsem Nováka“, je jasné, že šlo o muže. U „Novákovou“ zase jasně poznáte, že šlo o ženu. Příjmení se lépe začleňuje do věty, jazyk plyne plynuleji.
Další důvod? Zvyk. Mnoho žen má „-ová“ na všech dokumentech, diplomu, občance… A představa, že by kvůli odstranění dvou písmen musely řešit nové doklady a komplikace, je nelákavá.
Co si o tom lidé myslí?
Veřejné mínění se mění, ale pomalu. Anketa MF DNES z roku 2011 ukázala, že 41 % Čechů považovalo nepřechylování za směšné. Stejné procento si ale myslelo, že je to čistě osobní věc ženy. Dnes je situace o něco jiná – hlavně u mladších lidí roste pochopení pro to, že si žena může volit, co chce.
A co budoucnost? Kdy se ten „nesmysl“ přestane používat?
Právně už nic nebrání tomu, aby „-ová“ zmizelo. Jenže jazyk se mění pomaleji než zákony. Reálně se dá čekat, že během 10-15 let bude u mladších žen nepřechýlené příjmení daleko běžnější – hlavně u těch, které pracují v cizině, mají partnera cizince, nebo se pohybují v mezinárodním prostředí. Ale úplně zmizet? To asi ne. Koncovka „-ová“ je totiž praktická a jazykově funkční, takže tu s námi pravděpodobně zůstane – byť jako volitelná možnost, ne jako povinnost.
„-ová“ je dnes už jen na nás. Zákon už nenutí nikoho, aby jej nesl. Každá žena se může svobodně rozhodnout, jestli chce jméno zachovat, nebo ne. A jestli „-ová“ časem zmizí? To záleží jen na nás všech – na tom, jak budeme mluvit, psát a vychovávat další generace.
Anketa
Tady jsou zdroje k článku, které jsem při tvorbě vycházel z ověřených údajů:
Zákonná úprava v ČR:
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení – novela účinná od 1. 1. 2022 (umožňuje ženám zvolit si nepřechýlený tvar příjmení bez podmínky cizí státní příslušnosti nebo života v cizině).
Zákonná úprava na Slovensku:
Zákon o matrikách č. 154/1994 Z.z., novela účinná od 1. 2. 2023 – umožňuje volbu nepřechýleného příjmení.
Lingvistické zdroje:
Ústav pro jazyk český AV ČR – poradna (https://ujc.avcr.cz/poradna/odborne-texty/prijmeni-zen.html)
Slovník spisovného jazyka českého, Slovník slovenského jazyka
