Strážnice, moje srdcová záležitost: vůně buchet a radost z vína i tradic

Moje první setkání se Strážnicí bylo hudební. Jela jsem tam tehdy na koncert Čechomoru a úžasná energie i atmosféra v místním amfiteátru se mi vryly do paměti. Od té doby jsem se tam vrátila několikrát, abych toto město lépe poznala.

Miluji cestování vlakem. Má v sobě klid, který auto nikdy nenabídne. Moje trasa vedla přes Veselí nad Moravou, kde mě čekal povinný přestup na lokálku.

Ve Veselí stačilo jen přeběhnout nástupiště a už jsem seděla ve vláčku, který mě vezl tou nejtypičtější moravskou krajinou. Tenhle krátký úsek cesty je pro mě vždycky předělem – tady nechávám stres pracovního týdne za sebou a přepínám do „výletního režimu“.

Moje první zastávka nemohla být nikde jinde než v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy. Procházet se mezi doškovými střechami, nakouknout do řemeslných dílen a domků bylo velmi poučné.

Líbil se mi tkalcovský stav. A také jsem obdivovala domácí zvířata, byly tam k vidění husy, kačeny, slepice a ovečky.

Tentokrát jsem nespěchala a mohla si vychutnat detaily – vůni starého dřeva, bylinkové zahrádky a klid, který ze staveb vyzařuje. Je to místo, kde člověk pochopí, jak hluboké kořeny zdejší lidová kultura má.

Když jsem se tam tak procházela, zahlédla jsem dokonce i rezavou veverku na stromě. Jako učitelka mohu říct, že se tam moc líbilo i dětem z naší školky, když jsme tam vyrazili na výlet podívat se na ukázky lidových zvyků a řemesel.

Hned u skanzenu se leskne hladina Baťova kanálu. Můžete tu nasednout na výletní loď a nechat se dovézt třeba do Petrova k unikátním vinným sklepům nebo do Veselí nad Moravou.

Anebo si můžete půjčit malý člun a být na chvíli vlastním kapitánem. K řízení malých lodiček nepotřebujete žádné zkoušky, stačí krátké zaškolení a můžete vyrazit.

Sledovat břehy lemované vrbami a proplouvat tichými plavebními komorami, které loď plynule zvedají a spouštějí, je ten nejlepší lék na naši uspěchanou dobu.

Po dobrém obědě v centru jsem si vyšlápla na Bílou strážní věž. Ty schody jsou sice trochu výzva, ale ten výhled z ptačí perspektivy za to rozhodně stál! Město máte jako na dlani a v dálce se rýsují kopce, které lákají k dalšímu objevování.

Odpoledne patřilo zámku Strážnice. Jeho světlá fasáda v jarním i podzimním slunci doslova pohádkově září. Ale co mě tentokrát naprosto dostalo, byl zámecký park.

Moje kroky nejdříve vedly do slavné platanové aleje. Je to jedna z nejkrásnějších alejí u nás. Procházela jsem se pod klenbou obrovských stromů, sedla si na lavičku a vychutnávala si hřejivé sluneční paprsky.

Když jsem se pak vydala hlouběji do parku, narazila jsem na další jarní zázrak. Pod korunami stromů se rozprostíraly nekonečné lány medvědího česneku. Uvěřila jsem tomu, až když jsem jeden list utrhla a ucítila tu jedinečnou vůni.

Park má v sobě spoustu zákoutí a také řadu vodních ploch s rybníčky a mosty. Ta atmosféra divoké přírody uprostřed města byla kouzelná.

Procházka mě logicky dovedla opět k amfiteátru. Stála jsem tam v tom tichu, a když jsem zavřela oči, v duchu jsem slyšela písně od Čechomoru, které mě sem před lety přivedly.

Pokud máte rádi folklór, lidové písně, tance a kroje stejně jako já, vydejte se sem na Mezinárodní folklorní festival Strážnice, který se koná na konci června.

Můžete si tu užít krásu tradic, zkusit si tance i z cizokrajných koutů světa, zazpívat si u lidových muzik a sledovat vystoupení českých i zahraničních souborů. Je to zážitek, který má jedinečnou a nezaměnitelnou atmosféru.

Z vlastní zkušenosti vím, že při společném zpěvu a sklence dobrého vína se tu bariéry bourají samy a domů si kromě zážitků odvezete i nová přátelství.

Strážnice není jen seznam památek v turistickém průvodci. Je to především ten okamžik, kdy vystoupíte z vlaku, nadechnete se čerstvého vzduchu a zjistíte, že najednou nikam nespěcháte.

Domů jsem se vracela příjemně unavená, ale s duší lehkou a hlavou plnou sluncem zalité platanové aleje. Pokud hledáte místo, kde se historie potkává s klidem přírody a kde se na chvíli zastaví čas, Strážnice vám své srdce otevře dokořán.