Článek
Cestování a plavání jsou dvě věci, které mám ráda. Byl začátek září a stále pěkné počasí, proto jsem se dohodla se kamarádkou, že vyrazíme za koupáním do štěrkového lomu.
Jely jsme jejím autem, cesta byla skvělá. Podle navigace jsme do cíle dorazily i přes všelijaké objížďky. Ona je prostě výborná řidička! Měly jsme štěstí, na místě na nás totiž čekalo poslední volné parkovací místo. Rozhodly jsme se, že si před koupáním dáme menší svačinku (kávičku, polévku a chleby ve vajíčku), protože jak víte, tak u vody člověku rychle vyhládne.
Zavedla jsem ji na moje oblíbené místo. Všude klid a ty výhledy, jedním slovem N-Á-D-H-E-R-A !!! Voda byla osvěžující a za stálého povídání jsme v dobré náladě plavaly dál a dál. Najednou nás překřičel mužský hlas: „Tady je zákaz koupání, vyfotím vás, zavolám na vás policajty!“ Nejdřív jsem si myslela, že nějaký vtipálek si dělá srandu. No, ale pak jsme uviděly rybáře, schovaného napůl v rákosí, který chytal ryby nebo to aspoň tak vypadalo, udice měl ve vodě. Tak jsem mu drze odpověděla, ať to klidně udělá. Jenže on vyhrožoval dál… Obrátily jsme se a plavaly zpátky ke břehu. Kamarádka navrhovala, abychom se přesunuly na placené koupaliště, probíraly jsme všechny možnosti, ale nakonec jsem ji přesvědčila, že ustoupit takovému „člověku“ přece nemůžeme, a proto jsme zůstaly.
Na plácek, kde jsme se opalovaly, přijeli dva mladíci na kolech a začali nafukovat paddleboard. Ptali se, odkud jsme, jestli rády plaveme… a v přátelském rozhovoru jsme se jen tak mezi řečí zmínily o tom muži, který nám vyhrožoval policií. Míša s Ríšou na sebe jen mrkli a odešli směrem, který jsme jim popsaly, že ten rybář sedí. Nebylo to daleko a bylo vidět, že oba vědí, co dělají. Za chvíli se vrátili a řekli nám, že to je vyřešeno. Muž, který seděl v rákosí, byl nelegální rybář bez rybářského lístku, nějaký Josef P. z vedlejší vesnice, podle občanky, kterou vytáhl, když mu Míša s Ríšou ukázali své policejní odznaky. Musel zaplatit pokutu, nám se omluvit a okamžitě odejít. Rychle tedy naházel své rybářské vybavení na vozík, přišel až k nám a s obličejem celým rudým se omluvil, že to přehnal. Za zvuku vrzajícího zadního pravého kolečka uháněl pryč, jen se za ním prášilo.
S kamarádkou jsme to nevydržely a smály se, až jsme se za břicha popadaly. Byly jsme nadšené a nálada se nám oběma zvedla o 180 stupňů. Míša s Ríšou nás potom pozvali na pivo a na langoš do místního občerstvení.
Zbytek odpoledne jsme si parádně zaplavaly a seznámily se i s dalšími lidmi, kteří se přijeli zchladit k vodě tak jako my dvě. Kroutili nevěřícně hlavou, když jsme jim povídaly zážitek o Pepinovi, který nám z rákosí vyhrožoval, a tleskali klukům za záchranu našeho plavání. Do vody jsme pak ještě šly třikrát.
Protože už se připozdívalo, tak jsme se s novými známými dohodli, že si zajdeme společně na večeři do „Božího dvoru“. V té vyhlášené restauraci jsme si dali dobroty jako například: svíčkovou, řízečky, vepřové koleno, uzený hovězí jazyk… Potom jsme si ještě prošli okolí, ve kterém byl biotop, různé druhy ubytování: od sudů po karavany, rybářské chaty až po vinařské boudy, které byly naprosto originální. Každá z nich totiž měla název jedné vinné révy, která tam před dveřmi byla v celé své kráse zasázená. Líbila se mi bouda Tramín červený.
Domů jsme odjížděly s kupou zážitků, zrelaxované, odpočaté a tak nějak lehčí. Ve vodě jsme totiž nechaly každá své starosti. A jak se říká: „Včerejšek je historie, dnešek je dar, zítřek je budoucnost. Tak si toho daru važ!“
