Článek
Hloupost nad hloupost aneb duševní poruchy a stařecká senilita – tak úderný by mohl být název tohoto komentáře, a vlastně by byl celkem trefný. Ať na konci článku každý sám dosadí.
Včera proběhla v Rijádu čtyřhodinová schůzka mezi USA a Ruskem, jejímž hlavním deklarovaným bodem bylo ukončení konfliktu na Ukrajině. Je obecně známo, co tomuto setkání předcházelo. O čem přesně se tam mluvilo, ale zůstává v rovině spekulací, protože to, co potom zaznělo na tiskových konferencích, byly pouze obvyklé diplomatické fráze pro světové publikum a jejich mocnáře.
Jako běžný občan ČR, který se nepohybuje v politice, natož pak v té světové, si poslední události vykládám tak, že USA a Rusko se na ničem podstatném neshodli, kromě toho, že jednání budou pokračovat a lídři obou zemí se dříve nebo později setkají. Od začátku bylo zřejmé, že skutečné mírové řešení v konfliktu na Ukrajině bude až na druhém místě, protože ze strany Ruska chybí dobrá vůle pro nastolení udržitelného a trvalého míru. Proto nebylo žádoucí, aby zástupce napadené země, Ukrajiny, byl přítomen. Rusko dál trvá na svých požadavcích, týkajících se neměnnosti anektovaných území a omezení suverenity Ukrajiny, vzdání se jejího členství v NATO, a zároveň nepřipustí žádné cizí vojáky jako mírové sbory na Ukrajině. Rusku jde jen o ukončení mezinárodní izolace a toho včera dosáhlo.
Bez okolku se zdá, že klíčové pro obě jednající země zůstává, aby jejich vůdcové vypadali co nejlépe a jejich image neutrpěla při prosazování jejich skutečných mocenských a ekonomických zájmů. Diktátor Putin si to své, jistě tradičně a rafinovaně obhájí v Rusku nepřímo, především přes Kremelský fanklub. Americká strana nám to naservírovala úplně natvrdo v přímém přenosu opakovaným prohlášením, že Donald Trump je nejlepší vyjednavač na světě, což potřeboval slyšet v první řadě Donald Trump, aby jeho ego bylo dostatečně posílené pro následující události a jeho pozdější vyjádření. Ale nepředbíhejme…
Bylo smutné a znepokojující vidět včera v odpolední debatě na ČT, jak Jefim Fištejn vkládá důvěru do prezidenta Donalda Trumpa a naprosto nekriticky a z mého pohledu velmi naivně vykresluje scénáře, jak americký prezident má, nebo brzy bude mít, navrch nad ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Pan Jefim Fištejn, uznávaná ikona publicistiky, jasně ukázal, jak i někdo natolik na výši jako on, může snadno propadnout falešnému charismatu člověka, kterého si v USA zvolila v demokratických volbách většina občanů za svého prezidenta a který má ve svém týmu podporu i takových lidí, jako je Elon Musk. Jefim Fištejn kromě jiného v debatě prohlásil, že Trump není malý kluk v kraťasech, což je samozřejmě pravda. Nutné je ale dodat – bohužel. Kdyby totiž byl Donald Trump „malý kluk“, zjevně by nepředstavoval takové nebezpečí a nejistotu pro světovou stabilitu, jakou právě prožíváme.
Aktuální realita je taková, že jen o pár hodin později tento „velký kluk“, nejmocnější muž planety, nestydatě hlásal do světa na tiskové konferenci v sídle Mar-a-Lago na Floridě, že Ukrajina si vůči Rusku v podstatě začala a mír si za tři roky nevyjednala. A že prezident Volodymyr Zelenskyj má na Ukrajině jen 4 % podporu (pravděpodobně záměna za úplně jiné 4 %).
Už jen z tohoto zkratkového vyjádření lze vyvozovat, že prezident Donald Trump naskočil na ruskou vlnu a na globálním dvorku s druhým kohoutem z Kremlu schytává jeden klovanec za druhým. Je nepodstatné, zda se tak děje z důvodů uvedených v prvním odstavci (hloupost, nemoc, stáří) nebo úmysl „nejlepšího vyjednavače na světě“. Výsledek takových lživých vyjádření si nejen Rusko vyloží jako slabost a lehkou manipulovatelnost USA, což oslabuje nejen budoucí suverenitu dosud nejmocnější demokratické země, ale i zbytek svobodného světa.
Ve světle jiných prohlášení prezidenta USA o snaze ovládnout Grónsko, Panamský průplav nebo připojit Kanadu a Gazu, lze bez přehánění prohlásit: světe, boj se.
