Článek
Mám doma několik encyklopedií přírody a stromů. Mým oblíbeným stromem, který mě provází přes všechny těžké, milé, někdy i magické životní příhody, je jírovec maďal, lidově řečeno - kaštan.
Úplně poprvé jsem si jeho květy a vůni silně uvědomovala ve „svatém týdnu“, kdy jsem se připravovala na svoji první maturitu. Bylo to období zoufalství a krize z toho, že nic neumím, že času k učení je tak málo a do hlavy se už nic nevleze… Opojná vůně nádherných kaštanových květů ve tvaru svícnu mi pomáhala odpoutat se od přítomnosti a myslet (aspoň na okamžik) na něco jiného.
O několik roků později jsem objevila knihu s názvem „Síla stromů“, kterou napsal Dietmar Findling. „Podle keltského stromového kruhu se dá ke každému datu narození přidat určitý strom, jehož vlastnosti odpovídají dané bytosti. Konfrontace s vaším osobním stromem vám přinese nové impulzy pro váš denní život při vnitřní vyrovnanosti a rovnováze.“ Jen ze zvědavosti jsem se podívala, co odpovídá mému datu narození, a byl to k mému milému překvapení kaštanovník.
Cituji: „Kaštanovník je přátelský, velký strom, symbol přímosti a otevřenosti. V kterékoli roční době má pro nás nějaký dárek. Zjara nám už zdálky svítí jeho bílé a červené laty květů, rozkvetlý kaštanovník působí jako jediný obrovský svícen. V létě nám kynou jeho velké pětičetné listy jako výraz otevřenosti a jako rozevřená náruč nás zvou k posezení v jejich stínu. Na podzim to pak jsou hnědobílé koňské kaštany zabalené do pichlavé slupky…“ A dále: „Malé dárky udržují přátelství“ (říká jedno přísloví, protože otvírají lidské srdce a jsou projevem respektu a uznání…). Krásné, co říkáte?
Podzim plný barev mě každý rok zcela okouzlí. Listí na stromech, které září od žluté, oranžové, cihlové, červené až tmavě hnědé dávají mému životu barvy, bez kterých nemůžu žít. Moje nejoblíbenější barva je červená, to potvrzují moje ohnivé vlasy každému na potkání.
Jako učitelka v mateřské škole jsem děti vodila na procházky do lesa, kde jsme měly náš třídní strom, byl to kaštan. Navštěvovaly jsme ho v každém ročním období. Pokládaly jsme svoje ruce na kůru, nechaly se nabíjet jeho energií, děkovaly mu za sílu a plody, prohlížely lepkavé pupeny, obrovské listy ve tvaru rukou jsme si dávaly do herbáře. Na jaře jsme chodily přivonět k jeho květům a na podzim jsme sbíraly plody – kaštany, ze kterých se vyráběly různá zvířátka na špejlích (pavoučci, srnky, jeleni…) a také jsme je nasypaly do krabice a dělaly si kaštanovou masáž nožiček.
Na svých cestách si fotím stromy kaštanů, různé druhy jedlé i nejedlé, s květy bílými, žlutými, růžovými, i dočervena. Ať už v Německu, v Itálii, tak i u nás na Moravě.
Sběr kaštanů patří k mé oblíbené podzimní radosti. Říká se, že když máte kaštan v kapse, tak vás opustí stres, stačí jen pomalu převalovat kaštan v dlani. Lidové léčitelství tvrdí, že kaštany pod polštářem vás zbaví nastuzení a kaštany pod postelí pomůžou od bolestí zad, je to hotová magie. Stačí jen dát je do plátěného sáčku, tolik kaštanů, kolik je vám let a přihodit jeden navíc. No a pak mi můžete dát vědět, jestli to funguje.
Já nosím pro každý případ v každé kapse jeden – dva – tři kaštany, protože věřím, že uklidňuje a pohlcuje negativní energii. Třeba i vám pomůže na cestách, tak jako mojí kamarádce, která cestovala do Prahy a pěkně to autem zvládla tam i zpět. Kdo chce, ten tu magickou sílu kaštanu zažije.
