Článek
Když se večer zabouchnou dveře a zhasne světlo, i ten největší frajer pochopí, co to znamená být sám. A i Pavel Novotný, který se smál novinářům u brány Pankráce, tu noc nejspíš neprošel beze slz.
„První noc je nejhorší, chlapi v cele brečí,“ říká Morgan Freeman jako Red ve Shawshanku, a kdo vězení zažil, potvrdí, že to není filmová nadsázka. Celý den se tváříš drsně, dáváš si bacha na řeči i pohledy, sbíráš zbytky důstojnosti. Ale pak přijde večer, v cele zhasne světlo a zůstane jen tma, šustění dek a kdesi z vedlejší cely tlumený pláč.
A teď si představte Pavla Novotného, jak 2. července nastupuje do pankrácké vazební věznice s řečmi o tom, jak si tam „konečně odpočine, přečte knížky a zlepší angličtinu“. Papíry vyřízené, otisky prstů, osobní prohlídka, sprcha, montérky. První večeře, kde chleba chutná jak guma a čaj páchne železem. A pak – devět večer, sčíták, zamknout, ticho.
Co dělá ten, kdo celý život řval do kamer a vtipkoval na účet všech? Lehne si na úzkou palandu, zkusí zavřít oči a poslouchá hluk chodeb a zvuky z ostatních cel. První noc je vždycky dlouhá. A jestli Novotný bude tvrdit, že ani nehnul brvou, buď lže, nebo ještě nechápe, co vězení znamená.
Na druhý den přijde ráno, další sčítání, podivná snídaně, vycházka na dvůr s betonem a kouskem nebe, které vypadá jinak než venku. Přijímací oddíl znamená, že nemáš pohyb, nesmíš pracovat ani se volně pohybovat. Jen čekáš a přemýšlíš. A první noc se ti bude vracet ještě dlouho, pokaždé, když uslyšíš cvaknutí klíče.
První noc je ta, kdy se v hlavě začne lámat frajeřina a dojde ti, že jsi jen jeden z mnoha, bez telefonu, bez svobody, bez moci. I Pavel Novotný si tím prošel. A i kdyby tvrdil, že brečel jen smíchy, je to jedno. První noc brečí skoro každý. A kdo říká, že ne, ten brečel nejvíc.
Zde je otázka pro Pavla Novotného:
„Pavle, jaká byla tvoje první noc ve vězení doopravdy? Brečel jsi?“
