Článek
Nejde o to, že bych byla „princeznička“. Nejde ani o to, že bych neznala, co chlapi v posteli chtějí. Jde o jednoduchý fakt: řekla jsem „ne“. A přesto se to stane. Znovu a znovu. Takže – jak mu mám sakra vysvětlit, že ne znamená NE?
První reakce? Překvapení. Druhá? Nepříjemný pocit. Třetí? Zlost. A pak už jen otázka: Je to fakt tak těžké pochopit?
Někomu to připadá jako malichernost. „Ale no tak, vždyť to trvá jen pár sekund.“ Jenže nejde o ty sekundy. Jde o princip. O respekt. O to, že jsem mu dala jasně najevo hranici a on ji ignoruje – vědomě. Protože kdyby chtěl, zastaví se.
Když jsem mu to řekla poprvé, omluvil se. Když podruhé, přišla výmluva, že „už to nešlo zastavit“. Potřetí prý „byl v zápalu vášně“. A počtvrté? Jen se usmál a neřekl nic.
Tak si říkám – mám mu to oplatit? Prostě mu to příště plivnout zpátky do tváře? Možná by konečně pochopil, že to myslím vážně. Ale vím, že by z toho byla hádka. Možná i konec vztahu. A přitom by to mohl vyřešit úplně jednoduše: respektovat mě.
Nejde o to, že bych mu chtěla ubírat radost. Jde o to, že nechci mít sex s někým, kdo si myslí, že „ne“ je jen roztomilá prosba, kterou může podle nálady přejít.
A teď vážně – jak to udělat, aby to konečně pochopil? Aby si uvědomil, že to není drobnost, ale překročení hranice, které se ve zdravém vztahu nedělá?
Co myslíte vy?
Mám mu to prostě říct ještě jednou a ultimativně? Mám to oplatit a dát mu lekci, kterou si zapamatuje? Nebo mám rovnou odejít, protože pokud mě nerespektuje tady, nebude mě respektovat nikdy?
Pište do komentářů – možná váš názor rozhodne, co bude dál.
