Článek
Jak se milovalo za časů fichtlů
Všechno to začalo na klasické venkovské zábavě. Hlasitá hudba, zakouřený sál, pivo do skla a pohledy, které se střetly přes parket.
Můj táta byl odjakživa vtipálek. Byl to kluk, co nezkazil žádnou legraci a pusu měl proříznutou tak akorát, aby okouzlil mou mámu. Jiskra přeskočila okamžitě.Protancovali noc a máma odcházela s pocitem, že našla toho pravého.
Jenže táta v zápalu svého humoru a mladické nerozvážnosti udělal osudovou chybu. Řekl jí falešné jméno.
Máma na něj ale musela myslet celou noc. Druhý den ráno proto neváhala, nakopla svého pionýra a vyrazila do dědiny několik desítek kilometrů dál, kde měl její princ bydlet.
Akce: Lež má krátké nohy a oblak prachu
Představte si tu scénu: mladá holka projíždí cizí vesnicí na motorce a vyptává se místních na kluka, který vlastně vůbec neexistuje.
Když pravda konečně vyšla najevo a máma zjistila, že z ní udělal blázna, dupla na plyn. Nechala za sebou jen oblak prachu z výfuku a odjela domů. Tátovi tehdy rychle došel humor.
Vyžehlit si takový přešlap v době, kdy nemůžete poslat omluvnou SMS nebo kytici přes kurýra, byl nadlidský úkol.
Musel zvednout zadek, osobně se ukázat, překonat hradbu její hrdosti a dokázat, že za tou maskou vtipálka stojí někdo, komu stojí za to dát druhou šanci. A jak vidíte, povedlo se.
Moje éra tajného chatu v kanceláři
Když jsem se později začala seznamovat já, éra pionýrů už byla pryč. Svět ovládl fenomén, který tehdy teprve vystrkoval růžky: internet.
Zapomeňte ale na dnešní bleskové aplikace v mobilu, kde si partnera vyberete jedním pohybem prstu podle fotky. Moje digitální seznamování probíhalo v internetových chatovacích místnostech a vyžadovalo úplně jinou taktiku.
Doma jsem tehdy ještě vůbec neměla počítač. Moje milostné lovy se proto odehrávaly v práci v kanceláři.
Kdo to zažil, pamatuje si to neustálé napětí. Člověk musel bleskově přepínat okna na monitoru, kdykoliv se kolem dveří mihl šéf. Sbalit někde v chatu virtuální známost a zároveň předstírat, že usilovně pracujete, vyžadovalo rychlé prsty a okamžitý důvtip.
V chatovacích místnostech neexistovaly žádné profilové fotky. Všichni jsme tam vystupovali pod přezdívkami a barva našeho textu na obrazovce byla tím nejvýraznějším vyjádřením individuality.
Člověk se tak seznamoval s čistým textem, s myšlenkami a humorem toho druhého. Představivost pracovala na maximum.
Akce: Moje rande na koncertě v lodičkách
S jedním klukem z chatu, se kterým jsme si skvěle rozuměli, jsem si nakonec domluvila rande a sešli jsme se na koncertě Anny K. Atmosféra tam byla naprosto neuvěřitelná – plná energie a emocí. Právě z tohoto večera mám schovanou fotku, která mi tyhle časy plné očekávání dodnes připomíná.
Šla jsem do davu s někým, jehož tvář jsem v životě neviděla. Poznávacím znamením byla barva jeho kožené bundy a moje bílé lodičky na podpatku.
Celý koncert jsme prosmáli a protancovali. Bylo to skvělé. Následovalo druhé rande, na kterém jsem zrovna slavila své narozeniny, a domů jsem si odvážela obrovskou kytici. Jenže ke třetímu rande už z ničeho nic nedošlo.
Kde se stala chyba? Pravda po letech!
Celé ty roky jsem žila v tom, že to prostě z nějakého záhadného důvodu vyšumělo. Pointu celého příběhu jsem se dozvěděla až dnes, na návštěvě u přátel, kteří mi vlastně nápad na tento článek vnukli.
Vyšlo najevo, v čem byla tehdy osudová chyba. Když mě totiž dotyčný pozval na kafe, já jsem jeho pozvání nepřijala a odmítla ho.
Kávu totiž vůbec nepiju. Jenže tehdejší mladík si moje věcné odmítnutí vyložil naprosto špatně – jako absolutní nezájem o jeho osobu.
V době, kdy nebyly smartphony a vše se složitě analyzovalo přes ICQ nebo chat, stačilo jedno takové nedorozumění a nadějná romance skončila v propadlišti dějin.
Co se vlastně změnilo?
Když dnes vidím, jak snadno se lidé seznamují pouhým posouváním profilů na displeji telefonu, musím se usmívat.
Moje máma riskovala a jela tátu hledat na motorce do cizí vesnice na základě jednoho protancovaného večera.
Já riskovala vyhazov z práce, když jsem tajně chatovala z kancelářského počítače, a pak prožila filmové rande na koncertě v lodičkách, které nakonec ztroskotalo na jednom šálku kávy.
Dnes máme k dispozici všechny technologie světa, s AI řešíme svůj život, komunikace je blesková a všechno si vyříkáme přes zprávy během vteřiny.
Občas mám ale pocit, že z randění vyprchalo to nejdůležitější – kouzlo tajemství, velká osobní gesta a nutnost o toho druhého opravdu bojovat.
Protože sehnat náhradu je dnes otázka několika kliknutí. Ale najít příběh, na který budete po letech vzpomínat, to už chce trochu víc než jen rychlý internet!
Pokud se vám článek líbil, klikněte nahoře na tlačítko SLEDOVAT.
❤️ Podpořte mě a sledujte můj profil na Seznam Medium: Giovanna Arancione. Už teď pro vás totiž plánuji další článek, příběh nebo cestovatelského průvodce! Kam vás v příštím článku vezmu? Nechte se překvapit!
A jak jste se seznamovali vy? Zažili jste také rande, které kvůli banálnímu nedorozumění nebo nepochopení skončilo úplně jinak, než mělo? Napište mi své příběhy do komentářů! 👇
P.S. Vítám milé ohlasy i občasné rýpaly. Každý váš komentář mi zvedá čísla a posouvá článek dál, takže směle do toho a děkuji za podporu! 😉
