Článek
Říká se, že s věkem ubývá času na přátele
Když ale se skvělou kamarádkou slavíte narozeniny sice každá jindy – já už v máji a ona až začátkem října – ale rozhodnete se je spojit, vznikne z toho dokonalý plán.
Společnou oslavu jsme naplánovaly na předposlední zářijový víkend v Brně. Už jsme se nemohly dočkat, až necháme starosti všedních dnů doma a užijeme si parádní dámskou jízdu.
Noc patřila oslavám
Naše narozeninová jízda odstartovala hned v sobotu večer. Brno je vyhlášené svou barovou scénou a energií, která vás okamžitě vtáhne. Hodily jsme se do „gala“, otevřely první bublinky a vyrazily.
Měly jsme chuť na něco teplého a dobrého, tak naše kroky zamířily tam, kam spolu chodíváme každý rok. A bylo to místo s veselým názvem Potrefená husa.
Slavnostní večeře, byla špica
Dala jsem si vepřovou panenku na hříbkách s hranolky, ta se jen v puse rozplývala. A protože jsem ještě měla chuť na něco malého, tak jsem si objednala batátové hranolky a bylinkový dip.
No a stalo se to, že dip byl příliš dipový (tzn. příliš smetanový a chyběl mi tam česnek. Kdybych si ho dělala doma, dala bych tam aspoň tři kousky.
Když je dip až příliš „dipový“ a vy kradete pohledem česnek od vedlejšího stolu 🤫
Proto jsem se rozhlížela kolem a venku seděli dva pánové, kteří měli na talíři tatarák a kolem něj spoustu česnekových půlměsíčků.
Původně jsem chtěla jít k nim a poprosit je o jeden kousek, ale protože jsem neměla dost kuráže, tak jsem ten nápad nakonec zavrhla. A do teďka mi to nedá spát, měla jsem to udělat.
Celou dobu tam zněla hudba Robbieho Williamse, tak jsme se vlnily v rytmu známých písniček.
Škoda jen, že naše obsluha nebyla příjemná, paní se ani jednou neusmála, což byla velká škoda, mohla totiž dostat větší dýžko.
Nebudeme si nic nalhávat – oslava to byla velkolepá. Drinky, co měly styl, a hlavně nekonečné debaty o všem a o ničem, a poklad je v tom, že vás ten druhý opravdu poslouchá.
Přesně takové ty momenty, které vám dobijí baterky na měsíce dopředu.
Brno v noci prostě žije a my žily s ním. Když jsme se vrátily ke kamarádce domů, tak jsme ještě koukaly na film, vybraly jsme Moře na dvoře - i když byl kapku smutný, moc se nám líbil. Jeden z mála povedených českých filmů.
Nedělní probuzení a spirituální Petrov
Když jsme se druhý den ráno probraly (přiznejme si, o něco později, než bylo v plánu), unavené tělo jsme probraly teplým čajem a k tomu si daly skvělé, křupavé tousty. Pak už nás čekala druhá polovina našeho plánu: průzkum brněnských památek.
Brněnské památky
Venku nás přivítalo naprosto dokonalé počasí. Sluníčko mělo takovou sílu, že jsme s sebou vůbec nemusely tahat bundy a vystačily si jen v lehkém svršku.
Naše první kroky vedly na majestátní Petrov – katedrálu svatých Petra a Pavla, která dominuje celému městu. Klid a monumentálnost tohoto místa byly dokonalým balzámem na naši lehkou ranní únavu.
Protože jsme holky akční, nespokojily jsme se jen s pohledem zdola, ale vyrazily jsme na prohlídku věže.
Výhled z Petrova na Špilberk, který za tu ranní kardio chvilku rozhodně stál ☀️
Když jsme si kupovaly lístky, paní pokladní nám s úsměvem prozradila, že nás čeká přesně 124 schodů.
Nahoře jsou dva vyhlídkové balkónky, každý otočený na úplně jinou světovou stranu. Díky tomu jsme měly celé Brno zalité dopoledním sluncem jako na dlani z různých perspektiv, a mezi námi, byl to krásný pohled.
Zvony na Petrově navíc zrovna odbíjely – a jak mi kamarádka vysvětlila, v Brně prý kvůli historické lsti proti Švédům vyzvání poledne už v jedenáct hodin!
Za brněnským drakem a tajemstvím pokřivené věže
Z Petrova jsme seběhly dolů do historického centra, na Zelný trh a naše kroky vedly ke Staré radnici.
Hned u vstupu nás zaujal nádherný gotický portál, jehož prostřední kamenná věžička (fiála) je viditelně křivá. Traduje se, že ji tak schválně postavil naštvaný stavitel, kterému radní nechtěli zaplatit.
To pravé brněnské tajemství na nás ale čekalo uvnitř průjezdu. Přímo ze stropu tam visí legendární brněnský drak. Každý sice hned pozná, že je to ve skutečnosti obří vycpaný krokodýl, ale pro Brno je to zkrátka drak a tečka!
Hned vedle něj visí další městský symbol – velké kolo. Podle pověsti ho jeden zručný kolář vyrobil a dokoulel z Lednice do Brna za jediný den, jen aby vyhrál sázku.
Oficiálně drak, neoficiálně krokodýl v průjezdu Staré radnice. Brno si prostě své legendy nenechá vymluvit! 🐊
Okolí radnice nás naprosto okouzlilo. Prošly jsme se přilehlými uličkami, nasály atmosféru a daly si rychlé občerstvení v jedné z útulných kaváren, kterých je všude kolem plno.
Cesta za dalším výhledem
Vešly jsme do Domů Pánů z Lipé, protože je v nejvyšším patře střešní bar a kavárna s výhledem na město. Před lety jsem tam už byla, ale tentokrát byla zavřená, takže jsme měly prostě smůlu.
Atmosféra jako z kriminálky. Kavárna v DPL sice byla zavřená, ale tenhle opuštěný výhled měl své kouzlo (a naštěstí jsme žádnou mrtvolu nenašly). 🕵️♀️
Podařilo se nám nějak najít cestu nahoru nad restauraci, dveře byly otevřené, ale vypadalo to tam opuštěně a na náš dotaz „Haló, je tu někdo?“ Nikdo neodpovídal.
Jak tak koukám na ty kriminálky, tak to byl takový moment, ve kterém se lehce najde mrtvola, proto jsme raději rychle odešly pryč.
Špilberk a sbírání kaštanů: Návrat do dětských let
Naše cesta pokračovala na druhou brněnskou dominantu – hrad Špilberk.
Podzim už se pomalu hlásil o slovo, listí se pomalu barvilo do zlatova a my si užívaly ten klidný kontrast oproti divoké minulé noci. Potkávaly jsme na cestě do kopce turisty z dalekých zemí, kteří neustále něco fotili.
Prošli jsme se kolem hradních zdí a pak se posadily na lavičku, vyhřátou sluncem.
Špilberk a poslední hřejivé paprsky babího léta v zahradách moravské dominanty byla čistá pohádka
Největší překvapení na nás ale čekalo v parku přímo pod Špilberkem. Narazily jsme tam na stromy, pod nimiž byly čerstvě spadané kaštany.
V tu chvíli šly všechny dospělácké starosti stranou. Začaly jsme do kapes sbírat ty hladké, hnědé poklady, přesně jako když nám bylo deset. Já to vlastně dělám každý rok bez rozdílu.
Domů jsme si tak kromě skvělých zážitků odvážely i plné kapsy štěstí.
Máte v kapse kaštan?
Věděli jste, že nošení kaštanů v kapse není jen dětská radost, ale má to i své hlubší opodstatnění? Proč jsou vlastně nedílnou součástí mého života a jak dokážou zatočit se stresem, se dozvíte v mém dalším článku, najdete v něm spoustu zajímavostí a tradic, které dodnes perfektně fungují.
Kdo v září nesbírá kaštany, jako by nežil. Naše malé podzimní úlovky, které prostě nešlo nechat ležet
Brno, zase se vrátím!
Tento víkend byl přesně tím, co jsme obě potřebovaly: smích, skvělá atmosféra moravské metropole, trocha historie, brněnské legendy, kousek přírody a hlavně drahocenný čas strávený spolu.
A co bylo nejlepší? Chytly jsme ten úplně poslední teploučký víkend před začátkem skutečného podzimu.
Už teď je mi jasné, že se do Brna zase brzy a ráda vrátím!
Díky honey, tak zase příště, ök!
❤️ Podpořte mě a sledujte můj profil zde na Medium .
Píšu o cestování a životě bez příkras – sdílím autentické zážitky, tipy na skrytá místa i ty největší životní přešlapy. Když mě budete sledovat, v záplavě internetového obsahu vám neuteče žádný můj další upřímný příběh ani praktický průvodce.
A jak to máte vy? Líbí se vám Brno, jeho noční život? Napište mi své názory do komentářů! 👇
P.S. Vítám milé ohlasy i občasné rýpaly. Každý váš komentář mi zvedá čísla a posouvá článek dál, takže směle do toho a děkuji za podporu! 😉
